Již bezmála dva měsíce uplynulo od obsazení prázdné a zchátralé budovy bývalé kliniky v Jeseniově ulici v Praze, která po vyčištění začala sloužit jako autonomní kulturní centrum. Krátké období, kdy opuštěná budova ožila a nabídla přístřeší širokému spektru aktivit od filmových projekcí a přednášek po program pro děti, bylo ukončeno zásahem policie a od té doby budova opět chátrá. Aktivisté ve spolupráci s nemalou částí veřejnosti a zastupiteli z Prahy 3 ale nesložili hlavu do klína a pokračují v boji za vznik centra včetně absolvování bezpočtu vyjednávacích koleček s různými úřady a papaláši. Že boj za vznik Kliniky stále pokračuje, ukázal i Den pro kliniku, který proběhl 24. ledna v Praze i v dalších městech (nejen) ČR.

Hlavní akcí Dne pro Kliniku v Praze byla demonstrace uspořádaná od druhé hodiny odpoledne přímo před budovou Kliniky v Jeseniově ulici na Žižkově. Přes nevlídné a chladné zimní počasí se již před druhou začaly na místě scházet skupiny převážně mladých lidí majících vůli ukázat, že Praha Kliniku potřebuje a stát, který ji jako vlastník nechal zdevastovat, by neměl bránit jejímu smysluplnému využití. Mnoho lidí si v tomto duchu připravilo veselé i provokativní transparenty, ale solidaritu s klinikou dávali účastníci akce najevo i dalšími kreativními aktivitami od bubnování po tzv. gerilové pletení. Pro zahřátí se na místě vařila hutná dýňová polévka a zvučely sound-systémy.

Po necelé hodině začal kratší blok projevů organizátorů akce. V něm se v parafrázi na známou reportážní knihu amerického levicového novináře Johna Reeda zmínilo deset dní fungování Kliniky jako doba, která otřásla ustálenými, soukromovlastnicky deformovanými představami o využití veřejného prostoru a ukázala na potenciál jeho sdílení na základě neziskových a nehierarchicky organizovaných grass-root aktivit.

Vedle připomenutí činnosti centra zazněla v projevech také jasná odpověď na námitky či obavy, že aktivisté v rámci vyjednávání s úřady, například s ministrem financí Andrejem Babišem, slevují ze svých původních záměrů. Naopak, bylo jasně řečeno, o žádných handlech a programových kompromisech tu nemůže být řeč! Ostatně, zprávy z jednání jsou průběžně a transparentně zveřejňovány. Mimo organizátorů promluvil na setkání rovněž občan, který chtěl veřejně vyjádřit dobrý pocit z akce sdělením, že cítí ve vzduchu nová 60. léta a atmosféru jak z písní Johna Lennona.

Po projevech se kolem pěti set účastníků shromáždění seřadilo za obřím transparentem s ústředním heslem „Každé město potřebuje svojí kliniku“ na pochod, který se vydal Roháčovou, Milíčovou a dalšími ulicemi starého Žižkova směrem k náměstí Jiřího z Poděbrad. Během pochodu se na několika místech udělala zastávka na bubnování a tanec a z reproduktorů dodávek hrála hudba tak, že průvod přilákal zájem obyvatel této svérázné pražské čtvrti. Však mu také řada lidí mávala z oken.

Po skončení pochodu na „Jiřáku“ pokračoval program kulturními aktivitami v klubech, kavárnách, divadlech i hospodách po celé Praze, ale také v dalších městech – v Brně, Ostravě, Plzni, Žďáru nad Sázavou, Pelhřimově, Bečvárech, ale také ve slovenských Košicích a Žilině.

Celý průběh Dne za kliniku prostě ukázal, že lidem není osud budovy a její využití jako sociálního a kulturního centra lhostejné a že úsilí, aby Praha dostala svoji Kliniku, bude pokračovat!