Není náhodou, že v pondělí, na Den Commonwealthu, Spojené království zveřejnilo aktualizaci integrovaného přehledu obranné a zahraniční politiky. V souvislosti s tím navštívil britský premiér Rishi Sunak USA, kde uspořádal trilaterální summit se svými protějšky Joe Bidenem a australským Anthonym Albanesem, kde upřesnili podrobnosti o alianci AUKUS. Sunak popsal Čínu jako „epochu určující výzvu mezinárodnímu řádu“, která stanovila rámec pro rostoucí militarizaci britské zahraniční politiky po americké křížové výpravě do Indo-Pacifiku. Ve stejný den Spojené království také oznámilo, že zvýší vývoz související s ponorkami na ostrov Tchaj-wan.

Navzdory tomu Sunak také tvrdil, že „pokud jde o globální záležitosti, nemůžete ignorovat Čínu“, přičemž citoval „změnu klimatu, globální zdraví, makroekonomickou stabilitu“. Přestože Sunak používá méně konfrontační jazyk než jeho předchůdkyně Liz Trussová, je jasné, že na příkaz USA nasměroval britskou zahraniční politiku ke konfrontaci s Čínou, a dokud Británie nezavede ve své zahraniční politice proveditelnou nezávislost a autonomii, tak řeči se o tzv. „spolupráci“ s Čínou nelze brát vážně. Není to totiž ve skutečnosti Londýn, kdo rozhoduje. Zatímco se situace doma zhoršuje, Spojené království následuje Washington do ničivé globální křížové výpravy.

Současná britská zahraniční politika je postavena na ideologii a iracionálním nacionalismu, v protikladu k serióznímu hájení národních zájmů. Vítězství Brexitu v referendu o Evropské unii v roce 2016 přineslo systémový posun v britské zahraniční politice, po kterém se ignoruje liberální internacionalismus a ekonomické výhody, a místo toho se nosí nostalgie po impériu a obhajování ideologické výjimečnosti. Hlavní příčinou Brexitu byly sociální rozdíly ve Spojeném království umocněné ekonomickou politikou, která běžným lidem nepřináší výsledky. Vedle toho se ale Spojené království nevyrovnalo se svou „postimperiální identitou“ a následně odmítlo spojení s Evropou, což vedlo ke spornému vztahu s EU, i v době kdy Británie ještě neměla chuť odejít.

Nyní je britský pohled na svět zakalený anglofonní výjimečností, přesvědčením, že Británie je stále znovuobrozená velmoc, která může využít síly svého námořnictva k vnucení své vůle jiným zemím a disciplinovat takzvané „porušovatele pravidel“, jako je např. Čína. To samozřejmě evokuje strašlivá zvěrstva a zločiny, které Británie Číně během 19. století způsobila. Když se Spojené království rozhodlo upsat se Washingtonu proti Číně, fakticky opustilo vztah s Pekingem jako prospěšným ekonomickým partnerem, přičemž Sunak minulý rok prohlásil konec „zlatého věku vztahů“ s Čínou. Nyní Spojené království de-facto pohlíží na Peking jako na nepřátelský stát, který je třeba kontrolovat, a řídí se preferencemi USA, nikoli svými vlastními.

Přitom neexistuje žádný dobrý důvod se domnívat, že Spojené království je schopné nezávisle spolupracovat s Čínou nad rámec toho, co USA dovolí, i když tak škodí samo sobě. Když Spojené království chtělo vybudovat síť 5G pomocí Huawei, USA ho donutily změnit kurz, což vedlo k zvýšení nákladů přesahujících miliardy. Když Spojené království chtělo povolit čínské převzetí krachující čipové firmy vyrábějící nestrategické 200nm čipy, USA požadovaly, aby to vetovalo, i když to ohrozilo práci 600 lidí v Newportu ve Walesu. Každý postup, který Spojené království podniklo nebo hodlá podniknout, se nejprve konzultuje v USA. Výsledek je často v rozporu s britskými zájmy a nikdy k němu nedojde, pokud je v rozporu s vůlí Washingtonu.

Protičínský tlak ze strany Spojeného království přichází uprostřed zhoršující se domácí ekonomiky. Britský HDP stagnuje, nikdy se ve skutečnosti nevzpamatoval z pandemie COVID-19, příjmy se snižují, inflace roste, mezinárodní společnosti již nevěří, že Británie je zisková investice, a veřejné služby jsou špatné. Přes to všechno však Spojené království utrácí stále více peněz na výdaje na obranu pro region, jehož není součástí a nemá co ukázat svým vlastním lidem. Je samozřejmé, že Sunakova vláda čelí rekordní nepopulárnosti, kdy některé průzkumy veřejného mínění ukazují, že [opoziční] Labour Party má až 50 procent. Stručně řečeno, Británie je zemí v úpadku, ale nyní prosazuje linii, že rostoucí Čína musí být zastavena. Ne, britští politici se musí postavit svým loutkovodičům ve Washingtonu a přestat razit válku a chaos po celém světě na obranu dědictví svého Impéria. Británie se může zotavit pouze jako moderní, mírumilovná, dynamická a pragmatická země, která uznává, že minulost je minulostí. Současná Čína není dynastií Čching a staré dědictví a ponížení se nikdy nebudou opakovat. Spojené království si stále myslí, že je globální impérium, ale jeho císař nemá žádné šaty. Na Spojené království na jeho současné dráze nečeká žádná prosperita, štěstí ani pokrok.

Převzato z: https://www.globaltimes.cn/