Pokud jde o Čínu, americké politické elity se zřejmě vzdaly své schopnosti myslet. Nyní se soustředí pouze na to, jak Čínu obviňovat. To je opět ilustrováno v úterním stanovisku komentátora The New York Times Thomase L. Friedmana s názvem „Jak Čína ztratila Ameriku“.

Friedmanův článek má silně ufňukaný tón. Argumentuje tím, že za rostoucí roztržku s Washingtonem může především Peking. Autor konkrétně jmenoval čtyři hlavní trendy v Číně, o nichž tvrdí, že zhoršily její vztahy s USA – selhání čínské ekonomiky při otevírání se světu, čínský nacionalismus, mnohem agresivnější čínská zahraniční politika a politika nulového COVIDu.

Friedmanův článek zjevně pláče na špatném hrobě. Pod silným vlivem politické korektnosti USA, která prosazuje zaujatost vůči Číně, jsou Friedmanovy argumenty, jak se očekávalo, zaujaté a bez řádného zdůvodnění. Pokud chce najít viníka zhoršení čínsko-amerických vztahů, neměl by se prostě zeptat představitelů Bílého domu a politických elit své země?

Čína nikdy neusilovala o „oddělení“ od USA. Jen nechce jít cestou vytyčenou USA, kdy nesplňuje jejich očekávání a rozčiluje je. Jak zdůraznil jeden čínský občan, pokud Čína „ztratila“ USA jen proto, že trvá na samostatném rozvoji a ochraně své suverenity a územní celistvosti, pak nemá smysl takový vztah udržovat.

Naopak, je to toxická a pokřivená politika USA, která vedla k současnému stavu čínsko-amerických vztahů. Čínský odborník na mezinárodní vztahy, který požádal o anonymitu, řekl Global Times, že ve Washingtonu je zarytým zvykem přesouvat všechny problémy ve svých vazbách s Čínou na Peking místo hledání sebereflexe.

Teorie, že Čína ztrácí USA, je pouze zbožným přáním některých amerických elit. Čína a USA se nemohou ztratit a ani neztratí kvůli svým silným vazbám, ať už v mezilidských a kulturních výměnách nebo v hospodářské spolupráci. Pokud se nějaká americká elita snaží prosadit „oddělení“ Číny, pak se jen izoluje od většiny americké veřejnosti, která si přeje lepší bilaterální vztahy s Čínou.

Ve skutečnosti, pokud jde o vztahy mezi Čínou a USA, není USA cizí spor o to, zda jeden ztratil druhého. Poté, co Komunistická strana Číny ovládla většinu částí Číny v roce 1949, se „ztráta Číny“ náhle stala v amerických politických kruzích žhavým tématem, kdy se elity a politici snažili najít, koho obvinit.

Ale ve srovnání s Friedmanovým prohlášením je evidentní, že politická realita ve vztazích mezi Čínou a USA se za sedm desetiletí radikálně změnila.

V roce 1949 zela mezi mocí Číny a USA obrovská propast. Proto byla Číně přisuzována pasivnější role, jak se ukázalo v diskusi o „ztrátě Číny“. Ale jak se tato propast zmenšuje, Peking se stal nezávislejším, snaží se chránit své zájmy a zapojit se do dvoustranných vztahů s USA na stejné úrovni. V důsledku toho americké elity jako Friedman začaly diskutovat o obrovském vlivu Číny na vztahy mezi Čínou a USA.

Americké elity v diskurzu o „ztrátě Číny“ před sedmdesáti lety stále věděly, jak reflektovat samy sebe a hledat příčinu problémů uvnitř své politiky. Ale dnes chtějí hrát pouze roli nevinné oběti a přitom ignorovat vlastní krátkozrakost a předsudky vůči Číně, stejně jako všechna omezení a provokace, které vůči Číně provedly. Dělají si iluze, aby se vyhnuly realitě.

Dodnes se mainstreamové americké elity stále dívají na Čínu s arogancí a povýšeností. Dělají co nejvíce, včetně dožadování se větší konfrontace s Čínou, aby vyšly vstříc voličům a protičínským náladám.

Friedman se stal propagandistickým nástrojem Bílého domu, který neustále indoktrinuje Američany, zejména své kolegy z politické elity, nepravdivými tvrzeními. Ale takový sebeklamný krok jen přiměje USA jít dále a dále po špatné cestě.

To vedlo k různým domácím krizím v USA a také k poklesu reputace a vlivu ve světě, poznamenal výše zmíněný čínský vědec. A když nemohou najít řešení, svalí vinu na Čínu, která na rozdíl od USA neustále a rychle roste.

„Je to jako když se nemocné USA snaží najít příčinu své nemoci v Číně. To jim nepomůže vyléčit se, ale jen zhorší jejich zdravotní stav,“ řekl.