Německá dělnická třída podporovala socialismus. Jak to, že je nacisté rozdrtili? Před devadesáti lety, 30. ledna 1933, byl Adolf Hitler jmenován kancléřem Německa. Následoval tucet let pekla s desítkami milionů zabitých. Šest milionů Židů a více než 300 000 Romů a Sintů bylo zavražděno.

Nikdy nezapomeňte, že 27 milionů sovětských lidí z více než 150 národností položilo své životy, aby porazili nacisty. Právě na východní frontě byla zničena nacistická válečná mašinérie. Právě tam došlo k téměř 80 % vojenských obětí Třetí říše. Sovětští vojáci bojovali 1400 mil od Stalingradu na řece Volze až do Berlína. 27. ledna 1945 byl sovětskými silami osvobozen vyhlazovací tábor Osvětim.

Jak nacisté ovládli vlast Marxe a Engelse? Hitlera dostali k moci největší němečtí kapitalisté. Ocelářské a muniční impérium Krupp; Flickova rodina, která provozovala Mercedes-Benz; rodina Quandtů, majitelé BMW; Německá banka; a pojišťovna Allianz – všechny tyto firmy financovaly nacisty.

Němečtí průmyslníci a bankéři převzali zemi, která dala světu Beethovena a Einsteina, a poslali ji do kopru. Američtí, britští, francouzští a holandští kapitalisté – jejichž fantastické bohatství začalo africkým holocaustem – nejsou o nic lepší. Belgický král Leopold II zabil v Kongu miliony Afričanů pro zisky z kaučuku. Přibližně polovina konžské populace při tom zemřela.

Panství George Washingtona Mount Vernon a všechny ostatní plantáže byly koncentračními tábory pro zotročené Afričany. Každý koncentrační tábor a tábor smrti, včetně Osvětimi, měl továrnu. Zatímco yankeeské pojišťovny, jako Aetna, pojišťovaly zotročené Afričany, Allianz pojišťovala koncentrační tábory.

Porážka německé dělnické třídy dodnes visí nad dělníky a utlačovanými národy. Německo se stalo vlnolamem bolševické revoluce. Místo očekávaných socialistických revolucí triumfujících v západní Evropě byl Sovětský svaz na čtvrt století izolován.

Všechny dnešní socialistické země – Čína, Kuba, lidová Korea, Laos a Vietnam – byly vydrancovány kolonialismem. Jediné části imperialistického jádra, které se dostaly pod nadvládu dělnické třídy, byly východní Německo a Československo.

Navzdory mnoha bojům dělnické třídy miliardáři ve Spojených státech, Kanadě, západní Evropě a Japonsku nadále využívají Afriku, Asii a Latinskou Ameriku. Superboháči přehřívají zemi a vyhrožují zahájením třetí světové války proti Ruské federaci a Číně.

Svět v plamenech

V roce 1919 se zdálo, že se kapitalismus rozpadá ve švech. Dělníci a rolníci převzali moc v bývalé Ruské říši 7. listopadu 1917. Německý císař byl svržen o rok později, 9. listopadu 1918. Evropa byla zpustošena první světovou válkou. Dvacet milionů lidí bylo zabito a miliony dalších byly trvale postiženy. Mezi mrtvými byli i afričtí a asijští vojáci shromážděni z evropských kolonií. Následná epidemie chřipky zabila na celém světě 50 milionů lidí, včetně nejméně pěti procent ghanské populace.

Dělníci se všude bouřili. Do stávky vstoupil v roce 1919 jeden ze sedmi továrních dělníků ve Spojených státech. Mezi nimi bylo 365 000 ocelářů vedených budoucím komunistickým vůdcem Williamem Z. Fosterem. Ctihodný Marcus Garvey shromáždil miliony černochů ve Spojených státech, Karibiku a Africe. Garvey obdivoval Lenina, vůdce bolševické revoluce. Po Leninově smrti v roce 1924 Garvey prohlásil: „My jako černoši truchlíme pro Lenina, protože Rusko slíbilo velkou naději nejen černochům, ale i slabším lidem celého světa.“

Asie povstala proti kolonialismu. Miliony Korejců se 1. března 1919 vzbouřily proti japonské okupaci. Tisíce byly zabity. 13. dubna 1919 britská koloniální vojska zaútočila na shromáždění za nezávislost v Amritsaru v Indii a zabila stovky lidí. Čtvrté květnové hnutí čínských studentů v roce 1919 bylo začátkem čínské revoluce.

