9. října uplynulo 45 let ode dne, kdy byl na své misi v Bolívii zavražděn zajatý revolucionář Ernesto Guevara dela Serna, v celém světě známý jako Che. Che Guevara byl internacionalista tělem i duší: svůj život dal do služeb boje za práva utlačovaných a zbídačených v Latinské Americe i Africe. Jeho jméno se dodnes těší úctě a obdivu milionů lidí a s jeho tváří se lze setkat při studentských protestech v Kanadě a Chile, stejně jako na zdech domů v Palestině, Severním Irsku a v Chiapasu. Che Guevarovu památku jsme si připomněli i my, a to hned dvakrát.

Výlet do Ládví

Tou aktivnější formou vzpomínky na Che Guevaru byl výlet, který v neděli 21. října uspořádala Nová antikapitalistická levice po stopách Che Guevarova pobytu v Československu.

Che Guevara navštívil Československo celkem třikrát, poprvé na sklonku roku 1960, kdy zde jako zástupce kubánské vlády sjednal významné obchodní smlouvy a dohody o ekonomické spolupráci. Náš výlet se ovšem týkal jeho poslední návštěvy, která trvala od března do července 1966. Během této návštěvy pobýval Che Guevara v Československu de facto inkognito, pod jménem Ramón Benitéz a v dokonalém přestrojení. O jeho pobytu zde věděla jen hrstka lidí, a to jak u nás tak na Kubě.

Che Guevara si v Československu léčil astma a vybíral si chvíli oddechu mezi svým bojovým nasazeními ve službách revoluce v africkém Kongu a jihoamerické Bolívii. Tento čas strávil na několika místech, ale nejdéle bydlel se členy své skupiny ve vile „Venkov“ v malé vesničce Ládví na jih od Prahy poblíž Velkých Popovic.

Náš výlet začal kousek od tohoto místa v Babicích, kam vede přímé autobusové spojení od stanice metra Budějovická. Sychravé říjnové ráno s hustou mlhou a mrholením sice k výletu zrovna nelákalo, avšak právě zvedající se mlžné opary ve spojení s barevnou všehochutí podzimního listí následně dodaly našemu pochodu kouzelnou atmosféru. S počasím se bez problémů vypořádal také náš psí kamarád Čert, který nás doprovázel.

Procházka ostatně nebyla nijak dlouhá – po modré značce jsme se z Babic vypravili lesem přímo do již zmíněného Ládví a po krátké zastávce vyplněné svačinou jsme pokračovali po červené dále do Kamenice. Cestou nás udivilo, jak rychle je krajina v této oblasti jižně od Prahy zastavována novými a novými domky.

V Kamenici jsme napřed trochu znechuceni zvedali obočí nad tím, jak se zde vše točí kolem propagace „lidumila“, kapitalisty 19. století, barona Ringhoffera, nicméně brzy jsme pookřáli, když jsme pro sebe našli útulné místo v restauraci U partyzána. Zde naše členka Milada Sigmundová vybavená obdivuhodnou znalostí historie a vypravěčským nadáním promluvila o životě Che Gueavary, zejména o době formování jeho revolučních názorů.

Mladý student medicíny se vydal dráhou revolucionáře ve chvíli, kdy se nejprve sám při cestě argentinským venkovem a následně společně s přítelem Alberto Granadem při putování latinskou Amerikou setkal s masově rozšířenou nerovností, chudobou, diskriminací, negramotností a nemocemi celého kontinentu. Tehdy zjistil, že aby mohl pomáhat lidem, nestačí být pouze lékař, ale i bojovník.

Guevarovy názory formovalo také setkání s levicovou peruánskou ekonomkou a jeho první ženou, Hildou Gadeo, poučení ze svržení demokraticky zvolené, lidové vlády prezidenta Jacobo Arbenze v Guatemale (puč připravila CIA v zájmu americké korporace United Fruit, které vadila Arbenzova pozemková reforma) a pochopitelně i setkání s kubánskými revolucionáři vedenými Fidelem Castrem žijícími v mexickém exilu.

Pobavili jsme se také o další Guevarově činnosti, jeho zapojení do řízení kubánského porevolučního hospodářství a účasti v bojových misích namířených proti panství Spojených států, majících za cíl vytvořit „dva, tři, mnoho Vietnamů“.

