Západní média se historicky soustředila na ženská hnutí v Evropě a Severní Amrice a dokonce si pro Západ přisvojovala latinskoamerický feminismus vycházející ze sociálně-ekonomických bojů tohoto regionu.

Některé z prvních ženských emancipátorek Latinské Ameriky pocházely z bohaté vrstvy, nicméně sehrály důležitou roli v tvoření oblastní feministické tradice. Za „předchůdkyni feminismu a ženského osvobození“ je považována Manuela Saenzová z Ekvádoru, která bojovala v bitvách u Pichincha, Juninu a Ayacucho ve 20. letech 19. století. Saenzová je nejvíce známá tím, že dosáhla hodnosti majora. V roce 2007 při 185. výročí bitvy u Pichincha byla jmenována do hodnosti čestného generála Republiky Ekvádor.

Petra Herrera z Mexika své pohlaví skrývala a působila pod jménem Pedro Herrera, když zformovala ženskou armádu, která se oddělila od vojsk Pancho Villa, jednoho z nejvýznamnějších generálů mexické revoluce. „Herrera vyhazovala do povětří mosty a ukazovala mimořádné velitelské schopnosti… když si získala pověst ´excelentního vojáka´ ukázala jednoho dne své skryté copy s vykřikla: Jsem žena a budu pokračovat v plenění svých povinností jsko voják pod svým pravým jménem!“ píše mexická autorka Elena Poniatowská v Las Soldaderas.

„Petra Herrera pokračovala v boji a zúčastnila se spolu se 400 dalšími ženami druhé Bitvy u Torreon 30. května 1914… Možná to bylo proto, že její zásluhy jako vojáka nebyly nikdy formálně uznány, co Petru motivovalo k vytvoření své vlastní brigády, která se rychle zvětšila z 25 na 1000 žen.

„Bez bojovnic by nebylo Mexické revoluce: udržovaly ji živou a plodnou jako Zem. Byly vyslány jako předvoj, aby sesbíraly palivové dřevo a zapálily oheň. Udržovaly jej během dlouhách válečných let. Bez bojovnic by odvedení vojáci dezertovali.

„Kdyby v Mexiku v roce 1910 neměli vojáci svůj domov sebou – kdyby neměli své spolubojovnice s postelemi, přikrývkami, hrnci a zásobami – pak by množství mužů hledajících, kam se schovat, způsobilo rozpad revolučních armád.“

Jinou význačnou feministkou a postavou Mexické revoluce byla revolucionářka a novinářka Juana Belen Gutierrezová známá jako skalní stoupenkyně pozemkových reforem a politického programu Emiliano Zapaty.

Chilská novinářka a básnířka Gabriela Mistralová (skutečným jménem Lucila Godoy Alcayagová) byla první latinskoamerickou nositelkou Nobelovy ceny za literaturu, kterou získala za své silné práce psané z pan-americké perspektivy. Její kniha „Lecturas para Mujeres“ (Čtení pro ženy) z roku 1924 oslavuje Latinskou Ameriku z pohledu původních obyvatel.

Feministický sociolog Marcelo Rios Tobar v eseji „Feminismus je socialismus, svoboda a mnohé další“ poukázal na to, že autoritativní režimy posilují „tradiční rodinu a závislou roli žen, které jsou redukovány pouze na matky.“

„Diktatury institucionalizují sociální nerovnost a mnoho latinskoamerických feministek také spojuje autoritativní režimy s méně právy pro ženy. Hesla jako „Ženy dávají život, diktatury jej ničí“, „V Den národního protestu se milujme a nedělejme postele“ a „Feminismus je svoboda, socialismus a mnohé další“ vyjádřily požadavky mnoha latinskoamerických feministek,“ píše Tobar.

Západní feminismus nedokáže brát v potaz dokonce ani mainstreamová feministická hnutí, která se v Latinské Americe vytvořila, natož aby vnímal složité vztahy v jejich rámci, například otázku vnitřního kolonialismu a nedostatečné zastoupení feministek z domorodých komunit.

Mezinárodní den žen OSN podle všeho zklamal ženy globálního Jihu, kde se přímají spíše zpátečnické než progresivní zákony. Každý rok je 8. březen místo k zdůraznění problému ohavností jako sexuální zneužívání a vraždy žen přivlastňován těmi samými korporacemi, které dělají minimum pro podporu žen mezio svými zaměstnanci.

Letos se například McDonlad´s v kalifornském Lynwoodu rozhodl 8. března otočit „M“ ve svém logu na „W“ jako znak žen. McDonlad´s je známý pro své žebrácké mzdy a odpor ke kampani boje za 15 dolarovou minimální mzdu. Fast-foodový obr byl rovněž obviněn z porušování férového odměňování zaměstnanců a v roce 2016 byl donucen zaplatit pokutu 3,5 milionu dolarů ve vyrovnání s okradenými zaměstnanci.

Jak upozornila Laura Parkerová, národní koordinátorka britské levicové skupiny Momentum: „Tento vyprázdněný McFeminismus nemá nic společného s osvobozením žen a naopak mu jde jen o vylepšení pošramoceného obrazu firmy McDonlad´s. Pokud by jim skutečně šlo o ženy, pak by svým zaměstnancům vypláceli mzdy, ze kterých se dá žít, a přestali by je nutit přijímat nulahodinové pracovní smlouvy.“