Saúdská Arábie a její regionální spojenci uzavřeli v zájmu amerických a dalších západních finančních institucí a korporací smlouvy o obrovských nákupech zbraní se Spojenými státy a evropskými zeměmi. V rozhovoru s Press TV se Bill Dores, autor píšící pro Struggle-La Lucha a dlouhodobý protiválečný aktivista zmínil o tom, že USA se dlouhodobě snaží o „přísun tohoto desátku“ cestou nekonečných válek, skrytých operací a sankcí. Děje se tak od roku 1953, kdy aranžovaný puč v Íránu svrhl vládu premiéra Mohammada Mossadeka až po dnešní humanitární katastrofy v Jemenu a Sýrii.

Dores uvedl, „americká politika na tzv. Blízkém východě je v zásadě jedno velké schéma vymáhání výpalného, jedno z nejlukrativnějších a nejnásilnějších v lidské historii. Rozběhlo se už v roce 1945, když se prezident Roosevelt setkal s saudským králem Abdulazizem na palubě těžkého křižníku USS Quincy.

Franklin Delano Roosevelt dal králi nabídku, kterou nešlo odmítnout: ´Udržíme Vás na trůně, ale vy nám za to budete platit´. To ´nám´ představoval v tomto případě Rockefellerem kontrolovaný monopol Standard Oil, kterému tehdy patřila ropa v celém království,“ dodal Dores.

Dores rozvedl, že tento přístup se následně rozšířil na všechna na ropu bohatá království Arabského poloostrova a zahrnul i Írán, kde v roce 1953 provedla CIA puč posilující monarchistickou vládu Mohammada Rezy Pahlavího.

„Rasistický izraelský režim vytvořený v roce 1948 na uloupené půdě Palestiny je pro fungování vymahačského schématu zásadní. Proto se mu dostává nepřetržitého přísunu zbraní a dolarů ze Spojených států,“ upozornil americký politický analytik a dodal, že západní korporace vlastnily a vysávaly energetické zdroje Blízkého východu od druhé světové války do 70. let a že v roce 1960 pocházela polovina zahraničních zisků amerických korporací z arabské a íránské ropy.  

Ačkoliv svržený íránský šáh byl největším zákazníkem amerického zbrojního průmyslu hned po Pentagonu, íránští představitelé po vítězství islámské revoluce v roce 1979 zrušili zbrojní kontrakty ve výši několika miliard dolarů. Washington vzápětí umístil Teherán na svůj sankční seznam, v němž figuruje až do dnešní doby.

„Země, které neplatily poplatek – Irák, Libye, Sýrie, Egypt za Násira a Írán po revoluci v roce 1979 – se staly cílem agrese Pentagonu, CIA a Izraele. Jakmile se vláda venezuelského prezidenta Huga Chaveze rozhodla začít využívat ropné bohatství pro své vlastní lidi, Spojené státy začaly napadat i tuto zemi,“ uvedl dále Dores.

Podle analytika Spojené státy prodávaly v posledních šesti letech zbraně Saudské Arábii a Spojeným arabským emirátům, aby tyto země mohly „vraždit a vyhladovět lidi Jemenu“ a Dores zpochybnil avizovaný záměr vlády amerického prezidenta Joe Bidena ukončit válku v Jemenu. „Je dost nejasné, co toto oznámení ve skutečnosti znamená, protože američtí dodavatelé zbraní jsou pro saúdské vojenské operace naprosto klíčoví.“

Dores nakonec ostře odsoudil americké vymahačské schéma za jeho humanitární dopady a položil otázku, kolik dalších lidí bude muset zemřít, aby se tento systém výpalného udržel v chodu a bohatství Arábie mohlo dál proudit lidem na Wall Street.

„Politici tvrdí lidem v USA, že zbrojní průmysl vytváří pracovní místa. Co kdyby ale všechny tyto továrny přešly na výrobu zdravotnického zařízení, vlaků, nebo jiných věcí, kterých je třeba? Co kdyby se biliony vydávané na války přesunuly do zdravotnictví, výstavby bytů nebo školství. Nikdo by nežil na ulici nebo by netrpěl nezaměstnaností. Svět by porazil covid-19 i mnoho dalších nemocí. Svět by si mohl poradit se změnou klimatu,“ dodal Dores.

Zdroj: Press TV