V pátek 15. března vyšlo na celém světě do ulic podle odhadů až 1,4 milionu převážně mladých lidí, středoškolských studentů, ale i vysokoškoláků, učitelů nebo odborářů. 1. Světová stávka za klima oslovila mladé lidi celého světa bez ohledu na hranice, jazykové bariéry, nebo panující politický establishment. Úspěšně tak navázala na předchozí obdobné protesty, jejichž inspirátorkou byla dnes šestnáctiletá švédská studentka Greta Thurnbergová, která od srpna 2018 místo páteční výuky protestovala před budovou parlamentu ve Stockholmu proti laxnosti politiků ve věci klimatické změny.

K pátečním protestům došlo na více než 2200 místech v nejméně 125 zemích světa. 235 protestů proběhlo v Itálii, 214 ve Francii, 200 v Německu, 195 ve Spojených státech a 144 ve Švédsku. Největší demonstraci zažilo italské Milano, kde do ulic vyšlo na 100 tisíc studentů. Další velké demonstrace proběhly například v kanadském Montrealu (60 tisíc), Neapoli (50 tisíc), Paříži (40 tisíc), Bruselu (30 tisíc), Lausanne (20 tisíc) a Berlíně (20 tisíc). Stovky či tisíce mladých lidí ale protestovaly na všech kontinentech a místech světa od Wellingtonu, přes Kapské Město, Istanbul a Tel Aviv až po Soul, Dillí či Mexico. V Praze se podle odhadů účastnilo protestní akce kolem 3000 lidí.

Protest se neomezil pouze na pochody studentů a školní stávky. 23 tisíc německých, rakouských a švýcarských vědců a vysokoškolských pedagogů podepsalo prohlášení „Vědci pro budoucnost“, kterým se přihlásili k požadavkům studentů na urychlenou akci ve smyslu omezení spalování fosilních paliv, rozvoje obnovitelných zdrojů a zamezení destrukce přírody snížením plýtvání a větší recyklací použitých výrobků a surovin. Tisíce dalších vědců podepsalo obdobně směřované petice ve Spojených státech, Spojeném království nebo Finsku.

Podporu stávce vyjádřili také starostové a starostky mnoha velkých i malých měst. K pochodu se představitelé měst přidali, nebo mu vyjádřili oficiální podporu mimo jiné v Barceloně, Filadelfii, Montreálu, Oslu, Miláně, Syndey a Paříži. Pařížská starostka Anne Hidalgová, která se akce osobně zúčastnila, prohlásila, že „je skutečně inspirující vidět mladé lidi požadující okamžitou akci na záchranu klimatu. Je naší odpovědností jako dospělých a jako politických vůdců učit se od vás a zajistit vám budoucnost, kterou požadujete a které můžete věřit.“ Naopak vůči protestům se paternalisticky, nebo otevřeně nepřátelsky vymezila řada pravicových politiků, z nejvýznamnějších premiérka Spojeného království, Theresa Mayová a premiér Austrálie, Scott Morrison.

Demonstrace a pochody překypovaly kreativitou a spontánním nadšením mladých lidí pro ekologické myšlenky. To se ukázalo na množství nejrůznějších ručně vyrobených bannerů a transparentů. Celosvětově se uplatnila hesla „Není žádná planeta B“, „Když se zvedá voda, zvedáme se i my“, „Dinosauři si také mysleli, že mají čas“ a „Udělejte zase Zemi bezpečnou“ [– Make the Earth Save Again v parodii na Trumpovo volební heslo]. V mnoha případech se protestní pochody a shromáždění konaly před budovami parlamentů, vládních úřadů a ministerstev, sídly politických stran, nebo kancelářemi významných politiků, např. kanceláří demokratické předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové v San Franciscu, kanceláří rakouského předsedy vlády Kurze ve Vídni a úřadem kancléřky Merklové v Berlíně. Méně již bohužel bylo protestů před sídly velkých korporací těžařského a energetického průmyslu, zaměstnavatelských organizací a bank financujících využití fosilních paliv. Jednou z nápadných výjimek byl protest před bruselským sídlem banky BNP Paribas.

Na řadě míst se nicméně mezi protestujícími hojně objevovala také antikapitalistická a radikálně levicová hesla, jako „Kapitalismus zabíjí planetu, zabijme kapitalismus!“ a „Světovou stávku za budoucnost!“. Část mladých lidí demonstrovala nejen proti neřešení destrukce klimatu a rostoucímu znečištění Země, ale také za další politické požadavky jako snížení věku pro volební právo, nebo omezení výdajů na zbrojení. K protestům se postavila se sympatiemi prakticky celá světová radikální levice. Ukazuje se, že vedle vzrůstu intenzity třídních bojů dělníků a pracujících v podobě masových stávek (v USA, Německu, Belgii, Maďarsku, Mexiku, Indii a jiných zemích) a protestních hnutí jako jsou Žluté vesty, se začínají globálně radikalizovat také další segmenty společnosti, v prvé řadě mládež. Již 16. března ostatně mladí lidé v počtu 40 tisíc opětovně demonstrovali v ulicích Paříže, přičemž se setkali s vesměs příznivou odezvou souběžně probíhajících protestů Žlutých vest. O týden později vyšly desetitisíce převážně mladých lidí protestovat v Německu a dalších zemích proti chystané „reformě“ internetu, pomocí níž chce Evropská komise omezit možnosti sdílení obsahu na sociálních sítích a ve vyhledavačích.

Tyto masové internacionální akce představují pádnou odpověď skeptikům a defétistům, kteří místo budování účinné mezinárodní sítě odporu naříkají nad údajnou nemožností něco změnit, i nejlepší protitah vůči falešným reakčním mobilizacím Trumpů, Le Penových, Orbánů a jejich užitečných idiotů. Ukazují, že si opravdu nemusíme vybírat mezi Trumpem a Macronem, mezi reakčně-utopickými „Czexity“ a poklonkováním Evropské unii, ale máme vlastní budoucnost ve vlastních rukou a můžeme ji navzdory establishmentu a za ním stojících korporací učinit jak sociálně spravedlivou, tak ohleduplnou k životnímu prostředí naší planety.