Před 60 lety, 17. ledna 1961, byl zavražděn bojovník za národní nezávislost a první ministerský předseda Republiky Kongo, Patrice Lumumba. Lumumba patřil k nejvýraznějším postavám dekolonizačního hnutí v Africe 50. let. V roce 1958 spoluzaložil a následně vedl Národní hnutí Konžanů, stranu, která spolu s dalšími bojovala za nezávislost Konga na Belgii, ale zároveň odmítala lpění na úzkých kmenových a etnických základech a usilovala o reálné sjednocení obyvatel země a budování sekulárního a suverénního státu. V květnu 1960 zvítězilo Národní hnutí Konžanů v demokratických volbách a sestavilo pod vedením Lumumby koaliční vládu.

Během krátkého času, který mu byl ve funkci předsedy vlády dopřán, se Lumumba snažil o odstranění obrovské hospodářské, sociální, infrastrukturní a kulturní zaostalosti země a její ekonomické i politické závislosti na bývalé koloniální metropoli. Lumumba nebyl komunistou a zprvu hledal pro své plány podporu i ve Spojených státech. Zde se však jeho vize sjednocování a spolupráce afrických zemí, neutrality mezi západním a východním blokem a státem řízených intervencí podporujících ekonomický rozvoj nesetkala s pochopením. V důsledku toho se Lumumba, podobně a časově paralelně jako jeho protějšek na západní polokouli Fidel Castro, posouval výrazněji k antiimperialismu a spolupráci se Sovětským svazem. Rovněž se velmi sblížil s ghanským prezidentem Kwame Nkrumahem, který zastával socialistické a panafrické představy.

Tento vývoj nebyl pro Spojené státy ani pro Belgii tolerovatelný. Obě země využily tehdejších rozporů mezi premiérem Lumumbou a prezidentem Konga Josephem Kasa-Vubou a pomocí svých tajných služeb a finančních zdrojů zinscenovali jenom několik měsíců po získání nezávislosti státní převrat tehdejšího šéfa generálního štábu armády Mobutua. Mobutu, který se později stal na dlouhá desetiletí konžským (zairským) prozápadním prezidentem a diktátorem, nechal Lumumbu zatknout a následně dopravit na území provincie Katanga, která byla tehdy v moci separatistů podporovaných a financovaných belgickými těžebními společnostmi.

Patrice Lumumba byl v metropoli Katangy, tehdejším Elisabethviile, na rozkaz separatistů mučen a společně s viceprezidentem senátu Josephem Okitou a ministrem pro mládež a sport Mauricem Mpolou popraven belgickými žoldáky. Těla zavražděných byla rozpuštěna v kyselině sírové a kosti rozemlety, jediným pozůstatkem po Lumumbovy byly dva přední zuby, které z mrtvoly vytrhl a sebou odnesl belgický policista Gerard Soete, a které se dnes, po mnoha desetiletích mají z Belgie symbolicky navrátit zpět do Konga.

Navzdory tomuto krutému údělu, omezené možnosti realizovat své vize a smrti z rukou západních demokracií neupadl Lumumba do zapomnění a zůstal inspirací pro celé další generace bojovníků za nezávislost, suverenitu a rozvoj (nejen) afrického kontinentu. Lumumbova plamenná improvizovaná řeč při prohlášení samostatnosti v červnu 1960, kterou pronesl tváří tvář přítomnému belgickému králi, je dokladem neohroženosti a národní hrdosti této význačné osobnosti světových dějin emancipačních bojů:

„Žádný Konžan nikdy nezapomene, že naše nezávislost byla získána v boji, vytrvalém a inspirovaném každodenním boji, v němž nás neodradila ani nouze ani strádání a v němž jsme nešetřili ani sil ani krve. Byl to boj plný slz, ohně a krve. Jsme na něj velice pyšni, protože to byl boj spravedlivý a ušlechtilý, bez něhož bychom nikdy nemohli skoncovat s ponižujícím otroctvím, které nám bylo vnuceno.“