Boj o britskou Labour party naplno odstartovaný rezignacemi členů stínového kabinetu krátce po referendu o brexitu pokračuje i nadále neztenčenou silou. Předseda strany Jeremy Corbyn představující radikálně levicové křídlo má na své straně nejsilnější odborové organizace, mladé radikální aktivisty z platformy Momentum a podporu mu vyjádřilo 84 % stranických organizací v jednotlivých místních obvodech, zejména těch se silnou koncentrací dělnictva. Jeho protivníci – koalice blairistů a nové levice kolem protikandidáta Owena Smithe – má za sebou všechna britská korporátní média, nevládní lidskoprávní organizace a liberální celebrity, stejně jako drtivou většinu labouristické parlamentní frakce, ale chybí jim podpora řadových členů. Do situace se nyní vložila „labouristická buržoasie“, která – což nepřekvapí – Corbyna na smrt nenávidí.

Antisemitismus jako směr útoku pravice

Labouristická pravice proti Corbynovi a jeho spojencům útočí v zásadě po třech vzájemně propojených liniích – 1) negativní mediální kampaní zaměřenou proti jeho osobě ve snaze vykreslit ho jako neschopného politického vůdce bez státnických kvalit, což koordinuje mediální agentura Portland Communication v rukou blairistů (více ZDE), 2) rušením veřejných shromáždění, stranických schůzí a jejich výsledků, manipulací hlasování a snahami nedemokraticky vyřadit z voleb předsedy strany nové členy a sympatizanty Labour, což zajišťuje centristicky-konzeratvivní stranický aparát v čele s místopředsedou strany Tomem Watsonem a generálním tajemníkem Iainem McNicolem Iain McNicol (více ZDE) a 3) rozvířením bezpočtu kauz údajného sexismu, misogynie, homofobie, rasismu a antisemitismu na hlavu Corbyna a jeho příznivců, což „má na starosti“ stranická nová levice. Řízení celé proticorbynovské kampaně pak koordinuje štáb tzv. Fabiánské společnosti.

Jako jedna z klíčových linií, po níž se rozvíjí proticorbynovský boj, se z klubka různých intrik a útoků postupně vymotala niť stopující údajný Corbynův antisemitismus, nebo aspoň shovívavost vůči jeho projevům. Jakkoliv to zní absurdně u člověka, který prožil celý svůj politický život jako antirasistický aktivista v první linii, Corbyn se dnes nachází pod tlakem křiklounů, kteří ovšem více než pro boj s rasismem pracovali a pracují na tom, aby Labour party i nadále nekriticky podporovala stát Izrael resp. izraelskou vládní pravici a stavěla se zády k boji Palestinců proti okupaci svého státu. Již před Brexitem došlo na základě uměle vyvolané kauzy stranického antisemitismu k oslabení Corbynova křídla s vynuceným pozastavením členství Kena Livingstona (Rudého Kena), úspěšného radikálně levicového předsedy Londýnského kraje v 80. letech a londýnského starosty v letech 2000-2008. Livingstone bude stranicky vyšetřován za výrok, že Hitler předtím „než se zbláznil a zabil šest milionů Židů“ de facto podporoval sionisty v jejich úsilí stěhovat Židy do Palestiny. Opozici se následně podařilo prosadit interní vyšetřování antisemitismu ve straně, přičemž došlo k obvinění několika dalších Corbynových stoupenců.

Bohatí sponzoři se odvracejí

Paralelně s tímto rozvíjením antisemitských obvinění po stranické linii se ovšem odehrával i jiný příběh, který zůstal tak trochu skryt očím veřejnosti: jde o koordinovaný postup bohatých dárců a sponzorů Labour party proti Corbynově vedení.  Tento postup spočíval jednak v okamžitém zastavení financování strany bez ohledu nebo lépe řečeno právě s vidinou na vznik problémů při uhrazení prostředků na kampaně k brexitu a k volbám do místních radnic, a zadruhé v přesměrování finančních toků cíleně k stranickým Corbynovým odpůrcům.

Hlavou tohoto tažení je – nebo tak aspoň otevřeně vystupuje na veřejnosti – milionář a showbyznysový agent Michael Foster, který nedávno věnoval Labour party 400 tisíc liber, ale od zvolení Jeremy Corbyna už ani libru. Foster se neobvykle ostře a otevřeně vyjádřil začátkem května 2016 slovy, která přinesl bulvární pravicový deník Daily Mail (který mimochodem, což je pikantní, ve 30. letech otevřeně podporoval Hitlera i britské antisemity): „Nemyslím si, že je v Británii Žid, který by věnoval peníze přímo ústředí Labour party poté, co byl zvolen Jeremy Corbyn…“ (více ZDE).

Jak se ukázalo, Foster nemluvil do větru. Jeho příkladu následovali další britští židovští milionáři a miliardáři napojení na Labour party. Sir Trevor Chinn, milionář podnikající v oblasti automobilových motorů, člen výkonného výboru Jewish Leadership Council, současný viceprezident Jewish Association for Business Ethics, člen rady Židovského komunitního centra v Londýně a filantrop činný v pro-izraelských humanitárních nadacích patřil k největším soukromým sponzorům Labour party, ale po Corbynově zvolení ji už také nedal ani libru. Supermarketový gigant, miliardář a člen Sněmovny lordů sir David Sainsbury rovněž přestal dávat straně své peníze. Stejně se zachoval developer David Abrahams, který předtím věnoval Labour party od roku 2000 na 650 tisíc £, nebo úspěšný podnikatel v hudebním průmyslu baron Michael Levy (např. ZDE).

