Bolívarovská revoluce ve Venezuele představuje v mnoha směrech inspirativní proces, který ukazuje světu, jak je možné řešit některé z nejpalčivějších sociálních otázek. Během posledních dvaceti let zaznamenala Venezuela řadu famózních výsledků, pokud jde o pokles extrémní chudoby, negramotnosti, dětské bezprizornosti, zlepšení školství, zdravotní péče a bydlení širokých vrstev obyvatelstva, zejména pak těch nejchudších. Projekt Petrocasas spojuje využití místních technologií s řešením sociální otázky důstojného bydlení pro nemajetné.

Myšlenka využít místních produktů ropného průmyslu ve stavebnictví se ve Venezuele objevila již v roce 2004, ale trvalo ještě několik let, než byla s pomocí nákladných italských, německých a rakouských technologií pořízených vládou převedena do praxe. Nejprve takto vznikly továrny na plastové nosníky tvrzené cementem, železem nebo ocelí, které vznikly ve státech Carabobo a Apure. Tyto továrny vyráběly skládačky z PVC – levného produktu z ropy – z nichž bylo během 10 až 12 dnů možné postavit skutečné domky.

Následně se přišlo s myšlenkou využívat ke stavbě domů přímo recyklované trubky z PVC používané při těžbě a dopravě ropy a plynu. První továrna na recyklaci trubek nesoucí název Socialistická továrna na rekuperaci ropného potrubí Kariňa [název místní domorodé komunity] s kapacitou 250 recyklovaných trubek denně byla otevřena v srpnu 2010 ve státě Anzoátegui a brzy k ní přibyly další podobné státní závody například ve státech Monagas a Zulia. I tyto trubky se plní cementem nebo fosfáty, případně zpevňují kovy. Následně se rozvinula i výroba cihel z recyklovaného papíru ve směsi s drceným kamenem a cementem.

Domky tvořené v projektu Petrocasas jsou jednotného, příjemného vzhledu, mají 70 metrů čtverečních plochy, jsou nehořlavé, pevné, odolné vůči bouřím, hurikánům i seizmickým otřesům a odpovídají veškerým venezuelským bezpečnostním a ekologickým standardům. Jejich životnost se odhaduje na 120-140 let. V roce 2008 se vyrábělo 40 takových domů denně, Již v roce 2011 mělo z 6000 těchto domů prospěch 27 tisíc lidí v pobřežním státě Carabobo, kteří předtím obývali slumy a chatrče. V roce 2012 šla na výrobu těchto domků třetina venezuelské produkce PVC.

Domky Petrocasas se ale uplatnily i jako exportní výrobek a zejména jako velmi cenná součást humanitární pomoci, kterou Venezuela poskytla zemím zasaženým zemětřeseními nebo tropickými bouřemi a hurikány. Patří k nim například Bolívie, Peru, Kuba, Svatý Kryštof a Nevis nebo Dominika. V řadě případů venezuelská vláda jednak postiženým zemím přímo darovala již hotové domy a zároveň sdílela i technologie potřebné k jejich výrobě. Na Kubě posloužily obětem hurikánu Sandy, který v roce 2012 zničil a poškodil na 130 tisíc domů v oblasti Santiago de Cuba. V Dominice v roce 2015 daroval venezuelský prezident Nicolas Maduro 300 domů obětem bouře Erika, kteří neměli střechu nad hlavou. Domky se ale uplatňují i jako součást rekonstrukční pomoci v Indii a Nepálu.

Ačkoliv v tomto případě nejde o původní venezuelský nápad, technologie a know-how, byla to právě radikálně levicová vláda této země, která technologii „domů z plastu“ adaptovala na své tropické poměry a domácí zdroje a využila v masovém měřítku pro sociální účely zajištění důstojného bydlení chudých a pro solidární pomoc obětem humanitárních katastrof. I v tom a zdaleka nejen v tom nám tak může být podobně jako Kuba vzorem.