Brazilská prezidentka Dilma Rousseffová nyní čelí možnému odvolání, nicméně neexistuje žádný důkaz o jejím spojení se skandálem „myčky aut“ nebo jakoukoliv jinou korupcí. Její obvinění spíše vychází z údajné účetní manipulace, která měla dezinformovat o finanční situaci vlády, což je něco, k čemu se uchylovali i předchozí prezidenti. Kdybychom použili analogie ze Spojených států, v roce 2013 Republikáni odmítli zvýšit dluhový strop a Obamova vláda použila řadu účetních triků, aby posunula konečný termín, v němž bylo dosaženo stanoveného limitu. A nikdo s tím neměl problém.

Snaha o odvolání – kterou vláda správně nazývá převratem – představuje úsilí brazilských tradičních elit dosáhnout jinými prostředky toho, čeho nebyly za posledních 12 let schopné dosáhnout vítězstvím u hlasovacích uren. Bývalý prezident Lula je obviněn z přijímání peněz od korporací za své projevy a na renovaci svého majetku, což odmítá. Ale i kdyby byla tato obvinění pravdivá, chybí zde důkaz o nějakém zločinu nebo i jen spojení ke korupčním kauzám. K těmto údajným věcem došlo po jeho odchodu z úřadu prezidenta – a stejně jako předtím, i ve Spojených státech mohou bývalí čelní politici dostávat za své projevy legálně zaplaceno. Ale soudce Sergio Moro, který vede vyšetřování, se postavil do čela dobře provedené očerňující kampaně proti Lulovi. Musel se omluvit Nejvyššímu soudu za zveřejnění odposlouchávaných telefonních hovorů mezi Lulou a Dilmou, Lulou a jeho právníkem a dokonce i mezi Lulovou manželkou a jejich dětmi.

Je samozřejmě pravdou, že Strana práce by nebyla vůči tomuto pokusu o převrat tak zranitelná, kdyby se ekonomika neutápěla v tak hluboké krizi. Ale i zde média zjevně špatně vybízejí k dalším výdajovým škrtům a vyšším úrokovým sazbám, které pokles ekonomiky pouze zhorší a prodlouží. Brazílie naopak potřebuje účinný stimul k nastartování ekonomiky. Země má naštěstí okolo 353 miliard dolarů v mezinárodních rezervách a není proto v omezené platební bilanci.

Hlavní překážkou k obnově hospodářství je moc velkých bank, které připomínají banky Wall Streetu ve Spojených státech, ale na steroidech. Brazílie platí skoro sedm procent svého HDP na úrocích ze svého veřejného dluhu, což je více, než platilo Řecko na vrcholu své dluhové krize. Avšak Brazílie není v dluhové krizi a ani ji vážně nehrozí státní bankrot. Lichvářské úroky, které platí, vycházejí z politické moci jejích vlastních bank, které v současnosti těží z rekordního 34procentního rozdílu v úrokových sazbách za které si půjčují peníze a za které peníze půjčují jiným. Pouhé snížení brazilských nákladů na obsluhu veřejného dluhu na úroveň, která byla před pár lety, by umožnila velký stimul ve výši 3,5 procent HDP, který by mohl vytáhnout zemi z recese.

Americká vláda se k tomuto pokusu o převrat nevyjadřuje, ale není pochyb, na čí straně stojí. Vždycky podporovala převraty proti levicovým vládám na celé polokouli, včetně – zmíníme-li jen ty v 21. století – Paraguaje v roce 2012, Haiti v letech 2011 a 2004, Hondurasu v roce 2009 a Venezuely v roce 2002. Prezident Obama při cestě do Argentiny nešetřil chválou její nové, pravicové a proamerické vlády a jeho vláda změnila svoji předchozí politiku blokování multilaterálních půjček Argentině. Může to být náhoda, že skandál s Petrobrasem přišel po velké špionážní operaci NSA zacílené na tuto společnost – a nebo to také náhoda být nemusí. Dnešní brazilské opozici dominují politici s kladným vztahem k Washingtonu. Bude jen další hanbou, pokud Brazílie tímto špinavým pučem ztratí mnoho ze své národní suverenity i demokracie.