Již 12. ročník Antikapitalistického kempu (a 23. ročník, počítáme-li i předchozí Revokempy) se uskutečnil ve dnech 2. až 6. července, tentokrát na novém místě v Orlických horách. Akce organizovaná Levou perspektivou a Komunistickým svazem mládeže se zúčastnily více než tři desítky lidí všech věkových skupin, které přilákal bohatý program s řadou přednášek, diskusí, ale i výletů a odpočinkových aktivit. Na úvod kempu byla připomenuta památka bývalých účastníků kempů, kteří nás nedávno navždy opustili: Milady Sigmundové, Milana Neuberta a Luboše Ledla.

První dny patřily tématům, která jsou dnes „zásluhou“ aféry poslance Feriho, výroků prezidenta Zemana a debaty kolem nespravedlnostem důchodového systému v České republice poměrně široce diskutovaná. V přednášce Sexualita a kapitalismus autor představil historické souvislosti ustavení dělby práce mezi pohlavími, na jehož základě za specifických výrobních podmínek a jim odpovídajícího třídního rozdělení společnosti vznikl systém diskriminace žen projevující se na jejich možnostech uplatnění v práci a odměňovaní za práci, rozsahu politických práv i v oblasti sexuálních práv. K některým tezím byl přednesen polemický koreferát, načež se rozpoutala k těmto otázkám debata pokračující pak neformálně i ve večerních hodinách. Nejvíce se řešila otázka vztahu komunistů k LGBT hnutím a akcím typu Pride. Převažujícím postojem účastníků kempu byla plná akceptace příslušníků LGBT v našich organizacích jako pracujících a komunistů a nepřípustnost homofobie, při odmítnutí politické agendy liberálního a prosystémového LGBT hnutí. Na tyto závěry navázala přednáška o levici v otázkách sociálního útlaku s tvrdou kritikou politiky identity a společenských skupin, organizací a médií, které ji prosazují (v ČR např. A2larm). Zmíněn byl útok těchto skupin na normativitu a normalitu vztahů mezi pohlavími, etnickými skupinami apod. s důsledky rozbití velkých kolektivních hnutí a rozkladu politické levice, která na nich stála. Do protikladu byla postavena nutnost systematicky vracet do oblasti útlaku otázku sociálního postavení, ekonomických vztahů, soukromého vlastnictví a moci jdoucí napříč „identitami“. Lapidárně řečeno, bílý, heterosexuální bezdomovec neutlačuje lesbickou manažerku ani černošskou hvězdu z Hollywoodu.  

Mezi témata řešená na letošním kempu patřily rovněž otázky související s ekonomickým vývojem světového kapitalismu. Přednáška o imperialismu a globalizaci nabídla analýzu některých dominantních jevů charakteristických pro současný vývoj světového kapitalismu, přičemž částečně polemizovala se závěry autorů z okruhu projektu Dialog-Kominternet, že dnešní kapitalismus si zachovává všechny rysy imperialismu popsané před více než sto lety Leninem a dalšími marxistickými autory a že změny, které se od té doby odehrály, měly pouze kvantitativní podobu. V přednášce byly sneseny argumenty pro tezi, že rozvoj určitých rysů imperialismu, například dominance finančního kapitálu nad průmyslovým, či obecněji výrobním, a další rozvoj financializace od 70. a zejména 90. let 20. století související s krizí ziskovosti v tradičních odvětvích, nebo přerod národních monopolů na transnacionální, globální korporace vedl k rozvoji nové fáze globalizovaného kapitalismu (koexistujícího se „starým“ imperialismem) s novou geopolitickou realitou projevující se vznikem sjednoceného (ale nejednotného, rozporuplného) impéria v čele s USA. Další přednáška se zevrubně zaměřila na vznik a endemickou přítomnost hospodářských krizí kapitalismu, zejména na jejich příčiny analyzované již v Kapitálu Marxem a následně celou plejádou autorů (od otevřených apologetů kapitalismu přes sociálně demokratické reformisty, keynesiány, teoretiky dlouhých vln až po nové generace marxistů). Vedle analýzy abstraktních možností vzniku krizí např. díky překážkám v oběhu zboží a peněz se autor zaměřil na konkrétní realizaci těchto krizí v rámci kapitalismu s centrálním problémem krize ziskovosti – klesající míry zisku – vycházejícím ze zákona akumulace kapitálu. Tyto krize pak mohou mít různé konkrétní podoby (společenská nadvýroba nebo také podspotřeba, krize z disproporcí v rozvoji jednotlivých segmentů ekonomiky, profit sqeeeze krize apod.). Přednášející ukázal i na přítomnost krizových momentů v roce 2019, před vypuknutím koronavirové pandemie – všechny současné projevy krizové ekonomiky tedy rozhodně nelze připisovat na vrub viru a epidemiologických opatření. „Blok“ o imperialismu byl večer zakončen krátkým medailonkem připomínajícím osobnost světoznámého dokumentaristy s československými kořeny, filmaře, novináře a nemilosrdného antiimperialisty Andreho Vltcheka, který za podivných okolností zahynul vloni při průjezdu Tureckem. Byla zmíněna jeho filmová tvorba i práce, které vyšly v češtině (Impérium lže, Západní terorismus – rozhovor s Noamem Chomskym).

K politické situaci v České republice a roli velmocí na jejím utváření zazněla zajímavá přednáška dvou spoluautorů, která především přišla s konceptem tzv. studených pučů vyvinutým při analýze latinskoamerické (geo)politiky. Studené puče představují nestandardní, ale nekrvavé zásahy policejních složek, tajných služeb, s nimi spřažených médií apod. do politiky s výsledkem změny vládní sestavy a často i politické orientace a diskurzu. V České republice šlo podle autorů například o tzv. Kubiceho zprávu v roce 2006, kauzu Nagyová v roce 2013 a nedávnou kauzu Vrbětice 2021 (posledně zmíněné s pozadím kolem miliardového byznysu v jaderné energetice), ale i rozbití Československa bez referenda ujednané v roce 1992. K této otázce stejně jako k otázkám geopolitiky a fungování makroregionálních bloků usilujících o strategickou suverenitu se vedla živá diskuse.

