Ukrajina má problém. Na skutečnost, že tato země zapadá stále hlouběji do hnědého, krajně pravicového bahna, už neupozorňují „jenom“ levicoví a antifašističtí aktivisté, nebo poctiví investigativní novináři a intelektuálové, ale stále častěji i představitelé západního politického mainstreamu. Lidé v rozhodujících mocenských pozicích, kteří dlouho dělali vše možné a nemožné pro prezentaci režimu z Kyjeva v tom nejlepším světle, už kvůli rozhořčení a tlaku antifašistické veřejnosti zdola ztrácejí s pomajdanovskou Ukrajinou trpělivost.

Tuto skutečnost v roce 2018 dokládají mimo jiné dva následující případy: Koncem ledna byla zveřejněna každoroční zpráva izraelského Ministerstva pro záležitosti židovské diaspory za rok 2017, která zmiňuje Ukrajinu jako jediný stát regionu východní Evropy, v němž se neprojevil trend poklesu antisemitských incidentů. Naopak, podle zprávy se počet útoků, případů vandalismu, protižidovských vystoupení apod. oproti roku 2016 zdvojnásobil a dosáhl počtu 130 – více než ve všech ostatních zemích bývalého SSSR dohromady.

Tato zpráva byla ukrajinskou vládou a jejími apologety přijata s krajní nelibostí. Vjačeslav Lichačev spojený s Vaad asociací židovských komunit a organizací na Ukrajině, považovanou za hlásnou troubu ukrajinské vlády mezi židovskou komunitou, obvinil autory zprávy z „naprostého nedostatku profesionality a porušení všech standardů dokumentace kriminality z nenávisti“. Ředitel Ukrajinského ústavu národní paměti Vladimír Vjatrovič pak dokonce označil izraelské ministerstvo za oběť ruské propagandy. Proti těmto interpretacím se ovšem ostře ozvalo ve společném prohlášení na 40 předáků ukrajinské židovské komunity, mezi nimi i neodbytný kritik bagatelizace antisemitismu na Ukrajině, Edvard Dolinský z Ukrajinského židovského výboru.

Ostatně není rozhodně bez zajímavosti, že právě Vjatrovičův Ústav je ve zprávě o antisemitismu rovněž zmíněn pro svoji systematickou obhajobu a glorifikaci ukrajinských nacionalistických předáků 20. – 40. let, z nichž mnozí se zapojili do persekuce i masových vražd židovského obyvatelstva a příležitostně v tomto ohledu spolupracovali s nacistickými okupanty.

Na Ukrajinský ústav národní paměti a jeho vyzvedávání nacistických kolaborantů a antisemitů poukázal v širším kontextu v dubnu 2018 také dopis více než 50 amerických členů Kongresu. V neobvykle tvrdém odsouzení Ukrajiny (a v menší míře i Polska) se upozorňuje především na – levicovým antifašistům dávno známou skutečnost – že nemalá část glorifikace nacistů a antisemitů je na Ukrajině sponzorována a organizována právě vládou a veřejnými úřady. Jmenovitě je zde uvedena legislativní podpora, oslavování a budování pomníků členům Organizace ukrajinských nacionalistů a Ukrajinské povstalecké armády, pouliční oslavy 14. (haličské) divize zbraní SS organizované radnicí ve Lvově, nebo připomenutí narozenin Adolfa Hitlera v jedné ze škol za účasti místního politika, na níž se učitelka, politik a žáci zdravili nacistickým pozdravem.

Dovid Katz, zakladatel webu Defending History, který se věnuje boji proti popírání a zlehčování holocaustu a proti kladení rovnítka mezi zločiny nacistů a komunistů v Pobaltí a východní Evropě k dopisu amerických kongresmanů uvedl: „Ukrajinské štěstí podletět všechny radary vyprchalo. Dopis to říká drsně – a to je dobře. Nikdy jsem si nepředstavoval, že takový den přijde.“ Naopak již zmíněný Vjatrovič dopis opět odbyl slovy, že jde o „směs nekompetence a úmyslného zkreslování informací“.

Ukrajina má v současnosti v čele prezidenta Vladimíra Zelenského a předsedu vlády Vladimíra Hrojsmana, oba židovského původu. Navzdory tomu se nezdá, že by rostoucí počet antisemitských útoků, vandalismu a projevů politické vedení země nějak vzrušoval, stejně jako skutečnost, že se doposud nepodařilo (či lépe řečeno „nepodařilo“) odhalit a tím méně odsoudit jediného pachatele těchto činů.