Fraška nastolená tzv. „Ujgurským tribunálem“ dosáhla ve čtvrtek svého vrcholu, když tribunál dospěl do svého konečného rozhodnutí. Všichni velmi dobře ví, že přitom nejde o soudní instituci, že nejde o instituci vybavenou jakoukoliv pravomocí provádět právní aktivity, mezinárodní soudní vyšetřování nebo jiná soudní stání. V právním smyslu akorát uvádí absurdní drama, které má sloužit západní politice.

Na Západě existují různé nevládní pseudosoudy. Ale všechny tyto tzv. soudy jsou obecně bezvýznamnými událostmi. Nejsou schopné ani si získat pozornost, zejména v případě, že se zabývají obviňováním malých zemí, a pokud jsou někdy kriticky zaměřeny proti USA, kapitálově kontrolovaná média je více méně ignorují. Tyto „soudy“ jsou často natolik nekonformní, že se jim na Západě nemůže dostát nějaké odpovědi.

Ale „Ujgurský tribunál“ je v tomto směru velkou výjimkou. Všude se hraje hra, při které se předstírá, že tento tribunál má snad představovat skutečný soud. Každý přitom ví, že jde o podvod, ale britská a jiná západní média se k němu chovají s naprosto bezprecedentním nadšením. Jsou ochotné sledovat a informovat o průběhu soudu od „stání“ po „vynesení verdiktu“ a téměř jej berou jako skutečné soudní přelíčení. Žádné mainstreamové západní médium nevystoupilo z řady a neprohlásilo: Neberte tohle drama zase tak vážně, je to jen pouhý pseudosoud.

Tři britští poslanci již dříve sankcionovaní Čínou byli přítomni na tiskové konferenci, která měla rozhodnutí pseudosoudu udělat větší publicitu. Poslancům samozřejmě nechyběla ke zlobě proti Číně motivace, ale přesto měli své postoje vyjádřit v souladu s pravidly a nemíchat právní postup s ideologickými aktivitami. Britský parlament jako státní zákonodárná instituce by se měl za tyto poslance stydět.

Základní příčinou toho všeho je, že „Ujgurský tribunál“ tentokrát vyšel vstříc nechutným politickým požadavkům USA a Západu využít problém Sin-ťiangu k poškozování Číny. K odsouzení Sin-ťiangu za genocidu je potřeba vcelké množství vážných důkazů. Takové důkazy ale vůbec neexistují. Dokonce i kdyby skutečné soudy ve Spojených státech a na Západě chtěly Sin-ťiang odsoudit za páchání genocidy, nemohly by to učinit, protože proto prostě nemají žádný důkaz.

Proto se několik málo zemí jako jsou třeba Spojené státy snaží Čínu pouze politicky obviňovat a násilně ji vnutit nálepku „genocidy“. Nemohou předložit žádné důkazy, a tak o nich ani nikdy nemluví.

Pak přišel „Ujgurský tribunál“, financovaný především Světovým ujgurským kongresem. Zatímco skutečný soud by vůbec nenapadlo zahájit bez důkazů nějaké projednávání, tento pseudosoud s tím klidně přijde, což je přesně to, co se protičínským politikům a hybatelům veřejného mínění hodí do krámu. Tento falešný soud se neštítí bezostyšně si vymýšlet různé příběhy. Je továrnou na výrobu jakýchkoliv materiálů, které potřebuje protičínská propaganda ve Spojených státech a na Západě. Jeho tzv. konečný verdikt je používán protičínskými silami jako záminka pro provozování jejich činnosti.

Důvodem, proč si „Ujgurský tribunál“ tak troufá, je, že jeho právnické představení zaplnilo mezeru v amerických a západních útocích vedených proti Číně. Tato západní média, která hájí profesionalitu a kritického ducha, nikdy neodhalí zjevný podvodný smysl tohoto pseudosoudu, ale pouze bez větších slov použijí jeho zfalšované materiály. Bez ohledu na to, jak moc si své příběhy vymýšlí, k jeho skandálnímu odhalení na Západě nedojde.

Více různých zdrojů naznačuje, že celou tuto frašku „pořádá“ Světový ujgurský kongres a velké množství protičínských sil na Západě je pak jejími „spolupořadateli“ a „sponzory“. Příčina, proč může být tento fraškovitý „tribunál“ zapojen do hlavního programu západních útoků proti čínské vládě v Sin-ťiangu, leží v politickém postoji a hodnotových soudech, které dnes mohou být na Západě postaveny nad vše ostatní a mají tak moc přepsat právo a zákon.

Protičínské hnutí zahájené Spojenými státy se stává hysterickým. Hranice rozumu jsou smeteny a Pandořina skříňka otevřena.