1. květnový den bohužel již dávno nepatří pouze oslavám boje za práva pracujících. Jeho památku si drze snaží přisvojit také nacisté, u nás politicky reprezentovaní Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (DSSS), kteří jej využívají k hlásání nenávisti proti národnostním menšinám, zahraničním pracujícím, levici nebo homosexuálům, a odklánějí tak pozornost od skutečných viníků sociální mizérie. Donedávna se neonacistické štvaní na 1. máje konalo pravidelně buď v Praze, nebo v Brně. V roce 2013 se náckové od tohoto scénáře odklonili demonstrací v Přerově a letos se rozhodli vyjet si do Ústí nad Labem a provokativně pochodovat směrem k místům, kde žijí sociálně slabí, převážně Romové. Antifašisté se jim přišli postavit.

Naše skupina vyjela na antifašistickou protiakci do Ústí autem v devět hodin z okraje Prahy. Ačkoliv nahlášená demonstrace a pochod neonacistů měly začít až ve čtrnáct hodin, rozhodli jsme se být na místě s dostatečným časovým předstihem. Před Ústím, kam jsme přijížděli silnicí podél Labe, nás zastavila policejní kontrola. Po otázce „kam jedete“ a naší bezelstné odpovědi „oslavovat Svátek práce do Ústí“ jsme byli promptně odstaveni na otočce a podrobeni perlustraci a prohlídce vozidla. Vzhledem k tomu, že policie neočekávaně našla jenom hůlku a nikoliv RPG nebo AK-47, mohli jsme v cestě rychle pokračovat. Hůře skončila parta dělníků (a vážně šlo o dělníky a nikoliv Dělníky), která marně vysvětlovala, že ty lopaty a krumpáče mají jen na hloubení výkopů…

Auto jsme odstavili poblíž místa antifašistické protiakce v Mánesových sadech nedaleko rozsáhlého, ale již značně sešlého průmyslového areálu – obrázku dnešního zmaru naší kdysi tak rozvinuté druhovýroby. Když jsme přišli na místo, nacházela se zde již skupina asi 30 antifašistů převážně mladšího věku z punkové subkultury.

Protože bylo dost času do ohlašovaného začátku akcí, rozhodli jsme se porozhlédnout po městě. Udivilo nás, že se radnice rozhodla kvůli konání akce výrazně omezit vstup do centra města a odklonit z něj dokonce veřejnou dopravu na náhradní trasy. Na trolejbusové linky tak byly celý den vypraveny autobusy.

Cestou směrem k Mírovému náměstí jsme se kochali moderní ústeckou architekturou (hotel Vladimir, budova magistrátu) a v krátkosti navštívili volební shromáždění NS-LEV21 ve Smetanových sadech a shromáždění příznivců ČSSD na Lidickém náměstí. Obě poskytla podobný pouťový obrázek složený z balónků, piva, klobás a skákacích stanů pro děti s tím rozdílem, že shromáždění LEV21 bylo překvapivě o něco větší a o poznání političtější, bohužel v negativním směru (viz článek ZDE). Prvomájová akce KSČM se od „zavedeného“ vzoru lišila jen tím, že se konala v Městských sadech (aby se to nepletlo).

V revoluční ulici před vstupem na Mírové náměstí policie kontrolovala a perlustrovala všechny, kteří nebyli z Ústí. Obdobná kontrolní stanoviště byla i při všech dalších vstupech na náměstí a i v bočních ulicích, kterými jsme se dostali k chrámu Nanebevzetí Panny Marie se známou šikmou věží. V dnešním Ústí s naddimenzovaným obchodním centrem Forum již kostel nepůsobí jako přirozená dominanta města, kterou po staletí býval.

Cestou zpět do Mánesových sadů jsme byli svědky konfliktu asi osmičlenné skupiny antifašistů, která konfrontovala podobně početnou skupinu přicházejících nácků a jednoho z nich obrala o šálu. Poškozený se jejího vrácení domáhal a posléze také domohl s pomocí nedaleko stojících členů policejního antikonfliktního týmu a strážníků. Asistence policie v pomoci a ochraně nácků byla ostře odsouzena.