Maďarská republika rad vznikla 1. března 1919. O den později byla v Moskvě založena Komunistická internacionála, často označovaná jako Třetí internacionála. Bylo to nejnebezpečnější období ruské občanské války. Rudá armáda dělníků a rolníků byla napadena desítkou armád. Mezi nimi byly americké jednotky, které obsadily Archangelsk a Vladivostok. Tím, že byla obklíčena, mohla Rudá armáda svým maďarským soudruhům nabídnout jen malou pomoc. Po 133 dnech existence byla Maďarská republika rad 1. srpna 1919rozdrcena.

Socialismus a válka

Všechny oči byly upřeny na Německo. Němečtí námořníci se vzbouřili a 3. listopadu 1918 ovládli Kiel. O šest dní později císař uprchl svým soukromým vlakem. Generál Ludendorff, který za války působil jako vojenský diktátor Německa, požadoval podepsání příměří. Bál se, že vojáci budou následovat příklad námořníků.

Noví sociálně demokratičtí vůdci země, Friedrich Ebert a Philipp Scheideman, dokonce váhali vyhlásit republiku. Byli vyděšení z německých dělníků, vojáků a námořníků, kteří vytvořili dělnické rady zvané sověty, inspirované bolševickou revolucí. Ebert a Scheideman místo toho pomohli utopit německou revoluci v krvi. Mezi zavražděnými byli i revoluční vůdci Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht, které 15. ledna 1919 zabili armádní důstojníci.

V první světové válce bylo zabito téměř 1,8 milionu německých vojáků, zatímco milion civilistů zemřel hladem. Němci po příměří stále umírali kvůli pokračující spojenecké blokádě. Američtí, britští a francouzští kapitalisté se snažili vyhladovět dělnickou třídu k podřízení.

Sociálně demokratická strana (SPD) byla největší německou stranou. Ve volbách v lednu 1919 získala 37,9 procenta hlasů. Nezávislá sociálně demokratická strana (USPD) – protiválečný odštěpek od SPD – získala 7,6 procenta. Obě tyto strany volaly po socialismu. Dohromady získali téměř 14 milionů hlasů, tedy 45,5 % z celkového počtu. Ale ani SPD, ani USPD nebyly revoluční.

SPD byla založena v roce 1869 stoupenci Karla Marxe a Fredericka Engelse. Jejími vůdci byli August Bebel a Wilhelm Liebknecht, otec Karla Liebknechta. Byla to první masová dělnická strana na světě. Stala se vzorem pro socialisty po celém světě, včetně bolševiků. Lenin řekl, že bolševici stáli na ramenou Pařížské komuny z roku 1871. Ale žádná bolševická revoluce by také nebyla bez zkušeností německého dělnického hnutí. To lze vidět v Co dělat? napsané Leninem. Zdůrazňovala roli německých socialistů při saturaci milionů dělníků třídním vědomím potřebným při řešení každé politické otázky. Jedním z příkladů, které Lenin uvedl, byla obhajoba takzvané obscénní literatury SPD. To pravděpodobně odkazovalo na Magnuse Hirschfelda, průkopnického obránce a výzkumníka v oblasti LGBT.

Dělníci světa spojte se!

Na rozdíl od francouzských kapitalistů, kteří politicky využívali dědictví revoluce z roku 1789, se němečtí zazobanci neměli čím chlubit. Pomohli zradit revoluce z roku 1848. Sjednocení Německa bylo dokončeno pod vedením pruské monarchie a velkostatkářských aristokratů zvaných junkeři.

August Bebel a Wilhelm Liebknecht již byli zvoleni do Reichstagu – německého parlamentu – když v roce 1870 začala francouzsko-pruská válka. Odvážně protestovali proti německé anexi francouzských území Alsaska-Lotrinska. Junkerský kancléř Otto von Bismarck nechal Bebela a Liebknechta uvěznit za velezradu. To však nezabránilo SPD získat podporu stále více dělníků.

Bismarck odpověděl zavedením tvrdých protisocialistických zákonů v roce 1878. Tisíce dělníků bylo uvězněno. Bylo to nejlepší období SPD. Právě kvůli tomuto zákroku se v aule Cooper Union v New Yorku konalo největší vzpomínkové setkání na Karla Marxe, který zemřel 14. března 1883. José Martí o tom napsal pro „La Nación“ v Buenos Aires.

