„Nepodporovali jsme Saddama, Kadaffiho ani Taliban – protestovali jsme proti brutálním a nespravedlivým válkám, které vedly k smrti milionů nevinných lidí“

Poměrně hanebně se v současné krizi ozývají poslanci i novináři útočící na protiválečné hnutí. Tvrdí, že každý, kdo zastává jeho pozice, musí být podplacený cizím státem (v tomto případě Ruskem) a jedná proti údajným „národním zájmům“. Nemohou prostě pochopit, že aktivisté proti válce mohou odmítat války a zahraniční politiku své vlastní vlády a zároveň přitom odmítat ruskou invazi na Ukrajinu.

Přesně taková je ale politika koalice Zastavme válku (Stop the War Coalition). Odsuzujeme invazi Vladimira Putina na Ukrajinu. Lid Ukrajiny i Ruska – i lid dalších evropských zemí – bude tím, kdo v jejím důsledku bude trpět. Invaze rovněž povede k mnohem větší nestabilitě, vojenské i hospodářské, v celé Evropě i ve světě.

Tento konflikt ale nezačal v posledních týdnech. Je důsledkem systému, v němž se válka upekla v rámci sítě mezi-imperialistického soupeření, v jehož centru se nachází i naše vláda. Proto odmítáme tvrzení Johnsonovy vlády, která stejně jako její předchůdkyně v posledních třech desetiletích sama vede agresivní války.

Když slyším některé lidi říkat, že NATO je obranná aliance, když slyším, jak jeden poslanec tvrdí, že skončilo období třiceti let míru, musím jim doporučit, aby se podívali realitě do očí.

Jeden milion mrtvých v Iráku, devastace a porážka v Afghánistánu a Libyi, mnohem větší výdaje na zbrojení v celém světě. Zároveň se v tu dobu NATO, které je agresivním vojenským paktem, rozšířilo jak početně o další členské státy, tak mnohem šířeji i geograficky. To vše přispělo k situaci, ve které se dnes nacházíme. Konec konců Putinovy plány mohly být docela dobře ovlivněny americkou porážkou v Afghánistánu.

Je politováníhodné, že toto vše se ztrácí v dnešní atmosféře honu na čarodějnice na ty, kdo si dovolili postavit se proti NATO, proti militarismu a šovinismu britské vlády a proti roli, kterou hraje americký imperialismus ve světě již desítky let. Tvrzení, že protiválečné hlasy představují pátou kolonu nebo vnitřního nepřítele představují šokující novou verzi mccarthismu. Žijeme v údajné demokracii, ale v časech krize se právo říkat, co si myslíme (a v čem jsme, jak se v minulosti ukázalo, měli velkou pravdu), náhle kamsi vytrácí.

Protiváleční a míroví aktivisté dělají své kampaně, protože věří, že válka je špatná, ne proto, že by chtěli „pomoci“ Putinovi nebo ho podpořit (stejně jako předtím Talibanu, Saddamovi Husseinovi nebo Kaddafimu v Libyi, o nichž se v různých dobách hovořilo jako o nových Hitlerech).

Jedním z nejhorších požadavků byla tento týden výzva labouristického předsedy poslaneckého klubu na 11 poslanců, aby vzali zpět své podpisy pod prohlášením koalice Stop Válce, protože toto prohlášení kritizuje NATO. Nesouhlasím s jejich rozhodnutím to udělat, protože se domnívám, že půjde o začátek dalších útoků proti levici v té či oné otázce. Již jsme svědky dalších opatření proti odvážným aktivistům Mladých labouristů.

Klíčovým bodem je tu ale skutečnost, že takové prohlášení je v rámci demokratické diskuse naprosto v pořádku a zcela jistě spadá pod „svobodu projevu“, kterou se tak rád ohání [premiér] Johnson a jeho Konzervativci. Ještě horší je, že Keir Starmer [předseda Labour party] přišel s uvedeným požadavkem po nátlaku a popichování ze strany Johnsona.  

Neumlčí nás a ani mnoho mezinárodních hlasů proti válce. Jsem hrdá na to, že jsem protiválečná aktivistka a vím, že nás takových je hodně. Vidím, že protiváleční protestující v Rusku jsou britskými médii oslavováni. Rovněž je podporuji a plně s nimi solidarizuji. Je ironií, že pro Putina představují vnitřního nepřítele právě tak, jako s námi jedná naše vláda (a loajální opozice).

Těchto protiúderů bude víc, protože pravice a proválečné skupiny (bohužel včetně některých z těch, kteří stáli na levici) požadují další vojenské akce a trvají na přísaze loajálnosti od těch, kteří s nimi nesouhlasí. Musíme jim čelit.

Honu na čarodějnice nelze čelit tím, že se mu poddáme, ale jedině odmítnutím měnit své postoje, abychom se přizpůsobovali novému politickému ovzduší. Lillian Hellmanová, sama oběť mccarthismu, řekla, že nastává „doba mizerů.“ A té se musí vzdorovat. Jinak to s námi opravdu půjde z kopce.

Autorka článku je koordinátorkou britské protiválečné koalice Zastavme válku (Stop the War Coalition)