Besedu o Luganské lidové republice (LLR) pořádal ve čtvrtek 28. června ve svých prostorách na Žižkově Obvodní výbor Komunistické strany Čech a Moravy Praha 3. O své květnové návštěvě LLR referoval, snímky a další materiály z ní představil a na dotazy přítomných odpověděl Wilhelm Feigel z Komunistického svazu mládeže, který byl součástí delegace přátelství v květnu tohoto roku. Návštěvy Donbasu, organizované Společností přátel Doněcké a Luganské lidové republiky, se zúčastnili i členové Levé perspektivy, a na svých stránkách jsme již o ní informovali.

Žižkovský OV KSČM vzbudil pozornost pravicových rýpalů v minulém roce tím, že se zde prý „pořádají besedy o KLDR“. To nebyla tak docela pravda, beseda o KLDR zde proběhla jen jedna, nicméně OV pořádá téměř v každém měsíci přednášku s diskusí na zajímavé politické téma, navíc jako otevřené akce a nikoli uzavřené schůze, což rozhodně prospívá popularizaci a aktivizaci českého pokrokového hnutí. Na žižkovské besedy pravidelně chodí i mladší účastníci. Takový přístup bohužel u jiných obvodních organizací strany není obvyklý, ačkoli zpravidla (zatím?) mají k dispozici vhodné prostory pro veřejné akce.

Nu ale k Donbasu. Soudruh Feigel popsal průběh návštěvy a své poznatky z ní a nechal kolovat knihy zobrazující válečnou devastaci v ozbrojeném konfliktu v roce 2014. Uvedl, že obyvatelé Donbasu odporují kyjevské juntě a nevnímají vleklý konflikt jako národnostní spor mezi Ukrajinci a Rusy. Postavili se proti šikaně neukrajinského obyvatelstva Donbasu ze strany kyjevské, ostře prozápadní oligarchické vlády.

Čeští návštěvníci se v Lugansku zúčastnili například mezinárodní antifašistické konference, doprovázené vystoupením světoznámé revoluční hudební skupiny Banda Bassotti, a také otevření Českého kulturního centra Julia Fučíka (už název napovídá, že šlo o iniciativu Společnosti přátel a ne české banánové republiky).

V LLR nalezneme dodnes mnoho památníků Lenina a sovětské moci. Za pozornost stojí, že v Alčevsku má pomník velitel Brigády Přízrak Alexej Borisovič Mozgovoj, zavražděný v r. 2015. Ve městě Stachanov najdeme pomník slavného horníka – úderníka Alexeje Grigorjeviče Stachanova (1906 – 1977). Z dalších připomínek slavné sovětské minulosti stojí za zmínku např. Muzeum Mladé gardy, partyzánské skupiny dětí a mládeže z dob nacistické okupace, z větší části okupanty vyvražděné. Za éry kyjevské hrůzovlády muzeum upadalo, nyní se mu vrací zašlá sláva. Určitou zajímavostí je Muzeum Nočních vlků, známého ruského motorkářského „gangu“. Při promítání snímku velkých plakátů se Stalinem a Putinem z tohoto muzea řečník ironicky poznamenal, že obviňování Nočních vlků z ideologie „směsice nacionalismu a stalinismu“ zjevně nejsou namístě. (Jistě, mnozí „Noční vlci“ mají v hlavách podivnou slátaninu špatně pochopeného socialismu a obdivu k jeho nejhorším nepřátelům, nicméně stojí za povšimnutí, že proameričtí motorkáři u nás za gangy označováni nejsou.)

Lugansk je poměrně v dobrém stavu, s přihlédnutím k proběhlé válce, a žije zde asi půl milionu obyvatel. Funguje zde ukrajinské divadlo a na školách je kromě ruštiny povinná ukrajinština, takže nelze tvrdit, že by zdejší správa byla orientována národnostně protiukrajinsky. Ve strašném stavu je však bohužel veřejná hromadná doprava. Tramvaje už několik let nejezdí, trolejbusový provoz skomírá a malé autobusy „maršrutky“ jezdí velmi chaoticky a jsou přeplněné.

Škola v Alčevsku připravila pro zahraniční návštěvníky divadelní představení k výročí Dne vítězství – 9. května. (Společnost přátel Donbasu věnuje tamním školám velkou pozornost a finančně je podpořila.) Ke stejnému datu se konal masový pochod „Nesmrtelný pluk“, v menším měřítku známý i z ČR, kde pozůstalí nesou obrazy svých příbuzných – obětí Velké vlastenecké války. Silným zážitkem byla návštěva brigády Přízrak, která bojuje proti silné, ale demoralizované ukrajinské přesile. Došlo i na prezentaci návštěvy zdevastované frontové vsi Doněckoje.

Dlužno podotknout a ocenit, že členové solidární výpravy na Donbas nejsou bezmeznými obdivovateli zdejších republik, které si daly do názvu adjektivum „lidová“, ačkoli jejich hospodářství je kapitalistické, oligarchové mají značné pozice a opatření ke zlepšení sociální situace se podařilo prosadit jen částečně. Co je například pro „lidové“ republiky z mého pohledu zarážející, je neexistence komunistické či vyhraněně socialistické politické strany. Povoleny nejsou jiné politické strany než „Ekonomické fórum“ a „Mír Luganštině“. Nebylo provedeno znárodnění, ale některé podniky ukrajinského státu nebo cizího kapitálu jsou v národní správě. Jak tato funguje, však v našem prostředí není známo. Nadále existují mezinárodní obchodní řetězce jako SPAR. A místní kapitalisté patrně mohou dále vykořisťovat pracující jako za časů jednoty s Kyjevem. Navštívená Luganská garda byla plná obdivu k carismu a pravoslaví. Zjevná je silná závislost „lidových republik“ na Ruské federaci. Platí se zde ruskými rubly. Představu o klasickém kapitalismu tak z mého pohledu narušuje především noční zákaz vycházení…

Přesto se domnívám, že není namístě Doněckou a Luganskou lidovou republiku zatracovat, zvlášť v situaci, kdy jsou pozice socialismu ve světě více než špatné a imperialismus je ve značné přesile. Pozitivní je mobilizace zdejšího lidu v duchu vlastenectví a úsilí o obnovu sociálních jistot, pohřbených třiceti lety restaurovaného kapitalismu. Především však šovinistická a zfašizovaná ukrajinská vládnoucí Porošenkova klika představuje nejhorší zbídačení ukrajinského lidu, krutý útlak národnostních menšin, válečné štvaní, vyhrocený antikomunismus, nelítostnou politickou perzekuci a naprostou závislost na imperialismu USA. Patří tedy k nejreakčnějším režimům dnešního světa. Odpor proti němu si tedy naprosto zaslouží naši podporu. Přeji si, aby republiky Donbasu byly skutečně lidovými, a nikoli ovládanými oligarchy, ať už těmi z Kyjeva, Moskvy či Doněcka a Luganska.

Beseda byla zakončena poslechem hymny Luganské lidové republiky.