V říjnu byli zaměstnanci pražského Dopravního podniku (DP) ve stávkové pohotovosti. Vypadalo to, že je na spadnutí časově neomezená stávka, která měla potenciál zablokovat a ochromit Prahu a společně se stávkou železničářů v 90. letech se stát nejmasivnějším vystoupením pracujících od listopadu ’89. Vedení drtivé většiny z 15 odborů v DP Praha po odvolání stávkové pohotovosti vyhlásilo vítězství, protože slovy radního Šteinera bylo „devadesát, pětadevadesát procent z požadavků odborů DP vyřešeno“. Přinášíme vám rozhovor se zaměstnancem DP, odborářem, který z pochopitelných důvodů nestojí o to být jmenován.

Co dohnalo odbory k u nás poměrně neobvyklé věci, reálné výhrůžce časově neomezenou stávkou?

Od příchodu nového managementu v čele s Martinem Dvořákem se v Dopravním podniku začali dít šílené věci, masové propouštění, zmrazení reálných mezd, a hlavně tzv. outsourcing, což znamená postupné vyvádění všech činností DP k externím firmám. Jinými slovy se jedná o plíživou likvidaci DP a privatizaci hromadné dopravy v Praze. Odbory byly k vyhlášení stávkové pohotovosti vyprovokovány, když 3. listopadu management v oběžníku ekonomického ředitele oznámil, že dočasně pozastavuje prodej kuponů pro zaměstnanecké jízdenky rodinným příslušníkům do doby, než bude vyřešeno financování DP. Jinak řečeno management si vzal rodinné příslušníky zaměstnanců DP jako rukojmí, aby mu odborové organizace vybojovali 1,9 miliardy na doplacení výkonů, které si u DP magistrát objednal.

Proč se pražský magistrát chová k veřejné dopravě takhle „macešsky“?

Pražský magistrát je zcela ovládán modrými ptáky. To není strana těch, co jezdí hromadnou dopravou. Je to strana zbohatlíků, tunelářů a dejme tomu podnikatelů a zlaté mládeže pro kterou je MHD tzv. „socka“. Ti všichni preferují dopravu individuální. Pro tyto lidi je hromadná doprava nutné zlo, možná si uvědomují, že bez ní by chod města nebyl možný, ale na druhou stranu by chtěli, aby část peněz, které každý rok putují z rozpočtu magistrátu do DP, skončilo v jejich kapsách.

Jaké bylo přijetí vyhlášení stávkové pohotovosti v podniku? Jakou měla podporu?

Stávka to je to co si vzhledem k tomu co se v podniku poslední roky děje přeje většina zaměstnanců. Nicméně málokdo věří v to, že by mohla být zorganizována. Když se předsedové 12 odborových organizací nazvali Stávkovým výborem a rozjela se podpisová akce „Souhlasím se stávkou“, podepsalo během krátké přes 90% zaměstnanců.

Co solidarita v ostatních krajích či městech?

To je věc, která mě mile překvapila. Např. zaměstnanci olomouckého DP vyhlásili na naši podporu stávkovou pohotovost. Železničáři odmítli v případě stávky posílit spoje a dokonce se prý jednalo o tom, že by vlaky končili v nejbližší stanici před Prahou. Zemědělci údajně chystali zostření naší stávky blokádou silnic. Člověk se až musel stydět, když jsem si vzpomněl jak loni 24. června při hodinové výstražné stávce proti vládním reformám zastavili dopravu v řadě měst v republice až na Prahu a oni nás nyní přesto podporovali. Jo mi Pražáci jsme hrozný hovada.

A co říkáš výsledku vyjednávání, je to opravdu „90-95% splněno“? A jak to vidí tvoji kolegové?