Nutno podotknout, že předmětem našeho zájmu ten den nebyl pouze argentinský revolucionář, ale rovněž husitské hnutí. Nedaleko od naší hospody se totiž koncem září 1419 sešli z popudu mluvčího radikální pražské chudiny Jana Želivského a pod vedením Václava Korandy na masovém shromáždění pražané společně s tábority. I o husitství jako sociálním hnutí a jeho zápasu za reformu společnosti zdola tedy padla při našem příjemném posezení řeč.

Vzpomínkový večer

Druhá vzpomínková akce na Ernesta Che Guevaru, které se zúčastnili členky a členové NAL (shodou okolností účastníci výletu do Ládví), proběhla ve středu 24. října v režii pražské organizace Společnosti česko-kubánského přátelství (SČKP). Program bohatě navštívené schůze (dorazilo přes 100 účastníků) zahájil úvodním slovem předseda SČKP Ludvík Šulda. Po něm v obsáhlém příspěvku Milana Krajči padla zmínka o všech stěžejních událostech a etapách Che Guevarova života, zatímco přítomný chargé d´ affaires Kuby Fermin Quiňones Sanchéz zmínil význam odkazu Che pro dnešní Kubu.

Následovala asi nejzajímavější část programu, během níž vystoupili pamětníci Che Guevary. Miroslav Svoboda působil v 60. letech na Kubě jako poradce v otázce vzniku nové kubánské měny a v této roli úzce komunikoval s Guevarou, který v té době řídil kubánskou národní banku. Pamatoval si na jistou zvláštnost jednání s Che, a sice na jeho zvyk svolávat pracovní schůze na večerní nebo přímo noční hodiny. Vyprávěl, že Che měl ve velké úctě svoji zbraň, kterou nosil v perfektním stavu stále při sobě.

Podle vyprávění Svobody nebylo mezi československými poradci a Guevarou prakticky žádných rozporů. Dohodli se na tom, že na prvních bankovkách svobodné Kuby bude vyobrazen národní hrdina boje za nezávislost José Martí a vstup partyzánských vojsk do Havany v lednu 1959. Jedinou kontroverzi způsobilo Guevarovo přání (které si prosadil), aby byl na bankovkách podepsaný pouze jako Che, což vyvolávalo u poradců obavy ze snadného padělání.

Po Miroslavovi Svobodovi vystoupil jeho jmenovec Stanislav Svoboda, dlouholetý velvyslanec ČSSR na Kubě a v Chile. Jeho vzpomínka patřila diplomatické záchraně a evakuaci zbytku Guevarovy bolívijské partyzánské skupiny z Chile v době vlády prezidenta Eduardo Freie. Tuto evakuaci zařídil velvyslanec Svoboda na vlastní pěst, bez předběžné konsultace s ministerstvem, s pomocí tehdejšího chilského senátora Allendeho.

Jiří Rajdl zase vzpomenul svůj pobyt na Kubě v roli vojensko-technického instruktora na začátku 60. let. V jeho vyprávění ožila Che Guevarova slova komentující účinky předváděných československých raketometů, stejně jako úsměvná scénka z doby výměny peněz na Kubě, kde se u přepážek tvořily vždy odděleně ženská a mužská fronta, přičemž obě skupiny podávaly Čechoslovákům odlišná vysvětlení o důvodu vzájemné separace. Rajdl také zmínil, že Guevara nerad podepisoval fotografie s vysvětlením, že přece není žádný slavný herec.

Po této vzpomínkové části zahrál Radovan Rybák svojí písničku o životě v dnešní Ostravě. Závěrem pak došlo na promítání fotografií a filmů zachycujících Che Guevaru a na čtení jeho dopisu na rozloučenou Fidelu Castrovi. Je třeba říci, že celý vzpomínkový večer se velmi povedl a potvrdil zvyšující se úroveň schůzí SČKP v poslední době (zejména pokud jde o technické zajištění).

Touto cestou si tedy NAL připomněla památku člověka, který za svého života jakož i dnes představuje inspiraci a posilu v boji milionů lidí na naší planetě za svobodu, rovnost, sociální práva a lidskou důstojnost.