Krátce před volbami do Evropského parlamentu (EP) jsem na našich stránkách uveřejnil článek, kde jsem nacházející volby nazval „panoptikem“. Mám obavu, že mi výsledky voleb a několikadenní odstup od nich daly zapravdu, ačkoli radost z toho nemám.

Výsledky voleb jsou několik dní známé, a tak jen stručně připomenu pro ty, kteří to snad nezaznamenali, že zvítězilo hnutí ANO s 16,13 procenty hlasů a čtyřmi mandáty, následované TOP09 s 15,95 procenty hlasů a ČSSD se 14,17 %, přičemž obě tyto strany mají nově rovněž čtyři „europoslance“. Za nimi se umístila KSČM (10,98 procenta, 3 mandáty), KDU-ČSL (9,95 procenta, 3 mandáty), ODS (7,67 procenta, 2 mandáty) a Strana svobodných občanů (5,24 procenta, 1 mandát).

Z 8 395 132 zapsaných voličů se k volbám dostavilo 1 528 250, tedy 18,20 % a platných hlasů bylo 1 515 492, tj. 18,05 % zapsaných voličů. Pakliže ANO zvítězilo s 244 501 hlasy, z celkového počtu občanů s volebním právem jej podpořilo toliko 2,9 %, TOP09 získala dle stejné kalkulace 2,88 %, ČSSD 2,56 %, KSČM 1,98 % atd. Vycházíme-li z podílu odevzdaných hlasů, považovaného za oficiální výsledek voleb, pak formální pravice a „střed“ zvítězili ve volbách do EP ziskem 54,94 %, přičemž zbytek připadl formální levici, ČSSD a KSČM. Domnívám se však, že spíše než nad nejednoznačným vymezením „pravicovosti“ a „levicovosti“ bychom se měli pozastavit nad otázkou, jaký podíl mají zvolené strany protisystémové, protikapitalistické. Zde docházíme ke smutnému závěru, že formálně protikapitalistická ze zvolených je jen strana jedna, KSČM, s 10,98 % hlasy zúčastněných, resp. 1,98 % všech oprávněných voličů. Ovšem reálně protikapitalistická není ze zvolených stran ani jedna. Ani z kandidujících.

Pohleďme, jak dopadly zdánlivé „alternativy“. Kolem některých z nich byl před volbami určitý humbuk, který však přešel bez větších následků právě tak, jako se krátce po volbách prohnaly naší vlastí bouřky, krupobití a velká voda. Zatímco běsnění přírody za sebou zanechalo materiální škody, politické běsnění malých „alternativních“ stran a hnutí se obešlo bez pohromy a ponechalo volné ruce k působení škod partajím velkým, plně systémovým a naprosto „proevropským“. Možno říci, mnohdy „evropštějším než Evropa, bruselštějším než Brusel, berlínštějším než Berlín“. Zastává-li takovéto pozice deklarativní levice, je to obzvláště smutné.

Tak tedy „Ne Bruselu – Národní demokracie“ oslovila 0,46 % těch, kteří přišli k volbám. Shodně s nimi Paroubkův „LEV 21 – Národní socialisté“. Ten zjevně nedokázal zaujmout ani národovce, ani socialisty. Komunistická strana Československa, ta „jediná správná, autentická a radikální“, jejíž vedoucí kandidát šel v televizním rozhovoru tak „daleko“, že rozhodně odmítl znárodňování, si získala srdce 0,56 % hlasujících, a to lze ještě předpokládat, že část z nich si ji zaměnila s KSČM. Téměř shodného výsledku docílil militantně antikomunistický „Pravý blok“ Petra Cibulky, kandidující jen o číslo vedle KSČ. Z obého musí mít „pětinásobný politický vězeň komunismu“ pan Cibulka jistě velkou radost. A téměř stejně „zabodovala“ i koalice „Dělnické strany sociální spravedlnosti“ a „Strany pro Evropu“. Pokud by fašisté nepodporovali jiné strany a jejich stoupenců bylo v celé ČR jen 7 902 (počet odevzdaných hlasů pro DSSS), byla by to pro demokraty – antifašisty jistě povzbudivá informace. Smutnou skutečností však je, že fašistů je v naší vlasti, i na vlivných místech mnoho, ale své zájmy prosazují prostřednictvím vlivnějších stran, hnutí a zájmových skupin.

Pouhých 0,13 % hlasujících oslovila „Česká suverenita“, ačkoli se vůdkyně kandidátky Jana Volfová v předvolebním klipu v burce tak snažila a v burce jí to slušelo mnohem víc, než bez ní.

Promiňte, to bylo foux pas, já vím.

Příliš nezaujal ani „Antibursík – STOP EKOTERORU!“ s 0,05 % (761 hlasů). Nejméně hlasů ze všech však získala „Česká strana národně sociální“ – 502, resp. 0,03 % (z celkového počtu oprávněných voličů však 0,0000598 %).

Vcelku příznačné pro situaci v ČR bylo i rozdělení vítězů v rámci krajů v ČR – „TOPka“ převládla v Praze, Středočeském a Plzeňském kraji, plnými (malo)měšťáctví, antikomunismu a v západních Čechách čtvrt století trvající mediální masáže ohledně „osvobození slavnou, vždy vítěznou U.S. armádou“. V těsné většině ostatních krajů pak nejvíce hlasů získalo Babišovo ANO (jeho ideologie je na české Wikipedii označena jako „nový/centristický populismus“), vyjma Vysočiny a jižní Moravy (zhoubný vliv katolicismu – triumf KDU-ČSL) a kraje Olomouckého a Moravskoslezského (zřejmě vliv úpadku hospodářství plus tradice dělnického hnutí, tedy vítězství zdánlivě dělnické ČSSD).