No, ze sedmi požadavků jejichž splněním podmiňoval stávkový výbor odvolání příprav na stávku bylo splněno tak 40 až 50%. Splněn byl bod č. 1 peníze, pak odvolání ředitele pro transformaci a bod č.7, stanovení standardů kvality i pro soukromé dopravce v Praze. Nejpalčivější problémy, které trápí zaměstnance DP jako je propouštění a outsourcing vyřešeny nebyly, resp. jen na oko. Outsourcing se nechá prověřit „nezávislou“ firmou nebo někým z ČVUT, pak se o tom povede s odbory dialog bla, bla, bla atd. apod. až do pozvracení. Propouštění bylo odloženo až asi na 300 výjimek z 500 lidí, kteří bohužel stačili výpovědi podepsat dříve, než byly odloženy. Jediný vítěz celého konfliktu je generální ředitel Dvořák, který dostane provozní dotaci. Odboroví předáci, kteří dohodu podepsali (jeden za ZO OSD Motol měl tolik cti v těle a nepodepsal) se sice tváří také jako vítězi, ale s takovou podporou jakou měli, mohli vyjednat mnohem více. Lidi byli semknuti jako nikdy před tím, ohroženi byli opravdu všichni, podniku docházely peníze a hrozilo, že nebude na výplaty. Do toho se horolezec z magistrátu nechal slyšet, že nám chce o 7% snížit mzdy. To, že jsme nestávkovali, se nám nyní vymstí při kolektivním vyjednávání.

Jaký je vůbec vztah mezi zaměstnanci, resp. řadovými členy odborů a oním Stávkovým výborem, složeným z vůdců odborů?

Mezi zaměstnanci a Stávkovým výborem, který vystupoval naším jménem, neexistovala žádná interakce. Členové Stávkového výboru odvozovali svoji legitimitu od toho, že byli v různých dobách zvoleni do čela svých odborových organizací, což znamenalo, že zde vedle sebe vystupovali lidi, kteří reprezentovali organizace čítající několik stovek až tisíc členů a nebo jen několik desítek, zatímco např. zaměstnance, kteří nejsou členy žádných odborů, nezastupoval nikdo. Stávkový výbor vystupoval a činil rozhodnutí během vyjednávání naprosto nezávisle na tom, co si mysleli nebo přáli řadoví zaměstnanci. Neexistence přímého propojení s řadovými zaměstnanci se projevovala i v naprostém informačním vakuu, kdy velká část zaměstnanců byla odkázána jen na zkreslené informace z medií. Do dneška mi není jasné, jak by chtěl Stávkový výbor organizovat případnou stávku, když se ani nepokusil vytvořit organizační strukturu, která by byla schopna to zvládnout. To chtěli prostě lidem říci „stávkujte“? To jsme si během stávkové pohotovosti u nás v depu uvědomili a napsali jsme proto stávkovému výboru takovou výzvu.

Jakou výzvu a co jste si od ní slibovali?

Takovou, ve které jsme je žádali, aby zaplnili organizační mezeru mezi nimi, tzn. Stávkovým výborem a námi zaměstnanci. Představovali jsme si to tak, že by na každém pracovišti byl vytvořen stávkový výbor z lidí, kteří mají důvěru většiny zaměstnanců bez ohledu na to, v jaké odborové organizaci jsou nebo nejsou. Tyto výbory by pak tvořily převodový mechanizmus mezi zaměstnanci a centrálním stávkovým výborem. Bohužel jsme přišli s křížkem po funuse, tu výzvu jsme sesmolili v den, kdy stávkový výbor podepsal ostudný kompromis.

Další věcí je neuvěřitelné množství odborových organizací, celkem jich je v pražském DP 15 (!). Není to „tak trochu“ příliš a nebrání to efektivní organizovanosti?

