Na sociálních sítích se nedávno žhavě diskutovalo o tom, které období od listopadu 1989 bylo nejhorší. Názory se různí: někteří mají za to, že současnost, kdy je plno lidí proti uprchlíkům, z čehož může těžit ultrapravice, jiní vzpomněli na opoziční smlouvu, kdy se na vládnutí domluvily dvě tehdy nejsilnější strany ČSSD a ODS, někteří připomněli asociální tsunami někdejšího ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka (TOP 09), které drtilo nejslabší.

Už v diskusích jsem se přiklonila k tomu, že nejhorší to bylo za Drábka, kdy se jednalo o skutky, které plno lidí dostaly na dno a do frustrace. A jelikož všechno souvisí se vším, jsem skálopevně přesvědčena o tom, že dnešní protiuprchlické nálady mnoha lidí jsou důsledkem toho, že byli léta těžce zkoušeni a učeni, že solidarita je sprosté slovo. Dnes vidíme výsledek. Přesto jsem ale optimistka: když HateFree Culture dělala průzkum v Kolíně, dopadlo to dobře – plno lidí konkrétní uprchlické rodině nabídlo pomoc.

Ale zpět k Drábkovi – jedněmi z těch, na kterých se jeho „reformy“ vyřádily, jsou lidé s tělesným postižením. Kvůli změnám, jež prosadil, jim byly hromadně odebírány průkazky ZTP a ZTP/P, díky kterým mají bezplatnou dopravu nebo zaručené parkovací místo před domem, kde bydlí, před zdravotnickým zařízením nebo nákupním centrem. To již naštěstí bylo napraveno a lidem, pro které jsou průkazy velkým pomocníkem, byly navráceny. Přesto však nebylo napraveno vše…

Drábek v parlamentu také mimo jiné prosadil, aby šestatřicet životních situací, podle kterých byl lidem s postižením přidělován příspěvek na péči, bylo smrsknuto na deset. Prý to bude jednodušší. Ona „jednoduchost“ způsobila, že mnoha lidem byly příspěvky odebrány či výrazně sníženy (děti mohou dostávat od 3 do 12 tisíc, dospělí od 800 do 12 tisíc korun). Poslanci napříč politickým spektrem, vyjma TOP 09, navrhli vrácení do původního stavu – vláda se proti novelizaci postavila s pozoruhodným odůvodněním, že Drábkova změna je „klientsky přívětivější“. Rozhodnou zákonodárci. Tolik k drábkovinám.

Lidé s průkazy ZTP a ZTP/P se musejí potýkat i s dalšími záležitostmi. Do konce loňského roku si například museli průkazky na pobočkách Úřadu práce ČR vyměnit. „Nový průkaz OZP (osoba se zdravotním postižením – pozn. red.) má podobu plastové kartičky obdobně jako občanský nebo řidičský průkaz. Je odolný proti poškození a chráněný vůči padělání,“ uvedl Úřad práce v tiskové zprávě. Potud v pořádku. Lidé s postižením se ale museli pro výměnu průkazu dostavit osobně, což mnohým z nich mohlo působit problém. Pokud neměli nejnovější typ parkovací karty, museli jít – tentokrát na obecní úřad – i pro ni.

Národní rada osob se zdravotním postižením ČR (NZRP ČR) to přitom označila za nesmyslný požadavek. „Opakovaně jsme informovali o povinnosti vyměnit do konce roku 2015 staré průkazy OZP za nové. Některé úřady v této souvislosti začaly vyžadovat současně výměnu parkovacích průkazů pro OZP s odůvodněním, že platnost vyznačená v novém průkazu OZP musí být shodná s vydanou parkovací kartou. Tento postup však není v souladu se zákonem… Neexistuje totiž právní předpis, který by povinnost shody platnost průkazů ukládal,“ uvedla v dubnu 2015 Eliška Ritterová z legislativního odboru NRZP ČR.

A na závěr optimističtěji: lidé s amputovanými končetinami opět dokážou, že to dokážou. Nadační fond političky Kateřiny Klasnové a hendikepovaného sportovce Jaroslava Petrouše, KlaPeto, získal povolení od Správy Krkonošského národního parku na uspořádání již 4. ročníku charitativního výstupu na Sněžku. Akce se uskuteční 28. května 2016 od 9 hodin v Peci pod Sněžkou. Za tři dosavadní ročníky benefice vynesla bezmála 1,5 milionu korun a pomohla mnoha rodinám s dětmi s hendikepem. Na činitelích KlaPeto je navíc sympatické, že charitu spojují se systémovým řešením – když pomocí jednotlivců zjistí problém, vyjednávají s politiky o legislativní nápravě. Tak ať se v tomto roce daří napravit co nejvíc!