Za účasti několika set lidí proběhla 4. září v Praze na Klárově demonstrace namířená proti současné podobě zákona o tzv. vyrovnání s církvemi čili proti opulentnímu daru, který chce z našich peněz a státního majetku předat vláda církvím. Organizátorem demonstrace byla koordinační platforma Spojenectví práce a solidarity (SPaS), jejíž je Nová antikapitalistická levice součástí.

Akce, která začala v 16:20, což evokovalo jeden z nejtěžších a osudových přelomů české historie, byla koncipována jako soubor moderovaných vystoupení řady řečníků zastupujících nejen organizace, strany a iniciativy zastoupené ve SPaSu – vedle NAL např. Ne základnám, KSČM, nebo Alternativu Zdola – ale také další skupiny, které s rozdáváním našich peněz a státní půdy církvím nesouhlasí. K nim patří například Ekumenická akademie Praha, jejíž ředitel Jiří Silný svým projevem celé odpoledne zahájil.

Na akci dále vystoupila známá věřící „proti-restituční“ aktivistka a spisovatelka Lenka Procházková a hned několik řečníků z okruhu církevního disentu, který o sobě k nelibosti vysokého kléru a pravicových politiků dává poměrně úspěšně vědět. Za NAL vystoupila s projevem členka našeho vedení, Milada Sigmundová. Moderování celé demonstrace pak zajistil Milan Neubert ze Strany demokratického socialismu.

Kromě možnosti poslechnout si projevy řečníků šlo na místě podepsat hned několik petic, mimo jiné také petici za přijetí zákona o obecném referendu, institutu explicitně zmíněném ústavou, který je však již 20 let udržován v umělém spánku. U stánků Iniciativy za demisi vlády (IZDV), Occupy a jiných organizací se nabízelo velké množství materiálů, mimo jiné též zvací letáky na další významnou akci protivládního hnutí plánovanou na 22. září, a sice na druhý ročník akce Festival za demisi vlády.

Účastníci demonstrace spokojeně přijali oznámení organizátorů o výsledcích kampaně proti lživým restitucím – 1300 podpisů na pár dní staré výzvě Lenky Procházkové a zpěváka Janka Ledeckého poslancům Poslanecké sněmovny ČR, tisíce podpisů na peticích proti daru církvím, 15 tisíc občanů, kteří prostřednictvím Hnutí za přímou demokracii kontaktovalo „své“ poslance s vyjádřením nesouhlasu resp. odporu vůči „restitucím“ a mnoho dalších, kteří tak učinili individuálně. Tato čísla nezněla špatně a svědčí o zájmu a kritickému postoji, kterému se celá politická záležitost v širší veřejnosti „těší“.

Po skončení akce SPaSu bezprostředně přímo na Klárově navazovala druhá část demonstrace tentokrát v režii ČSSD, respektive Mladých sociálních demokratů. I zde, na druhém připraveném pódiu, vystoupilo s kritikou daru církví několik řečníků, mj. za iniciativu ProAlt jeden z jeho mluvčích, Pavel Čižinský.

Ačkoliv by bylo chybou přeceňovat vliv takovýchto akcí, je na druhou stranu dobré si uvědomit, že i demonstrace tohoto typu za účasti stovek lidí ve spojení s výše popsanými formami nesouhlasu veřejnosti pomalu ale jistě erodují „neochvějnou“ podporu pravicových politických elit pro dar církvím, jehož „velkorysost“ i samotná podstata je všechno jen ne morální a nezištná.

Stop darům církvím!

Projev členky celostátního vedení NAL Milady Sigmundové na demonstraci 4.10.2012 v Praze:

Nová antikapitalistická levice prodiskutovala problematiku církevních restitucí z hlediska vztahu revoluční levice jak k samotným restitucím tak k soukromému vlastnictví obecně.

V historickém kontextu je třeba připomenout, že již reformy Josefa II. značně omezily církevní majetek. Bylo to pochopitelné rozhodnutí absolutistického osvíceného monarchy, který si byl vědom toho, že církev a její vlastnictví představují „stát ve státě“.

Další etapou vyvlastnění církevního majetku byly reformy z dob 1. republiky ovlivněné Masarykovým pojetím národního programu „Tábor – ne Řím“. Specifickou etapu pak představuje vyvlastnění a konfiskace církevního majetku Benešovými dekrety po 2. světové válce. Nutno připomenout, že  nehledě na účast některých kněží v odboji, katolická církev jako celek s nacisty v podstatě kolaborovala.

Jak z ohledem na tyto dějinné souvislosti tak z hlediska našeho postoje k soukromému vlastnictví výrobních prostředků NAL odmítá JAKOUKOLIV formu restitucí jako podporu sociálním vztahům postaveným na vykořisťování člověka člověkem.

Chceme zdůraznit, že toto stanovisko ve své humanistické podstatě není v rozporu s cítěním prvních křesťanů. Vždyť sám Ježíš posílá své učedníky do světa s tím, aby nebrali od nikoho zlato, stříbro ani měďáky (Matouš, 10.9). Jinde pak připomíná, že „žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům… nemůžete sloužit bohu i majetku“.

Přirozeně nepropagujeme a odmítáme askezi jako program. Našim cílem je naopak maximální rozvoj fyzických i duchovních schopností člověka – společnosti i individua, a to v zájmu rozvoje všech.

Byli církevní hodnostáři tvůrci hodnot? Už apoštol Jakub Větší napsal ve svém dopise: „Běda vám, boháči … nashromáždili jste si poklady – pro konec dnů. Hle mzda dělníků, kteří žali vaše pole a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes“.

Tolik Jakub, jemuž se říkalo Syn hromu – jeden z nejvěrnějších následovníků Ježíše. Obyčejný člověk, rybář. Volal tak jako my dnes – kdo se vyrovná a odstraní křivdy páchané na nezaměstnaných, na pracujících dostávajících minimální mzdu bez základních práv jako je například právo na pracovní smlouvu? Kdo se vyrovná s invalidy, nemocnými, bezdomovci?

A tak voláme: Císaři a králové, hodnostáři církevní i světští – vy přicházíte a odcházíte, ale lid je věčný. Kdo komu má tedy skládat účty?!