Historii a současnost komunistického hnutí v Česku u příležitosti výročí 100 let od založení komunistické strany jsme si mohli připomenout v přednášce z úst místopředsedy ÚV KSČM. Ten zmínil potíže, které stranu provázely při jejím vzniku stejně jako v další činnosti včetně řady krizí (nejhlubší v letech 1928-29) a nezřídka brutální perzekuce, zejména v době protektorátu. Zároveň ukázal, že straně se dosud vždy podařilo tyto obtíže překonat, vzpomenul desetitisíců obětí boje proti fašismu mezi komunity, které nicméně přinesly vítězství, stejně jako řadu nesporných úspěchů v sociálním, hospodářském, kulturním apod. rozvoji Československa v éře budování socialismu. To dává naději, že díky práci straníků dojde i k překonání současné obtížné situace KSČM a vyřešení problémů, s nimiž se potýká. V přednášce o elektronických sovětech jsme diskutovali, že nejen k oslovení veřejnosti zejména v případě mladší generace, ale také k zavedení rychlých, a přitom demokratických rozhodovacích procesů je potřeba více využívat možnosti internetu, konkrétně začít budovat aplikaci nabízející platformu virtuálních porad (sovětů), též s možností bezpečného sdílení dat. Právě otázka kybernetické bezpečnosti resp. závislosti na infrastruktuře vlastněné korporacemi a částečně kontrolované státem vzbudila mezi účastníky největší diskusi.

Sociální problematika zazněla v přednášce o exekucích, dluzích a lichvě pojaté rovněž jako dílo dvou spoluautorů. Přes určité pozitivní kroky z poslední doby (zrušení dětských dluhů) bylo konstatováno, že v Česku stále přetrvává sociálně vysoce třaskavá směs značného předlužení obyvatelstva, deregulovaného trhu nefinančních společností s „výhodnými“ půjčkami a řádění exekutorů provázené řadou otevřeně mafiánských praktik. Celkové zadlužení občanů stále roste, vysoký je i počet exekucí: půl milionu lidí má tři a více exekucí, 120 tisíc pak dokonce deset a více exekucí – tito lidé žijí někdy už celou generaci v dluhové pasti. To všechno má negativní důsledky nejen přímo na exekuované, ale i na jejich rodiny a blízké, na „trh práce“, daňové výnosy atd. Zmíněny byly i dosti omezené, ale přece jen v určitých situacích použitelné cesty, jak se se zadlužením či případnou exekucí vypořádat. V další přednášce pak zazněl autobiografický příběh dělníka z velkého strojírenského podniku, který je soudně popotahován a vysoce finančně penalizován za youtube video kritizující platové podmínky a bezpečnost práce ve zmíněné firmě se zahraničním majitelem. Výše pokuty má likvidační charakter a jasně ukazuje, jak reálně v kapitalismu funguje tzv. svoboda projevu.

Na kempu byla dále představena činnost Společnosti přátel Luganské lidové republiky a Doněcké lidové republiky, která se věnuje humanitárním a kulturním aktivitám na Donbase, zejména pomoci dětem ze sociálně slabých rodin, vybraným školám v Alčevsku a Lugansku, provozování Českého kulturního centra Julia Fučíka na univerzitě V. Dala v Lugansku aj. aktivitám. Zazněla též pozvánka na festival Levicový ostrov v Maďarsku v září tohoto roku.

Kemp, jak bylo řečeno, ale rozhodně nebyl a nikdy nebýval výhradně o přednáškách a politice, ale nabídl i řadu dalších aktivit. Mezi nimi jistě vynikl zajímavý turistický pěší výlet směřovaný k opevněním československé hranice z let 1936-38 jako obrany před agresí hitlerovského Německa. Většina výletníků využila možnosti návštěvy dělostřelecké tvrze, která tvořila nejmohutnější součást této obrany, která ale, jak víme, nebyla otestována v reálném boji s nepřítelem. Vedle tohoto výletu proběhl i další, kratší, po nejbližším okolí kempu s vyhlídkami na překrásnou přírodu Orlických hor i obdivováním hrázděné architektury mnoha vesnických stavení, dnes ale nezřídka opuštěných. A co dále? Je to všechno, co Kemp nabídl? Ale kdepak, kromě toho jsme si na táboráku opékali chutné místní špekáčky (žádný Babiš), grilovali vepřové i kuřecí stejky podávané se zeleninovým salátem, nebo pojídali lahodné domácí jehněčí klobásky, hráli táborovou hru „na vraha“ s nečekanými a komickými rozuzleními, zpívalo se, proběhla diskotéka, společné focení, stánky s materiály levicových organizací, pila se jedenáctka z nedalekého pivovaru, dlouholetý učitel pobavil účastníky vtipnými historkami ze školního prostředí, a prostě byla zábava a pohoda, ke které svým dílem přispělo i výborné, konečně snad umoudřené počasí po celou dobu konání kempu.

Takže sečteno a podtrženo, kdo na Antikapitalistický kemp přijel, dobře udělal, určitě neodjížděl zklamaný a se smutnou náladou, ale naopak si odvážel spoustu pohodových zážitků, a kdo letos nebyl, tak nemusí smutnit, protože sil a chuti do pořádání dalšího, 24. ročníku kempu máme stále dost a za rok se budeme těšit!