Bude Manbij další třískou v Erdoganově oku?
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan prohlásil po únorovém dobytí al-Babu, že Turecko bude pokračovat v postupu dále na Manbij a poté i Raqqu. Al-Monitor se nyní v Manbij sešel s Adanem Abu Amjadem, hlavním velitelem Manbijské vojenské rady.
V den schůze se převážně kurdské koaliční Syrské demokratické síly (SDF) podporované Spojenými státy ocitly západně od Manbij pod těžkou palbou turecké armády a skupin tzv. Svobodné syrské armády (FSA), kterou Turecko podporuje. Spojené státy na tyto útoky nijak nereagovaly. Když jsme se Abu Amjada na tuto nulovou reakci USA a mezinárodní koalice k tureckým útokům zeptali, řekl nám, že „naše síly osvobodily kolem al-Bab sedm vesnic původně okupovaných Islámským státem. Koalice chtěla, abychom tyto vesnice vyklidili a stáhli se do hranic Manbij, protože úmluva s Tureckem se podle ní týká pouze města. My se ale nehodláme stáhnout, protože Manbij je na těchto vesnicích závislé.“
2. března předaly SDF tyto vesnice pohraničníkům syrské vlády, kteří jednají s požehnáním Ruska. Tento krok zabránil možnému střetu s tureckou armádou a umožnil lidem v Manbij, aby se cítili bezpečněji. Nyní chrání hranice Manbij dvě hlavní světové velmoci.
Turecko si představovalo svůj postup v Sýrii na základě konfliktu mezi Spojenými státy a Ruskem. Ale americký předseda spojených náčelníků štábů Joseph Dunford a ruský náčelník generálního štábu generál Valerij Gerasimov se 7. března sešli se svým tureckým protějškem v Antalyi a názorně mu předvedli, že výpočty Ankary se zcela minuly s realitou. Nyní se v Sýrii objevily tzv. Teze z Manbij, které vychází z principů samosprávy a decentralizace. Návrh syrské ústavy představený Ruskem v kazašské Astaně se zdá být založený na stejném principu a podobně se jeví i přístup USA.
Mezitím se vládě v Manbij chopilo 132 členné Občanské shromáždění a v tichosti připravovalo vyhlášení čtvrtého kurdského kantonu v severní Sýrii. Zeynep Kender jako zástupkyně tohoto shromáždění sdělila Al-Monitoru, že „již dlouho čekáme na vyhlášení samosprávy.“ Kdyby k takovému kroku došlo před dosažením shody mezi USA a Ruskem o budoucnosti Manbij, šlo by o zásadní politickou a vojenskou chybu a učinilo by z Manbij primární objekt tureckého postupu.
12. března vyhlásilo Občanské shromáždění v Manbij samosprávu kantonu a zvolilo arabského inženýra Ibrahima Kaftana a Kender, která je Kurdka, jejími spolupředsedy. Turecký vicepremiér a mluvčí vlády Numan Kurtulmus na to rychle reagoval s tím, že „Turecko tento vývoj v Manbij nedovolí.“ Podle Kaftana „Turecko bohužel sehrálo velkou roli v prohloubení syrské krize. Místo toho by se mělo podílet na jejím řešení.“
Erdogan médiím sdělil, že zprávy o vyhlášení samosprávy se nezakládaly na pravdě a že Kurdové v Manbij „nemohou podniknout žádný krok bez souhlasu Turecka.“ Kaftan sdělil Al-Monitoru, že Erdogan nemá žádné právo říkat našim lidem, co mohou a co nemohou dělat. Musí naopak rozhodnutí našeho lidu respektovat.
Od chvíle, kdy Spojené státy a Rusko deaktivovaly malijskou frontu, se objevily otázky, jaká budoucnost čeká bojovníky FSA, kteří se poblíž Manbij účastnili turecké operace Štít Eufratu. Kaftan sdělil, že „Turecko chce využít těchto bojovníků proti nám provokováním jejich rasistických nálad. My ale nemáme žádný problém s našimi syrskými bratry, kteří se účastnili této operace [Štít Eufratu], našim skutečným problémem je [turecká] okupační moc.“
Podle Erdogana tvoří více než 90 % obyvatel Manbij Arabové, a Kurdové i jiné etnické skupiny jsou jen cizinci. Podle Kaftana ale v Manbij žádné marginalizované komunity nejsou a různé skupiny zde žijí v míru vedle sebe. Celý okrsek Manbij včetně všech vesnic, které k němu administrativně patří, má podle sčítání lidu z roku 2004 408 tisíc obyvatel. Manbij je historické město, kde společně žijí Arabové, Turkméni, Čerkesové, Arméni, Čečenci a další národnosti. Do osvobození města v srpnu loňského roku okupoval město dva a půl roku Islámský stát.
Před cestou do Manbij se Al-Monitor setkal s Fawzi Youssefem, spolupředsedou Výkonné rady Demokratického federálního systému severní Sýrii (neformálně nazývané Rojavou) v Qamišli. Když byl dotázán na postavení nového kantonu v rámci federace, Youssef odpověděl, že lid Manbij se rozhodl sám za sebe a Rada dosud neobdržela žádnou žádost o připojení Manbij k federaci. Kaftan nicméně sdělil: „Samozřejmě, že bychom se k federaci rádi připojili. Věříme, že federativní uspořádání je pro Sýrii jediná možná budoucnost.
Ačkoliv Manbij vyhlásila samosprávu bez koordinace s Demokratickým federálním systémem severní Sýrie, její vláda je zrcadlovým obrazem modelů uplatněných ve většinově kurdských kantonech Jazeera, Kobani a Afrinu. Zásadní věci, jakými jsou systém dvou spolupředsedů, práva žen, zastoupení různých etnických a náboženských skupin a důraz na sociální otázky, vypadají skoro úplně stejně a jediným rozdílem je větší zastoupení Arabů, kteří jsou nejpočetnější etnickou skupinou v Manbij.
SDF je oslavována za zajištění sociálního smíru v oblastech osvobozených od Islámského státu a lid také vyjadřuje samosprávě a systému kantonální správy obrovskou podporu, která bezpochyby dělá Turecku velké vrásky na čele.
Kurdský velitel YPG: Po osvobození Raqqy přijde na řadu Idlib
Velitel Kurdských lidových obranných jednotek (YPG) odhalil v telefonickém rozhovoru pro noviny Al-Hayat, že jeho milice plánují po dobytí Raqqy na Islámského státu přejít do bojů v provincii Idlib. Velitel YPG Sipan prohlásil, že po poražení ISIS se jeho milice zaměří na boj s al-Nusrou a dalšími džihádistickými skupinami (známými jako tzv. umírnění rebelové) působícími v oblasti Idlibu. Dále zdůraznil, že operace u přehrady Tabqa proběhla se čtyřhodinovým příměřím, takže inženýři měli možnost přehradu provizorně opravit.
Velitel YPG dal najevo, že jeho milice mohou při „řešení kurdské otázky v Sýrii spolupracovat s Ruskem. Spravedlivé řešení lze dosáhnout pouze na základě federativního systému v Sýrii a Raqqa se musí se svoji novou místní radou stát součástí této federace.“