Hele já ani nevím, jestli jich je jenom 15, přibývají jak houby po dešti. V podniku často slýchám od svých kolegů, že je chyba, že nemáme jednotný odbory jako dřív. Myslím si, že ani dřív nebyli odbory jednotný. Byly jedny, to je rozdíl. Aby byly jednotný, musely by něco dělat, aby měly být v čem jednotný. Ale oni kromě vánočních kolekcí dřív nic nedělaly. Každopádně to množství odborů u podniku je přehnané a škodlivé. Když pominu ten teoreticky ideální stav jediné a jednotné organizace, kterého se v historii snad nikde nepodařilo dosáhnout (jediné odbory za fašismu nebo stalinismu se nedají počítat) bylo by fajn, kdybychom to u podniku stlačili tak na 3 až 4 organizace. Bohužel současný management je vstřícný ke vzniku nových pidiodborů a pomáhá jim na nohy i finančními dary. Prý v rámci sociálního partnerství nebo tak něco. Takové odbory, jako je např. organizace jistého pana Pulce, pak mohou nabízet tisíc korun náborový příspěvek každému, kdo se k nim přidá. Během vyjednávání s krizovým štábem pan Pulec hrál úlohu jakéhosi „ucha“ ve Stávkovém výboru.

Ty sám jsi členem odborové organizace, která jako jediná dohodu nepodepsala…

Náš předseda nepodepsal a zachoval se zásadově, ale bohužel tohle moc lidi nesledujou. V normálním případě by následovalo to, že lidé nespokojeni s tím, jak se zachoval jejich odborový předák, ho budou kritizovat, volat k odpovědnosti a nepomůže-li to a opakuje-li se to, pak se přeskupí do organizace, která hájí jejich zájmy důsledněji. Lidi v Česku stále nechápou, že demokracie nekončí tím, že si zvolíme nějakého zástupce a ten má od nás podepsaný bianco šek na cokoliv. Náš zástupce má vůči nám povinnosti, jejichž plnění si musíme neustále kontrolovat, popř. i vymáhat, což ale vyžaduje, abychom se o věci neustále zajímali a angažovali se. Rezignujeme-li na to, rodí se z demokracie byrokracie.

Blíží se kolektivní vyjednávání, co očekáváte, resp. jaké budete mít klíčové požadavky?

Nemáme za sebou vyhranou stávku, máme za sebou střetnutí, které vyhrál zdravý rozum ha, ha, ha, alespoň tak o tom shodně hovoří vedení DP, zástupci magistrátu a odboráři, co podepsali. Teď bude asi následovat vítězné tažení zdravého rozumu, tzn. vzhledem k tomu, že je krize a na nic nejsou peníze, budeme rádi, když o nic nepřijdeme. Management chce škrtat, kde se dá, hlavně zaměstnanecké benefity. Odbory jsou pochopitelně proti, ale vlastní požadavky letos nemají, pouze kolektivní smlouvu na více než jeden rok. Krom toho drží management pořád naše rodinné příslušníky jako rukojmí – odblokování celoročních jízdenek je podmíněno podpisem kol. smlouvy. Předpokládám, že mzdy budou zmraženy na letošní úrovni a my budeme o nějaký ten benefit lehčí usínat s pocitem moudřejšího, který ustoupil.

Vraťme se zpět ke stávkové pohotovosti. Jaký by podle tebe byl dopad v případě vítězné stávky na zaměstnance v České republice, kteří čelí podobným útokům?

Byla by to jistě ohromná vzpruha a inspirace pro všechny ostatní zaměstnance, kteří jsou dnes nuceni platit za krizi, kterou nezpůsobili. Ti tzv. rozumní odboráři nám vyčítají, že jsme si přáli stávku, a že stávka je krajní řešení, s kterým se musí opatrně atd. Ano přáli jsme si stávku, protože je čas na krajní řešení, kdyby byla, nemuseli bychom dnes přijímat ústupky při kolektivním vyjednávání. Dokud jim nepředvedeme stávku jako řemen, budeme si muset pořád jen utahovat opasky.

Díky za rozhovor a hodně štěstí v dalších bojích!