V neděli 7. října se v patnácti evropských metropolích konala akce Roma Pride 2012 – pochod romské hrdosti, která měla za cíl pozvednout v ulicích hlas jedné z nejpočetnějších a zároveň společensky, politicky a ekonomicky nejvíce marginalizovaných národnostních menšin našeho kontinentu. Mezi těmito městy nechyběla letos ani Praha, kde organizační záštitu nad pochodem převzalo antirasistické občanské sdružení Konexe.

V oblasti tzv. romské problematiky působí v České republice řada vládních, polovládních a nevládních organizací a skupin, jejichž činnost spotřebovává nemalé finanční prostředky veřejných rozpočtů, ačkoliv sotva vede k nějakým hmatatelným výsledkům. Nezřídka se tyto organizace pasují za obhájce a mluvčí romských zájmů, aniž by Romům samotným vůbec dávaly slovo.

Občanské sdružení Konexe ovšem do této „rodinky“ těchto vůči Systému loajálních, pravicově-liberálních spolků a agentur rozhodně nepatří! Jeho posláním je organizování Romů ale i Neromů z chudinských ghett, žijících mnohdy na samém společenském dně, bez perspektiv a v obavách z provokací a útoků krajní pravice, aby se aktivizovali, bojovali za svá sociální a lidská práva a společně čelili rasismu, segregaci a nedostatku pracovních a kulturních příležitostí v místě jejich bydliště.  

Nová antikapitalistická levice se proto bez váhání rozhodla svojí účastí podpořit pochod Roma Pride 2012, nehledě na to, že jedním z hlavních tahounů sdružení Konexe, aktivista Jozef Miker, je náš blízký sympatizant a kamarád, bývalý horník, dnes již v  důchodu.

Celá akce začala shromážděním na náplavce u Rašínova nábřeží, kde se po druhé hodině odpoledne – za rojení a „zájmu“ policie – shromažďovali první účastníci. Jejich jádro tvořila „výprava“ romských dětí a mládeže z ubytoven ve Varnsdorfu a také z ghetta v Krupce, kteří v minulosti i dnes musí čelit nejen agresivním nájezdům Vandasových neonacistů, ale také šikaně ze strany radnic, například neblaze proslulé krupské vyhlášce o zákazu sezení v pracích a na ulicích v částech města obývaných právě Romy.

Vedle mladých Romů dorazili na shromáždění také aktivisté Strany rovných příležitostí (SRP), které jsme měli možnost již důvěrně poznat na květnové pietě za oběti romského holocaustu v Letech a na demonstraci odborů a občanských iniciativ proti vládě. Akci podpořili rovněž protirasističtí aktivisté ze skupin a iniciativ SOS Přednádraží, Násilí není řešení, Ne rasismu, Socialistická solidarita a dalších.

Samotnému pochodu předcházelo na vltavském nábřeží rozvinutí transparentů, poskytování rozhovorů médiím a program složený z několika veřejných vystoupení. V jeho rámci přednesl předseda SRP Štefan Tišer projev odsuzující pokračující praxi paušálního posílání romských dětí do škol pro děti s lehkou mentální retardací, stejně jako diskriminaci Romů na poli pracovních příležitostí. Kolektiv SOS Přednádraží vyzval zastupitele Ostravy k řešení problému s touto sociálně vyloučenou lokalitou a ostře odmítl snahy vystěhovat obyvatele domů na ulici a odebírat jim ze sociálních důvodů jejich děti.

V rámci kulturní části programu nejprve za doprovodu sound systemu vystoupili mladí kluci z Krupky se sociálně orientovaným rapem v českém jazyce, kterým skvěle vyjadřovali své pocity ze života v prostředí chudého ghetta v nezaměstnaností zmítaných severních Čechách. S nemenší bravurou předvedly své umění také dívky z tanečního souboru Khamoro v tradičních romských krojích. Poté promluvil ještě předseda Výboru pro odškodnění obětí romského holocaustu Čeněk Růžička s jasnou a stručnou výzvou za okamžité odstranění prasečáku stojícího v místech bývalého koncentračního tábora pro Romy z dob druhé světové války. Výzva byla přijata jednomyslným souhlasem a potleskem.

Následně vyrazil po vltavské náplavce pochod sto padesáti lidí, což bylo vzhledem k tomu, že celé dopoledne hustě pršelo, solidní číslo. Průvod směřoval do lavic kostela U Salvátora na Starém Městě, kde proběhla diskuze o vystěhovávání sociálně slabých a nezaměstnaných Romů do ubytoven s vysokými nájmy, což vede k nucenému sestěhování velkých rodin i nárůstu lichvy a pouliční kriminality v těchto komunitách. Probrána byla též témata, na která již narazili řečníci ve svých úvodních projevech.

Na úplný závěr celé podařené akce se pak část účastníků odebrala na ekumenickou bohoslužbu za dobrý společný život v kostele sv. Martina ve zdi.