V Mánesových sadech se počet přítomných antifašistů již pozvolna zvyšoval. Pozdravili jsme se zde se skupinou, která vyjela autem z Liberce, a také s dalšími známými aktivisty. K punkerům přibyla řada sympatizantů Strany zelených. Ti zde postavili stan a provozovali hudební produkci. Ačkoliv mně osobně není program Strany zelených moc blízký a silně mně vadí pravdoláskařství jejího vedení, přece hodnotím sympaticky, že se jako jediná významnější politická strana zapojila alespoň takto do protestu proti přítomnosti nacistů ve městě.

Shromáždění v Mánesových sadech ovšem nebylo jediné protestní setkání antifašistů. V Předlicích se pod záštitou občanského sdružení Konexe konala za účasti více než stovky Romů i Neromů akce s hudbou a zábavou pro děti z této chudé lokality. Na tuto akci dorazilo také na 40 antifašistů z Německa.

My jsme se ale nakonec rozhodli podívat se na průběh akce neonacistů a monitorovat ji. Prvomájová shromáždění a demonstrace patřily vždy mezi „vlajkové lodě“ DS(SS) a novodobé české krajní pravice vůbec. Proto jsme s potěšením konstatovali, že v tomto ohledu znamenal letošní 1. máj pro DSSS další ústup ze „slávy“. Potvrzuje se postupný úpadek strany, které nedodaly novou krev do žil ani opakované pokusy o pogromy a provokace v převážně romských komunitách.

Již samotná účast zůstala výrazně za očekáváním, kdy místo avizovaných 500 osob dorazily necelé tři stovky hnědé směsi neonacistů a pivních rasistů. Stanovený cíl mobilizace před květnovými evropskými volbami nebyl naplněn, přestože se ve prospěch účasti v Ústí zrušily, respektive odložily předtím plánované akce nácků v Ostravě a Brně. V době samotného původně vyhlášeného začátku akce tak zelo rozlehlé Mírové náměstí více méně prázdnotou přerušovanou sem tam neorganizovaně a bezradně vyhlížejícími hloučky krajně pravicových aktivistů. Vandas s odkazem, že mají ještě přijet „němečtí kamarádi“ zadržovaní policií, začátek akce dvakrát odložil, celkově o více než půl hodiny, účasti to ovšem výrazněji nepomohlo.

Dále nutno říct, že demonstrace nepůsobila dojmem dobré přípravy a organizace. Nepřítomnost pódia Vandas opět vyargumentoval přílišnou horlivostí policie, která jej prý zabavila jako zbraň. Podivné však bylo, že stejně vysvětloval i neúčast transparentů, když tyto přitom ležely smotané na dlažbě náměstí spolu s megafony a stohy Dělnických listů, které vandasovci teprve na poslední chvíli vytáhli z auta. Tiskovinu DSSS se mezi přítomné rozhodl nakonec šířit pouze výkonný místopředseda strany Štěpánek, zatímco „vůdce“ Dělnické mládeže Lamprecht chodil mezi lidmi s kasičkou a žádal o solidární drobné…

S projevem jako první vystoupil předseda DSSS, Vandas, který svým posluchačům naservíroval klasický mix kritiky rostoucích pravomocí Evropské unie, odmítání snahy o zavedení eura a xenofobních útoků proti menšinám. Ty korunoval výkřikem o deportaci těch, kteří se nepřizpůsobí. Po něm hovořila Katrin Köhlerová, opoziční radní za nacistickou NPD ze Saské Kamenice.

V jistém smyslu novinku a doklad snahy progresivnější části DSSS (a její mládeže) orientovat se na moderní směry v krajní pravici a rozšířit azimut mezinárodní spolupráce představovalo vystoupení zástupce italské neofašistické studentské organizace Blocco Studentesco, Federico Mattioniho. Ten se ve svém projevu slovy o „italské revoluci z 20. a 30. let minulého století, která byla schopna docílit syntézy sociálních, národních a duševních hodnot“ vcelku jasně přihlásil k mussoliniovskému fašismu. Vyzvedl také úspěchy své organizace mezi italskými studenty, které dal do souvislosti s organizováním kampaně proti školnému a vstupu privátních společností na univerzity. To je samozřejmě výzva pro radikální levici.

