12. května přinesl Foreign Affairs, přední americký žurnál věnovaný zahraniční politice, článek obhajující promoření velké části americké a světové populace Covid-19. Článek má titulek „Švédská strategie proti koronaviru se brzy stane světovou strategií: kolektivní imunita je jediné realistické řešení – otázkou je, jak se k ní bezpečně dostat.“

Článek končí shrnutím: „Úsilí dostat virus pod kontrolu jsou odsouzena v mnoha zemích k neúspěchu a velké procento populace se nakonec nakazí.“ Podle článku je „řízení – nikoliv zničení – pandemie jedinou realistickou volbou.“

Ústředním argumentem zastánců kolektivní nebo také tzv. stádní (herd) imunity je, že jakmile se hodně lidí nakazí Covid-19, odhadem tak kolem 50-70 % obyvatel, míra nakažlivosti přirozeně poklesne.

V důsledku tohoto uvažování pak zastánci kolektivní imunity navrhují, aby snahy zabránit šíření pandemie jako je testování, trasování kontaktů a izolace infikovaných osob, nebo zavírání škol a podniků byly ukončeny a nemoci se umožnilo volně se šířit.

Dvojí vývoj během těchto týdnů ukázal, že tato pseudovědecká teorie je chybná a nebezpečná. Při slyšení v americkém Kongresu dr. Anthony Fauci jasně prohlásil, že neexistuje žádný jasný důkaz, že by infekce Covid-19 vedla k vytvoření dlouhodobé imunity, čímž jen podtrhl stejná varování Světové zdravotnické organizace (WHO) z minulého měsíce.

Navíc země po celém světě začaly se zveřejňováním výsledků plošného testování svých obyvatel na přítomnost protilátek proti covid-19. Obecně lze říct, že tyto studie ukázaly, že dokonce i v nejpostiženějších místech byla nakažena pouze malá část populace.

Jedna ze studií zveřejněná v polovině května zjistila, že protilátky na Covid-19 má pouze pět procent obyvatel Španělska, a to navzdory skutečnosti, že Španělsko má nejvíce případů Covid-19 pozitivních osob na počet obyvatel ze všech velkých zemí světa.

Dokonce i kdyby uzdravení se z infekce zajišťovalo další imunitu, což opět není vůbec jisté, hypotetická imunita 5 procent obyvatel Španělska stála život 27 459 lidí. To znamená, že dosažení 50% míry promoření, které by bylo nezbytné pro pokles dalších případů, by si vyžádalo obětovat čtvrt milionu lidských životů!

Pokud bychom stejná čísla přenesli na příklad do Spojených států s 330 miliony obyvatel, hypotetická „kolektivní imunita“ by si vyžádala 2 miliony obětí.

Právě proto reagoval mluvčí WHO Mike Ryan tento týden s nechutí, když byl na možnost politiky „kolektivní imunity“ dotazován novináři.

„Lidé nejsou stádo,“ odpověděl zkušený irský epidemiolog. Podle něj je termín „kolektivní“ resp. „stádní“ imunity relevantní pouze v oblasti chovu hospodářských zvířat, kde „osud jednotlivého zvířete není z pohledu brutální ekonomiky těchto rozhodnutí důležitý.“

Používání termínu, řekl, „může vést k velice brutální aritmetice, která nemá lidi, lidské životy ani utrpení v centru pozornosti svých rovnic.“

„Tato myšlenka, že země, které přijaly jen laxní opatření a neudělaly nic, se možná najednou nějakým kouzlem doberou kolektivní imunity, takže jaká to bude ztráta, že cestou přijdeme o pár starých lidí, to je opravdu nebezpečné uvažování.“

Aby obhájili své používání „nebezpečného uvažování“, citují autoři článku ve Foreign Affairs „Švédský model“. Píší:

Švédské úřady oficiálně nevyhlásily za cíl dosáhnout kolektivní imunity, která se podle vědců dosahuje při promořeni více než 60 procent obyvatel virovou infekcí. Ale posílení imunity je každopádně součást širší vládní strategie, nebo alespoň pravděpodobný důsledek toho, že vláda nechala školy, restaurace a většinu podniků otevřených.

Pokračují:

Spíše, než aby vyhlásilo karanténu nebo výjimečný stav, požádalo Švédsko své občany, aby dodržovali na dobrovolné bázi rozestupy. Švédské úřady se vyhnuly tvrdým kontrolám, pokutám a policejním opatřením. Švédové změnili své chování, ale ne tak zásadně jako občané jiných západních demokracií. Zůstalo otevřeno mnoho restaurací, ačkoliv do nich nechodí moc lidí; malé děti stále chodí do škol.

