Diego Maradona musí být stejně jako pro svoji genialitu v kontaktu s míčem pamatován za svoji pevnou vůli bojovat s mocnými a být hlasem přehlížených. Celý svět dnes truchlí nad odchodem Diega Maradony, fotbalového boha a argentinského revolucionáře, jehož hra byla inspirací pro básně i prózu. Nejlepší popis Maradonových schopností pochází od zralého Eduardo Galeana, který o něm psal ve své knize Fotbal na slunci a ve stínu.  

Nikdo není schopen předvídat ďábelské triky, který tento tvůrce překvapení vymýšlí čistě pro radost z toho, že rozhodí všechny počítače, kouzla, která pak už nikdy neopakuje. Není to rychlý běžec, připomíná spíš krátkonohého býka, ale nese si míč přilepený na noze a má oči po celém těle. Jeho akrobacie přináší jas do hry… V době chladnokrevného fotbalu konce století, který nenáviděl porážku a zakazoval veškerou zábavu, byl tento muž jedním z mála, který dokázal, že fantazie na hřišti se může vyplácet.

To, že Maradona zemřel na selhání srdce v příliš mladím věku 60 let mu bylo asi z mnoha důvodů předurčeno. Žil životem plným výstřelků a závislostí, bral kokain, a prodělával masivní změny své váhy, které bezpochyby způsobovaly jeho srdci obrovský stres. Žil také život plný vášně a rebelantství, kde vždy stál proti imperialismu, vždy stál za sebeurčením Latinské Ameriky a světového Jihu, vždy mluvil za děti, které musely vyrůstat v podmínkách blízkých bídné chudobě jeho vlastního dětství ve slumu Villa Fiorito v Buenos Aires. Byl pátým z osmi dětí žijících v domě bez tekoucí vody nebo elektřiny a nikdy na to nezapomněl. Jeho srdce prostě mohlo být jednoduše příliš velké na jeho hruď.

Maradona zastával celý svůj život politické pozice, které nebyly nikdy jednoduše přijímány. Jako katolík se setkal s papežem Janem Pavlem II a následně sdělil tisku, „byl jsem ve Vatikánu a viděl tam všechny ty zlaté stropy, a pak jsem slyšel papeže říkat, jak se církev bojí o živobytí chudých dětí. Tak prodej ty svý stropy, kamaráde, a dělej s tím už něco!“

Léta se pokoušel založit svaz profesionálních fotbalových hráčů. V roce 1995 prohlásil: „Myšlenka svazu mě napadla jako cesta, jak projevit svoji solidaritu s mnoha hráči, kteří potřebují pomoct od těch, kteří jsou mnohem slavnější… Nemáme v úmyslu s někým válčit, pokud tedy nechtějí válku.“

Maradona se vždycky zastával utlačovaných, zejména lidu Palestiny. Dával jim najevo, že nejsou zapomenuti, a v roce 2018 prohlásil, „v srdci jsem Palestinec“. Vždycky kritizoval izraeslké násilí proti Gaze, a dokonce se proslýchalo, že bude trénovat Palestinský národní tým během Asijského poháru AFC v roce 2015.

Maradona na sobě nosil tetování Fidela Castra a Che Guevary a hlásil se k Che Guevarovi, kterého označil za hrdinu. Maradona velmi oceňoval kubánské zdravotnictví, které mu zachránilo život, když na ostrov přijel se závislostí a nebezpečnou nadváhou a pak se objevil v kondici, že by mohl vyzvat k soutěži mladší generaci. Podporoval venezuelského předáka Hugo Chaveze v době, kdy Chávez prováděl radikální plány na přerozdělení příjmů a zajištění vzdělání pro chudé Venezuelany. Byl také zarputilým odpůrcem Bushova režimu v USA a sportoval v tričkách označujících Bushe za válečného zločince. Jednou prohlásil: „Nenávidím všechno, co přichází ze Spojených států. Nenávidím to ze všech svých sil.“ Tyto postoje z něj učinili hrdinu v očích milionů lidí, kteří žijí pod diktátem této země.

Mnozí budou jistě psát o Maradonových hrdinských kouscích na hřišti; jeho legendárních světových šampionátech, jeho gólu „boží rukou“ v utkání s Anglií, jeho schopnosti proběhnout celým hřištěm s míčem „přišitým k noze“. Jiní se zastaví u jeho strastí, bolestí a démonů. Ale udělejme si chvilku a zvedněme skleničku na počest Diega Maradony, soudruha, přítele a vášnivého obhájce všech, kteří se snaží přežít ve světě zvířecích nerovností. Mnozí dnes píšou, že Maradona nyní odpočívá v „rukou božích“. Já raději věřím, že je zaměstnán organizováním andělů. Diego Maradono, na tvoji počest!

Převzato z: https://www.thenation.com/