Řadu překládaných projevů zakončil předseda saských mladých národních demokratů (mládež NPD), Paul Rzehaczek. Na rozdíl od let minulých nehovořil na akci nikdo ze Slovenska a nedorazili ani očekávaní hosté z nacistického ukrajinského Pravého sektoru.

Vedle řečníků a již zmíněných postav spojených s DSSS se shromáždění zúčastnili například místopředseda strany Svatopluk Černý, recidivista a neonacistický maskot Tomáš Kebza nebo Vandasův podkuřovač Jiří Petřivalský. Funkci pořadatele zastal Petr Borna z Kopřivnice, schizofrenický organizátor ostravských pochodů proti ubytovnám pro sociálně slabé a provozní dvou z nich. Mezi řadovými účastníky byly k vidění všechny možné zjevy od agroskínů a retardů ověšených vlajkami a šálami přes pupkaté strejce až po nagelované autonomy. Tuto skvadru pak Vandas sešikoval k pochodu centrem města směrem k Předlicím.

Nutno s potěšením zdůraznit, že na rozdíl od přechozích akcí DSSS v Ústí v roce 2009 (zneužitá vzpomínka na spojenecké bombardování města za 2. světové války) a 2011 (protiromský pochod) se DSSS dostalo jen velmi malé podpory od normálních obyvatel města. Naopak, řada občanů, kteří se neúčastnili zmíněných naplánovaných antifašistických shromáždění, proti náckům vystoupila sama za sebe.

Přímo na náměstí proti Vandasovi v odlesku kamer vystoupila skupinka členů Strany zelených vedená předsedou Ondřejem Liškou, která parodovala známé fašistické heslo způsobem „Čechy mechům!“ S Vandasem tu také polemizovali členové Strany rovných příležitostí, Štefan Tišer, Emilie Horáčková a Miroslav Kováč. Náměstí a některá další místa v trase pochodu byla dopředu polepena zesměšňujícími plakáty „Mnoho skopců, tupé stádo“, mladí lidé na chodnících na neonacisty bečeli. Jiná skupina obyvatel města držela v ruce protifašistické pikety a pochod také doprovázela parodující skupina klaunů.

Proti neonacistům a pivním rasistům vyrazil spojený průvod antifašistů z Mánesových sadů a Romů z Předlic, který čítal více než 300 osob. Policie však obě skupiny neprodyšně oddělila, takže ke střetům nedošlo. Zadrženo ovšem bylo několik antifašistů, kteří si na plánované trase pochodu sedli. Již obehranou písničkou je, že chování některých účastníků náckovského pochodu vyvolalo pobouření a ostré veřejné odsudky i u jejich vlastních, ambicióznějších soukmenovců (ZDE).

Protože policie na řadě míst vytvořila bariéry bránící možným střetům obou táborů, zůstali jsme odříznuti od Mánesových sadů a museli jsme se k nim dostat zdlouhavou oklikou. Když se to podařilo, byl již jak pochod neonacistů, tak antifašistická akce v podstatě u konce.

Na průběhu antifašistické protiakce byla pozitivní účast místních Romů a slušné zastoupení aktivistů z Německa. Jak již bylo řečeno, bylo také příjemné pozorovat klesající mobilizační potenciál a účast neonacistů. Na to však nelze spoléhat. Přes rostoucí, veřejně deklarovaný odpor obyvatel Ústí a dalších měst k jejich přítomnosti, máme k cílovému stavu, kdy budeme schopni jejich štvavé pochody v ulicích zcela zastavit, zablokovat či přímo rozprášit, pořád velmi daleko. Nezbývá, než příště přijít ještě ve větším počtu a ještě s větším odhodláním se postavit fašistickému zlu.