Ti, kteří nejsou obeznámeni s tím, jak Izrael, zejména pak izraelská vojenská okupace Palestiny aktivně a nevratně poškozuje životní prostředí, mohou dojít k chybnému závěru, že Tel Aviv je na předních místech v globálním boji proti klimatické změně. Skutečnost je právě opačná.

Ve svém projevu na Konferenci OSN o klimatickém změně Cop26 v Glasgow vystupoval izraelský pravicový předseda vlády Naftali Bennett s izraelskou značkou „inovací a vynalézavosti“ na podporu „čisté energie a snížení produkce skleníkových plynů.“

Izrael využívá tuto speciální marketingovou značku k prodeji všeho, ať už jde o vlastní propagaci jako zachránce Afriky, jako pomoc vládám při chytání utíkajících uprchlíků, k prosazování svých smrtících zbraní na světovém trhu až, jak to učinil právě Bennett ve Skotsku, po údajnou záchranu životního prostředí.

Ještě předtím, než šmahem odmítneme Bennettovu rétoriku jako pouhé prázdné tlachání, musíme mít na paměti, že mnozí se na tuto izraelskou propagandu nachytali a jedním z nich je americký miliardář Bill Gates.

Den po Bennettově projevu se Gates na okraji Cop26 s Bennettem sešel, aby společně diskutovali vytvoření „pracovní skupiny“ ke studiu možné spolupráce mezi státem Izrael a Gatesovou nadací v oblasti inovací na poli klimatické změny,“ uvedly noviny Times of Israel.

Podle novin se Gates, který na schůzce s Bennettem zdůrazňoval, že problém klimatické změny je řešitelný pouze pomocí inovací, vyjádřil tak, že „to je právě něco, čím je Izrael vyhlášený.“

Gatesova obsese „inovacemi“ nicméně mohla vést k jeho slepotě vůči jiným problémům, jimiž je Izrael také „vyhlášený“ – konkrétně k tomu, že jde o jednoho z největších porušovatelů lidských práv na světě, jehož děsivá historie rasového apartheidu a násilí je známá každému členskému státu OSN.

Je tu ale ještě něco, čeho si Gates asi také není vědom – systematického a záměrného ničení palestinského životního prostředí, které je důsledkem izraelské okupace Palestiny a neutišitelného hladu Tel Avivu po dosažení vojenské převahy, tedy po neustálých „inovacích“.

Každý krok učiněný k upevnění vojenské okupace konsoliduje izraelskou koloniální kontrolu a expanze nelegálních židovských osad se přímo dotýká palestinského životního prostředí. Nemine dne, aby nebyl zapálen nebo pokácen palestinský strom nebo sad.

„Čištění“ palestinského životního prostředí je a vždy bylo předpokladem pro výstavbu nebo rozšiřování židovských osad. Aby mohly být zbudovány tyto kolonie, muselo být „přesunuto“ mnoho stromů a s nimi i Palestinci, kteří je zasadili. Během let neustálého izraelského hladu po půdě tak bylo vyvráceno několik milionů palestinských olivovníků a ovocných stromů. Půdní eroze na mnoha místech okupované Palestiny hovoří celými romány o této děsivé ekocidě.

Tím to ale samozřejmě nekončí. Aby mohly stovky nelegálních židovských osad, v nichž dnes žije populace více než 600 tisíc osadníků, přežít, musí za to životní prostředí Palestiny platit každý den vysokou cenu.

Podle podrobného výzkumu Ahmeda Aboufa, nezávislého výzkumníka v oblasti práva, a lidskoprávní skupiny Al-Haq, produkují nelegální izraelské osady „okolo 145 tisíc tun domácího odpadu denně.“ Podle Aboufa „bylo jen v roce 2016 na Západním břehu vyprodukováno okolo 83 milionů krychlových metrů splašků.“

Izrael navíc prakticky úplně kontroluje vodní zdroje Palestiny. Využívá zvodně na okupovaném Západním břehu pro uspokojení své potřeby, zatímco Palestincům přístup k jejich vlastní vodě odpírá.

Podle Amnesty International spotřebuje průměrný Izraelec 300 litrů vody denně, zatímco na Palestince připadá mnohem menší podíl 73 litrů denně. Problém je ještě znásoben, pokud se bere v potaz využívání vody nelegálními židovskými osadami. Průměrný osadník spotřebuje až 800 litrů vody denně, zatímco celým palestinským komunitám může být dny i týdny odpírána třebas jen kapka vody, často jako forma kolektivního trestu.

Problémem vody nejsou jenom její otevřená krádež, odpírání přístupu nebo nerovná distribuce zdrojů. Jde také o nedostatek čisté a bezpečně pitelné vody, problém, na který mezinárodní lidskoprávní organizace upozorňují již léta.

Důsledkem těchto nespravedlivých politik je, že mnoho Palestinců je nuceno „nakupovat vodu dováženou kamiony“ za ceny „v rozpětí od 4 do 10 amerických dolarů za kubík,“ uvedla Amnesty International, která také zdůraznila, že pro nejchudší palestinské komunity „mohou občas výdaje na vodu tvořit až polovinu rodinného měsíčního příjmu.“

Jakkoliv zle může tento popis situace vyznívat, utrpení obležené Gazy je ještě mnohem horší než to, co se děje na Západním břehu. Úzké a přelidněné Pásmo je perfektním příkladem izraelského krutého chování. Dvěma milionům Palestinců, kteří tam žijí, jsou odpírána nejzákladnější lidská práva nemluvě o svobodě pohybu. Od začátku izraelské vojenské blokády Gazy v roce 2007 se životní prostředí v pobřežní oblasti neustále zhoršuje.

Kvůli nedostatku elektřiny a vybombardování čističek odpadních vod musí Palestinci vypouštět jejich nijak neošetřené splašky přímo do moře. Podzemní voda v Gaze je dnes natolik znečištěná, že 97 % dostupných vodních zdrojů se dnes podle zpráv OSN nedá pít.

A to je stále jen vrchol ledovce. Od ničení palestinských studní přes otrávení stromů a zničení celých ekosystémů, které musely uvolnit místo pro izraelskou apartheidní zeď, až po použití ochuzeného uranu v různých válkách proti Gaze se Izrael neúnavně podílí na ničení životního prostředí v Palestině ve všech jeho podobách.

A to je to, pane Gatesi, čím je po pravdě Izrael „vyhlášený“ každému, kdo se o situaci tam zajímá.

Umožnit Bennettovi prezentovat svoji zemi jako možného zachránce lidstva na základě premisy o masivních investicích Izraele do „inovací“ vede k chybnému pojetí – a ve skutečnosti k znehodnocení – celé globální kampaně za skutečné uchopení podstaty problému.

Ti, kteří škodí planetě, nemají žádné právo přivlastňovat si roli jejích zachránců. Izrael ve své současné podobě násilného státu, je nepřítelem životního prostředí a právě tak by měl být i „vyhlášený“ ve světě.   

Převzato z: https://www.morningstaronline.co.uk/

Ramzy Baroud je novinář a redaktor The Palestine Chronicle. Je autorem pěti knih. Jeho poslední knihou je These Chains Will Be Broken: Palestinian Stories of Struggle and Defiance in Israeli Prisons (Clarity Press).