Celkové výsledky voleb negativně zapůsobily na účastníky hnutí proti pravicové, asociální a zkorumpované Nečasově vládě. 21. dubna 2012 proběhla v Praze na Václavském náměstí patrně největší demonstrace od r. 1989. Své rozhořčení nad protilidovou politikou vládní koalice ODS – TOP09 – „Věcí veřejných“ zde vyjádřilo dle různých odhadů 90 tisíc – 120 tisíc demonstrantů. Pohrůžky odborů generální stávkou bohužel zůstaly s ohledem na žluťácké vedení pouze planými slovy, od nichž bylo velmi daleko k činům, a tak demonstrace vedla jen k rozhořčení, znechucení, pasivitě a úpadku protivládního hnutí, které bylo „doraženo“ nástupem zdánlivě „sociální“ vlády s líbivými názvy stran „sociální demokracie“, „lidovců“ a „ANO“ (ANO, kdo by nebyl pro lid, sociálno a demokracii…?).

Jak velká vlna odporu se zvedla proti politice TOP („tradice – odpovědnost – prosperita“ – myšleno snad jako tradice potlačování dělnického hnutí, odpovědnost svým pánům ve Washingtonu, Bruselu a Berlíně a prosperita velkokapitálu?) v r. 2012! A o dva roky později je stejná strana ve volbách do Evropského parlamentu druhou nejúspěšnější! Poněkud mi to připomíná „náš vzor“, USA, kde se u moci po desítky let střídají jen dvě strany, „republikánská“ a „demokratická“. U nás se podobně střídá „levice“ v čele s ČSSD versus „pravice“ vedená tu ODS, tu TOP09, tu třeba něčím jiným, ale stále stejně reakční a fašizující.

Srovnejme s volbami do EP v r. 2009. Zaujme jistě tehdejší výrazně vyšší, byť nijak oslnivá voličská účast (28,22 %). ODS si těžce pohoršila z devíti mandátů na nynější dva, počet „sviní u koryta“ se však přelil do jiných pravicových stran, podle hesla o krysách, které opouštějí potápějící se loď. Takže žádná sláva. KDU-ČSL si polepšila od dvou svých zástupců ke třem. Dosti smutná skutečnost v zemi, známé svými husitskými, pokrokovými a antiklerikálními tradicemi. Oživování náboženského tmářství je oživováním středověku.

KSČM má tři členy EP místo čtyř v r. 2009. Při prvních volbách do EP v ČR v r. 2004 jich měla šest. Přesto dlouholetý předseda – likvidátor této partaje Vojtěch Filip prohlásil současný výsledek za úspěch! Takové hodnocení mi připadá asi natolik výstižné, jako kdyby po potopení Titanicu byla vydána zpráva, že plavba skončila úspěchem, jelikož někteří cestující zůstali naživu…

Nižší účast ve volbách do EP než v ČR byla jen na sousedním Slovensku – 13,05 %. Zde získala 24,09 % „Smer – sociálna demokracia“, tj. čtyři mandáty a tj. o jeden méně, než v předchozím volebním období. Následována byla „Křesťanskodemokratickým hnutím“ (13,21 %, dva mandáty), což je uskupení, které se prezentuje natolik militantně katolicky, že snad i české „lidovce“ z KDU-ČSL by nejraději upalovalo jako kacíře… Komunistická strana Slovenska, bratrská strana KSČM, „uspěla“ s 8 518 odevzdanými hlasy a tedy 1,51 %. Ale nemá důvod k pesimismu, po vzoru svého českého soudruha a vzoru, Vojtěcha Filipa, má tento výsledek zřejmě také za úspěch a na svých internetových stránkách hlásá, že hlas pro ni „není hlasem ztraceným“. To vše po tom, co většina slovenských komunistů začala ze zoufalství volit Smer-SD nebo volby bojkotovat…

Snad největším překvapením je nízká voličská účast,“ podivuje se poslanec KSČM Jan Klán. Nízká účast je však překvapením jen pro ignoranty typu Klána. Pro mě žádným překvapením není. „Takto nízká volební účast … svědčí o tom, že naši občané jsou znepokojeni unijní politikou a vysílají tak určitý signál celé EU, ale také národním politickým elitám…“ Ach, ty iluze, ta naivita. Kdyby byli občané tak zásadně nespokojeni, šli by k volbám a volili strany otevřeně kritické k EU (DSSS, Českou suverenitu, Svobodné…) anebo alespoň zdánlivě protisystémové a alternativní (KSČM, KSČ). Nic takového se nestalo. To svědčí pouze o tom, že většině občanů je EU a celá politika lhostejná. Zeptejte se řadového dělníka či jiného zaměstnance, co si myslí o politice. Nemávne-li tiše rukou (nebo nemávne-li jí přes váš obličej), řekne nejspíše, že „politika je svinstvo a politici jsou svině“. Lidé s takovým „přesvědčením“ za své zájmy hned tak bojovat nebudou a nechají si ještě dlouho všechno líbit. Tam je dostalo čtvrt století kapitalismu.