Před nedávnem jsem na webu Levé perspektivy psal o „podivné válce“ proti lichvářům, kterou provozují jejich slovní odpůrci z řad sociální demokracie, KSČM, Úsvitu přímé demokracie, případně i lidovců (ZDE). Podivná válka je historický terminus technicus označující stav, kdy proti sobě v roce 1939 stály německá a francouzská armáda ve válce, ale fakticky spolu nebojovaly. A právě tak se to má i s válkou vyhlášenou levicovými stranami lichvářům a lichvě. Nebo spíše mělo, neboť hrdinná ČSSD před pár dny přešla od neválčení s lichváři prakticky ke kapitulaci.

Na schůzi 10. června se v druhém čtení projednávala novela zákona z dílny Úsvitu resp. poslanců Davida Kádnera, Tomia Okamury a dalších, která pozměňuje zákon č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru. Novela v zásadě vkládá do zákona jeden odstavec, kterým se mají definovat maximální zákonem přípustné (a paradoxně vedle toho i minimální možné) sazby RPSN udávající nákladnost úvěru pro jeho příjemce. Úvěry s RPSN mimo tento rámec by jako lichvářské nebyly smluvně vymahatelné – to je hlavní devíza návrhu.

V prvním čtení novely zákona na schůzi poslanecké sněmovny 12. února 2014 pustili vládní poslanci návrh Úsvitu k dalšímu projednávání. Proti zamítnutí hlasovali vedle většiny okamurovců poslanci z ČSSD, ANO (s výjimkou Miloslava Janulíka) a KDU-ČSL (s výjimkou Pavla Bělobrádka). Z poslanců KSČM se pouze čtyři (Vojtěch Adam, Marta Semelová, Václav Snopek a Kateřina Konečná) aktivně vyslovili proti zamítnutí zákona, ostatní se zdrželi hlasování. Z přihlášených poslanců ODS a TOP-09 všichni, až na Petra Gazdíka, který se zdržel, hlasovali pro zamítnutí novely. To byl stav v únoru.

Již tehdy, a to přímo v rozpravě, zaznívaly ovšem z úst poslanců ČSSD názory, že zákon sice pustí dál, ale celé to není domyšlené a kdesi cosi. Sociální demokraté, kteří měli bezmála sedm let v opozici dostatek času na přípravu kvalitního zákona o spotřebitelských úvěrech zasahujícím lichvářské praktiky, se při rozpravě holedbali, jak kdysi – v letech 2009 a 2010 – sami s takovou iniciativou přišli a teď z nich Úsvit opisuje. Nedošlo jim, že tím sami vystavují veřejně na odiv svoji neschopnost, pokud s takovou novelou nebyli okamžitě s to přijít oni sami ve chvíli, kdy drží post premiéra a disponují většinou v parlamentu. A přitom se k tomu ve své předvolební kampani zavázali.

Poslanci sociální demokracie Václav Votava a Jeroným Tejc také bohorovně Úsvitu radili, že sazbu RPSN by bylo lepší nedávat přímo do zákona, ale raději ji flexibilně (jak také dnes jinak) upravovat každoročními vládními nařízeními. ČSSD se prý takto poučila, že to bude lepší. K tomu lze připomenout, že mnoho zemí v Evropě bez problémů upravuje RPSN (a další parametry půjček) přímo zákonem, ale budiž. Šlo v tom sice již cítit takové podezřelé lavírování, ale přesto byl zákon poslán dál a ČSSD se výslovně snahy nějak regulovat RPSN nezřekla. To byl stav v únoru.

V dubnu se ovšem na půdě poslanecké sněmovny uskutečnil seminář věnovaný problematice spotřebitelských úvěrů. Jeho průběh popsal rozčilený Okamura na svém facebookovém profilu slovy: „Zástupci bank a leasingových společností si tu podávali ruce se socialistickými poslanci a poplácávali se po ramenou, jak je potřeba návrh výrazně zmírnit, aby nebyly ohroženy obchody bankéřů a půjčovatelů. Přitom ještě před dvěma měsíci, když jsme návrh představovali, to vypadalo, že nic nebrání jeho přijetí.“ Na tomto semináři zástupce neblaze proslulé společnosti Člověk v tísni otevřeně loboval pro stejně neblaze proslulou firmu Provident.