Ovšem zmínění židovští kapitalisté spojení s Labour party zároveň pokračovali ve štědrém financování osob a skupin, které tvoří opozici proti levici. Foster tak například věnoval peníze (7000 £) Corbynově vyzývatelce v předsednických volbách v roce 2015 Liz Kendallové, Sainsbury zase daroval 20 tisíc £ Tristamu Huntovi, jednomu z nejhlasitějších Corbynových odpůrců.

Corbynovci jako nacističtí SAmani aneb co vše je dovoleno…

O pár měsíců později v půlce srpna 2016 Foster dále přitvrdil, když si opět pro Daily Mail postěžoval: „Pokud jste tak jako já židovským sponzorem Labour party, jste osočován jako blairistický spiklenec, který se snaží pomocí falešného obviňování z antisemitismu poškodit levici“ a přímo označil nejužší kruh Corbynových přívrženců za nacisty resp. za členy nacistických úderných oddílů SA (více ZDE). Ve stejnou chvíli podpořili členové a členky Židovského labouristického hnutí drtivou většinou 92 % na předsedu strany Corbynova protikandidáta Smithe (více ZDE). Naopak ostře se proti Fosterovi postavila aktivistická skupina Židovský hlas, která se hlásí k socialistickým myšlenkám a progresivním židovským hodnotám, když vznesla požadavek na pozastavení Fosterova členství v Labour party a jeho stranické vyšetřování, podobně jako mu čelí i Livingstone (více ZDE).

Všechny tyto skutečnosti nasvědčují hluboké nedůvěře panující mezi bohatými židovskými členy a sympatizanty Labour party vůči Jeremy Corbynovi a samozřejmě ilustrují i snahy prostřednictvím svých peněz ovládat poměry ve straně. Je poměrně zajímavé, že jedním z prvních a nejhlasitějších spojenců těchto bohatých sponzorů v Labour byl Sadiq Khan, osoba nedávno nekriticky propagovaná českou novou levicí jako „první muslimský starosta Londýna“. Khan otevřeně přizvukoval Fosterovi (který ostatně také financoval jeho kampaň na zvolení starostou), že Corbynova politika škodí vztahům k židovské komunitě v Londýně a odrazuje prý od Labour party židovské voliče. Tento do morku kosti pravicový politický oportunista přitom sám odrazuje labouristické voliče především neplněním resp. porušením svých klíčových volebních slibů na zastropování cen nájemného v Londýně a nezdražování městské hromadné dopravy. Khanovy „obavy“ měly nicméně za cíl židovské voliče Labour skutečně vyplašit a utvrdit je v uměle vyvolaném strachu, že Labour party má s antisemitismem vážný problém.

Boj o Labour party pokračuje

Výše popsaná kampaň spočívající v účelovém rozehrání antisemitské karty, koordinovaném vystoupení sponzorů proti Corbynovi a strašení židovských voličů představuje samozřejmě jen jeden z řady politických scénářů pravicových sil. Jiné skupiny se snaží zasáhnout Corbyna cestou byrokratických machinací ve straně, další lidé zasévají mezi členy a sympatizanty strany nedůvěru a zmatek v jiných otázkách, britský muslimský miliardář napojený na Labour, Assem Allan dokonce nabízí labouristickým poslancům miliony liber, když opustí stranu a založí novou, více pro-podnikatelskou (více ZDE).

Připomeňme si, že Jeremy Corbyn, John McDonnell, Diane Abbotová a další levicoví předáci bojují spolu se statisíci řadových členů strany a odboráři za program, který zahrnuje vznik národní investiční banky a menší regionální investiční banky zaměřené na financování investic a rozvojových programů s novými pracovními příležitostmi v zanedbaných a zdevastovaných částech severovýchodní Anglie a Walesu, zvýšení progresivního zdanění pro nejbohatší osoby i velké podniky, opatření proti daňovým únikům, ukončení dotací velkým korporacím, opětovné znárodnění britské železnice, energetiky a některých bank, odmítnutí smlouvy TTIP, vznik Národního vzdělávacího systému s bezplatným školstvím po vzoru zdravotnického systému z poválečné éry, zrušení britských jaderných zbraní a vystoupení z NATO, zrušení některých protiodborářských zákonů z dob Thatcherové a řadu dalších programových bodů, jejichž naplnění je ve vitálním zájmu britské dělnické třídy.

Naopak Corbynovi odpůrci zastřešení Fabiánskou společností, kteří nyní stojí za Owenem Smithem, usilují o dokončení Kinnockova-Blairova projektu přeměny Labour party na partaj typu Demokratické strany v USA, nejlépe Clintonovského střihu, která bude orientovaná propodnikatelským a prointervencionistickým směrem, bude se spoléhat na členskou základnu ze střední třídy z řad menšin a tvořit měkce neoliberálního sparing partnera Toryům. Na dělnictvo Spojeného království by pak zbyly jen nacionalistické strany operující v jednotlivých zemích a jeho politická moc by se tak nadále snižovala a fragmentovala.

V dnešních bojích v Labour party se dost možná rozhoduje o osudu celého britského dělnického hnutí na několik příštích desetiletí.