Když zkoumáme sovětskou zkušenost s rozvojem ekonomiky, a ponechme teď stranou politickou stránku věci, dojdeme k závěru, že Bolševická strana byla stranou ruských inženýrů, prohlásil 12. prosince v televizním pořadu Co dělat? na Kulturním kanále profesor politických věd Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova, Sergej Černijachovský.

„Bolševici byli ve velké míře, řekl bych, stranou ruských inženýrů a ruských mistrů. Stranou průmyslového rozvoje. Když čtete první program sociální demokracie, tak na co se zaměřuje? Na rozvoj výrobních sil. Na tom spočívá všechno ostatní,“ zmínil Černijachovský.

Vědec rovněž připomněl řadu vědeckých pracovišť, která byla zřízena, nebo začala pracovat úplně jiným způsobem již v prvních letech po říjnové revoluci. Bylo mezi nimi oddělení pro výzkum vzácných prvků a radioaktivních materiálů vedené Vernadským, Ústav fyzické a chemické analýzy, Chemický institut, Institut pro studium platiny, Ústav pro výzkum radia, Státní výzkumný ústav keramiky a řada dalších.

Studioví hosté pořadu upozornili, že mnoho plánů započalo již v období carismu, ale byli to až bolševici, kteří začali masově realizovat projekty carské epochy a zároveň ve stejnou dobu zahájili i svoje vlastní.

Tématem episody Co dělat? byla Sovětská moc jako inovační projekt. Host Vitalij Treťjakov začal otázkou, „Dnes se mnoho hovoří o potřebě inovací. Co takhle se předtím, než se podíváme na současné zkušenosti ze zahraničí, podívat také na naši vlastní zkušenost z doby, kdy jsme bezpochyby v inovacích excelovali?“

Černijachovský ve skutečnosti rozbil mýtus, že bolševici byli pologramotní agitátoři, kteří ani pořádně nevěděli, kam vedou násilím lid Ruska. Inženýrství vyžaduje dobré vzdělání v kombinaci s určitou tradicí. Proto také realizace velkých průmyslových a infrastrukturních projektů bolševiky byla možné pouze díky nadšené vůli posunout Rusko ze spodních příček na výsluní světové dělby práce. Byl to i jediný způsob, jak ochránit zemi před útokem zvenčí.

Dnes se mnoho diskutuje o tom, že Rusko potřebuje „průlomový“ vývoj. A je to pravda. Místo toho, abychom se podívali na zkušenost bolševiků, kteří vytvořili velmoc, se ale potácíme mezi vírou v „neviditelnou ruku volného trhu“ spočívající v pokusech přijímat v našich podmínkách sotva použitelné zkušenosti jiných zemí, a řečmi o digitalizaci ekonomiky, jako hlavním nástroji našeho rozvoje. Děláme prostě všechno jiné kromě toho, že bychom čerpali ze své vlastní historie, která se stala jakýmsi tabu již od dob perestrojky.