Bebel se proslavil používáním půdy Reichstagu k útokům na kapitalismus. Členové SPD by hlasovali proti vládnímu rozpočtu a Bebel zahřměl: „Ani fenik za tento systém!“ Lenin popsal Bebela v Co dělat? jako „lidového tribuna“.

Tento příklad pomohl inspirovat pracující v jiných zemích k zakládání socialistických stran. S pomocí Bedřicha Engelse byla vytvořena Socialistická internacionála dělnických stran. Byla založena v Paříži 14. července 1889, v den 100. výročí dobytí věznice Bastilla, začátku Velké francouzské revoluce. Sloganem Komunistického manifestu bylo „dělníci všech zemí, spojte se!“

Rostoucí síla SPD si vynutila zrušení protisocialistických zákonů v roce 1890. Velké množství dělníků bylo získáváno pro socialismus. Byli to socialisté, kdo organizoval dělníky do odborů. V roce 1914 měla SPD milion členů a byla se 110 křesly největší stranou v Reichstagu. Ale vedení strany už nebylo revoluční. Bebel zemřel. Dlouhé období relativní kapitalistické stability zkorumpovalo většinu vůdců SPD. 4. srpna 1914 hlasovali všichni socialisté v Reichstagu pro válečné prostředky. Ve stejný den také každý ze 102 francouzských socialistů v Poslanecké sněmovně hlasoval pro imperialistickou válku. Dělníci světa byli nyní v zákopech a navzájem se zabíjeli pro své kapitalisty.

Nepovedená revoluce

Druhá internacionála byla mrtvá. Rosa Luxemburgová, socialistická vůdkyně a teoretička působící v Německu a Polsku, nazvala SPD „páchnoucí mrtvolou“. Ne všechny socialistické strany ale byly strženy do podpory vojenského masakru. Šest bolševiků v ruské dumě válku odsoudilo. Stejně tak i dva socialističtí členové srbského Národního shromáždění.

Lenin vyzval k přeměně imperialistické války na válku občanskou. Liebknecht se rozešel s ostatními členy Reichstagu SPD a začal hlasovat proti válečným dotacím. Prohlásil, že hlavní nepřítel je doma. 1. května 1916 křičel Karl Liebknecht na protiválečné demonstraci na berlínském Postupimském náměstí: „Pryč s císařem, pryč s válkou!“. Liebknecht byl okamžitě zatčen. Rosa Luxemburgová už byla uvězněna. Toho května 55 000 dělníků v Berlíně vstoupilo do stávky proti válce a další tisíce zastavily práci v jiných městech. 2. srpna 1917 se 400 námořníků na bitevní lodi vzbouřilo a vpochodovalo do Wilhelmshavenu. Přehrada se protrhla na podzim roku 1918. Masy byly nemocné válkou a hladem. Němečtí dělníci vstoupili do stávky, zatímco vojáci a námořníci odmítali zabíjet další chudé lidi. Lidé chtěli junkery a z války profitující kapitalisty svrhnout. Komunistická strana Německa se zrodila 30.12.1918.

Vedoucí představitelé SPD a odborů byli k socialistické revoluci nepřátelští. Byli ochotni nechat vojenské důstojníky v milicích zvaných Freikorps zavraždit tisíce revolucionářů, včetně Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta. Když se však generál Kapp v březnu 1920 pokusil svrhnout nově vzniklou republiku, odbory svolaly generální stávku, která zastavila „Kappův puč“.

Německo bylo poraženo, přesto zůstalo největší průmyslovou zemí v Evropě. Německý kapitalismus byl podporován půjčkami od amerických bank, které pomohly modernizovat továrny. Skutečným vítězem první světové války byla Wall Street. Du Pontovi vydělali na výbušninách tolik peněz, že koupili General Motors. GM i Ford postavily závody v Německu. Rockefellerem kontrolovaný Standard Oil of New Jersey (nyní Exxon Mobil) dal chemickému gigantu I.G. Farben 2 % svých akcií v hodnotě milionů.

Bylo to výměnou za udělení licence na proces Farbenu pro výrobu syntetického oleje a kaučuku z uhlí. Během 2. světové války Farben postavil gigantickou továrnu na syntetický kaučuk v Osvětimi, kam také dodával Zyklon B pro plynové komory. („Zločin a trest I.G. Farbena“ od Josepha Borkina).

Převzato z: https://www.struggle-la-lucha.org/

(Konec 1. části)