Okamura bohužel tentokrát ani nelhal ani nepřeháněl; jeho dojmy se potvrdily. Na druhém čtení novely z dílny poslanců Úsvitu na zmíněné schůzi 10. června se zástupci ČSSD snahy regulovat RPSN explicitně zřekli. Od v jejich případě nemístného mentorování „jak by se to mělo udělat“ a „zlepšováku“ s vládním nařízením se – přímo s odkazem na zmíněný lobbystický seminář – posunuli k stanovisku, že „by se to vlastně dělat nemělo“.

Poslanec ČSSD Votava ve svém příspěvku konkrétně prohlásil „…Samozřejmě že zaznívaly argumenty na naši adresu, že jsme v minulosti také podávali poslanecký návrh, kde bylo řešeno RPSN. Nebylo řešeno tedy zákonem, ale mělo být řešeno vládním nařízením, nebo jeho výše, jeho hraniční výše. Musím říci, že pro mě právě ten seminář byl velice důležitý. A tak jak vystupovalo Ministerstvo spravedlnosti, jak vystupovali poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, a nejenom spotřebitelských úvěrů, ale i třeba zástupci Člověka v tísni, prostě organizací, které se touto problematikou zabývají, tak jsem pochopil, a nejenom já, věřím, že i většina účastníků, že přes RPSN asi cesta není. Není, a z řady důvodů.“

Václav Votava, poslanec sociální demokracie, si tedy dělá úsudek o způsobu boji proti lichvě na základě názorů (doufejme, že pouze názorů) samotných státem posvěcených lichvářů! Nejen to, on jejich názory nekriticky přijímá a to dokonce takovým způsobem, že se strachuje, aby se faktická lichva nestala lichvou podle zákona! Opět Votavova slova: „Byl prezentován i určitý výpočet, takový modelový příklad, kdy se dosadila výše úvěru, menší částka na menší období, a vychází prostě RPSN ve výši sta procent. V tomto případě by vůbec nebylo možné, a pokud by se schválil tento návrh, tak by to bylo dokonce protizákonné a právě lichvářské, poskytovat takovýto úvěr. A přitom ten úvěr je normální, není na něm nic neobvyklého a špatného.“ K tomu netřeba komentáře!

V minulém článku jsme psali: šídlo v pytli neutajíš! ČSSD stála na křižovatce a bylo na ni, jakou cestou se vydá: zda doleva, ostře do systémového a zásadového střetu se všemi malými, velkými, bankovními i nebankovními lichváři, cestou obrany obětí jejich praktik, nebo doprava s providenty, homecredity, cofidisi a jejich „normálními“ úvěry s RPSN ve výši sta procent. Vybrala si. Ostatně, není, jak víme, přece stranou pro bezdomovce, pro lidi, kteří mnohdy skončili na ulici právě za přispění výše jmenovaných „dobráků“.

Nyní už nelze pochybovat, že ČSSD snahu posvítit si na poskytování lichvářských úroků ve třetím čtení zákona torpéduje. A poslanci KSČM se asi zase „strategicky“ zdrží hlasování. Člověku při pohledu na to vše není dobře od žaludku.

Snad jediné, co si z toho všeho lze odnést, je jasný pohled na to, jak funguje tzv. parlamentní demokracie, jak vznikají „naše“ zákony a kdo ve skutečnosti řídí tento stát. Kdybych parafrázoval poslance Votavu, musel bych říct, že právě pro mě byl ten seminář také velice důležitý. A tak jak vystupují poslanci, naši nominální zástupci, tak jak jdou na ruku poskytovatelům spotřebitelským úvěrů a Člověku v tísni, tak jsem pochopil, a nejenom já, věřím, že i většina normálních lidí, že přes parlament asi cesta není.

Ano, není, a z řady důvodů.