Nicméně švédský přístup k pandemii Covid-19 byl ostře kritizován lékaři, vědci a akademiky, z nichž tisíce podepsalo dopis žádající vládu přijmout agresivnější strategii.

Kritikové poukazují, že země utrpěla výrazně větším počtem mrtvých v důsledku pandemie než její sousedi. Počet mrtvých je ve Švédsku 361 na milion obyvatel, zatímco v Dánsku 93/milion, v Norsku 43/milion, ve Finsku 53/milion a na Islandu 29/milion obyvatel.

Švédská, divoce neodpovědná politika nahrává na smeč mezinárodní krajní pravici, která využívá její příklad jako argument pro předčasné otevírání podniků a škol.

Jako všichni advokáti politiky „kolektivní imunity“ se autoři článku, politolog, sociolog a ekonom, nesnaží o srovnání svých tvrzení s obecnými závěry epidemiologů, odborníků na veřejné zdraví a zástupců WHO, podle nichž Covid-19 může a musí být zastaven pomocí běžných opatření na ochranu veřejného zdraví. Jednoduše jen tvrdí, navzdory veškerým dostupným důkazům, že je nemožné dostat nemoc pod kontrolu a zabránit tomu, aby se lidé nakazili.

Přitom země, které investovaly do testování, zavádění karantén a sledování kontaktů podle pokynů WHO už dostaly denní přírůstky nových případů do jedno – nebo maximálně dvouciferných čísel. Jižní Korea, která byla jedním z prvních ohnisek nákazy, má celkem pouze 260 mrtvých. Čína, země, kde měla nemoc svůj původ, má míru úmrtnosti skoro stokrát nižší než Spojené státy. Malajsie dosáhla podobně nízkých čísel.

Opakem je děsivý rozsah pandemie ve Spojených státech, které mají pětkrát více případů než jakákoliv jiná země, což je přímo spojené s tím, že USA nedokázaly celé měsíce zajistit široké testování svých obyvatel, což před Kongresem potvrdil vyhozený zdravotnický úředník dr. Rick Bright.

Je dobré si všimnout, že článek ve Foreign Affairs se úplně vyhýbá slovu „testování“. Je to z důvodu, že celý jeho přístup je nečestný. Článek staví na tom, že dělá strašáka z karantény, za kterou schovává všechny druhy opatření, a pak vypočítává ekonomické a sociální náklady karantén jako argument, proč raději nedělat nic.

WHO ve skutečnosti jasně uvedla, že karantény jsou pouze dočasným opatřením, které má zabránit, aby nedošlo k překročení kapacit zdravotnického systému a byl získán potřebný čas pro masivní navýšení zdravotnické infrastruktury potřebné pro zastavení pandemie.

Bez ohledu na to, zda na veřejnosti vzývají nebo nevzývají „kolektivní imunitu“, je pravdou, že žádná země v Evropě ani Severní Americe neměla plán, jak zabránit masovému šíření infekce Covid-19 mezi obyvatelstvem. Dočasné uzávěry v USA a Evropě nebyly využity k vytvoření nutné infrastruktury pro testování, karantény a mapování kontaktů. 

Místo toho se státy a země nyní otevírají bez ohledu na míru infekce, testování nebo kapacitu svých nemocnic, čímž jen v souladu s varováním Fauciho a Brighta dosáhnou jistoty, že nemoc v druhé vlně plně udeří znovu, ať už se tak stane v blízké budoucnosti, během příští chřipkové sezóny, nebo v obou případech.

V souladu s „brutální ekonomikou“ kapitalismu jsou životy obětí pandemie Covid-19 pouhou cenou nákladů podnikání. Biliony dolarů se utrácí na podporu finančních trhů, zatímco na potlačení pandemie se neutrácí skoro nic, a i zmírňující opatření včetně zavírání podniků se dnes rychle uvolňují.

Snahy vládnoucí třídy postavit životy pracujících proti jejich kvalitě života jsou zcela falešnou volbou. Je možné mít obojí, pokud by došlo k nezbytnému přesměrování zdrojů na zastavení a vymýcení Covid-19 a dalších přenosných chorob. Podniky, které nezajišťují nutnou výrobu, musí zůstat až do uplatnění těchto opatření zavření.

Ale potlačit pandemii vyžaduje investice do sociální infrastruktury, kterou si kapitalistická třída nepřeje. Pandemie Covid-19 ukázala zcela jasně neslučitelnost kapitalistického systému se zachováním nejzákladnějšího sociálního práva, práva na život.

Převzato z World Socialism Web Site