Vystoupení poslankyně Marty Semelové (KSČM) ke školskému zákonu, ke změně financování regionálního školství a k pozměňovacímu návrhu, který předložila.

Novelu školského zákona, která má za cíl změnit financování regionálního školství, vnímáme jako potřebnou. Financování škol podle počtu žáků se neosvědčilo a přineslo řadu problémů, které se, mimo jiné odrazily na poklesu kvality vzdělávání. Dosavadní způsob nemůže reflektovat specifika v jednotlivých krajích, jako je rozdílná velikostní struktura škol, malotřídky, školy s pouze 1. stupněm apod., a dochází tak k značným, a to neopodstatněným rozdílům. Pro příklad uvedu, že v roce 2015 byl rozdíl mezi některými kraji v rozpočtovaném platu ve školství až 3 tisíce korun Takže se to se odráží ve výši mzdových prostředků pro pedagogické i nepedagogické pracovníky škol, kdy mnozí ředitelé škol jsou nuceni dofinancovávat platy z nenárokových složek a také ve financování ostatních neinvestičních výdajů. Mezi další negativní dopady stávajícího systému patří i nepředvídatelnost výše prostředků, s čímž se musí každoročně ředitelé škol potýkat, s tím souvisejí komplikace při organizování a plánování vzdělávacího procesu. Nemalé problémy pak nastávají v případě, kdy během školního roku dojde k úbytku žáků, a s tím i k významnému úbytku peněz, i když se jedná třeba jen o jednoho žáka, který přejde jinam.

V případě středních škol způsobuje v současnosti platný systém financování na hlavu úsilí ředitelů škol o přijetí maximálního počtu žáků. Tím dochází ke snižování nároků při přijímání i v průběhu studia. Logicky se to, společně s dalšími v minulosti přijatými nepromyšlenými a nesystémovými kroky negativně odráží na kvalitě vzdělávání jako takového.

Novela by měla tyto chyby napravit. Měla by odstranit nerovnosti v odměňování zaměstnanců a financování škol v jednotlivých krajích, ředitelům pak zajistit předvídatelnost toho, co pro školu dostanou. Proto ve shodě s odbornými asociacemi, školskými odbory a dalšími dotčenými subjekty podporujeme změny systému, který zohledňuje nejen počet žáků, ale je nastaven na třídu, na učitele a na financování podle odučené práce podle RVP.

S čím ovšem mám problém, a podotýkám, že se netýká navrhovaných změn, ale školského zákona a financování školství ano, to jsou církevní školy. Právě financování církevních škol, na rozdíl od škol soukromých, upravuje školský zákon, který stanoví, že církevní školy a školská zařízení jsou financovány přímo ministerstvem školství a mají, na rozdíl od škol soukromých, plnou finanční podporu státu. K tomu mohou vybírat školné, i když je pravda, že řada církevních škol tuto možnost nevyužívá.

V roce 2014 působilo v ČR 114 těchto škol a školských zařízení, letos jich je 140. Ze státního rozpočtu dostávaly tyto školy v roce 2016 1 360 677 974 Kč, což bylo proti roku 2015 o 126 677 974 Kč víc, pro rok 2017 je pro ně navrhována 1 miliarda 428 milionů 417 tisíc 974 Kč (tj. částka na výkonové financování dle školského zákona, bez výdajů na rozvojové programy).

Vedle uvedené provozní dotace a prostředků pro navýšení platů byly církevním školám v roce 2015 poskytovány i další účelové dotace – prostředky na asistenty pedagogů pro žáky se zdravotním či soc. znevýhodněním ve výši 21 855 870 Kč, na vybavení škol kompenzačními pomůckami 730 600 Kč, na podporu implementace etické výchovy 530 050 Kč, na podporu odborného vzdělávání 108 780 Kč, prostředky pro školní psychology – 129 910 Kč, na zajištění podpory vzdělávání v jazycích národnostních menšin 100 000 Kč, na desítky tisíc na různé soutěže a další prostředky ve výši 397 810 Kč.

Postavení církví ve společnosti po jeho dočasném a částečném vzedmutí vlivem společenských iluzí po roce 1989 trvale klesá, stejně jako počet aktivně a pasivně věřících. Podle odhadů ministerstva kultury ubývá jenom římskokatolické církvi ročně 100 000 věřících. Přesto všichni, nejen věřící, ze svých daní financujeme církevní školství. Navíc v době, kdy církve dostaly v rámci tzv. církevních restitucí desítky miliard korun a další obrovský majetek, který byl sebrán lidu, jenž ho svou prací vytvořil. Z tohoto daru mohou církve své školy a školská zařízení financovat.

To je také smyslem mého pozměňovacího návrhu, podle něhož nemá být církevní školství nadále financováno ze státního rozpočtu, ale z vlastních zdrojů. Ušetřené finanční prostředky by měly být vynaloženy do škol veřejných, kde, přes navýšení rozpočtu školství, které oceňuji, finance nepokrývají všechny potřeby v oblasti výchovy a vzdělávání, řadu věcí dofinancovávají kraje, obce a rodiče. Je potřeba zvýšit částku na platy pedagogických i nepedagogických pracovníků škol, na asistenty, mimoškolní činnost, pro vysoké školy atd. Ze státního rozpočtu by tedy mělo být zafinancováno především veřejné školství tak, aby byla zabezpečena dostatečná síť, kvalita a dostupnost.