Komunální volby jsou již za dveřmi a na mnohé z nás padá tíže z otázky, koho a zda vůbec jít volit. Zejména ve velkých městech dochází k další fragmentaci polické scény, kdy jako houby po dešti vyrůstají různá hnutí slibující nápravu, úklid, anebo dokonce restart. Nevzdávají se ale ani zavedené politické strany, navzdory tomu, že je sužují nejrůznější korupční aféry a problémy s přeběhlíky. Občanské sdružení Alternativa zdola se rozhodlo zprostředkovat (nejen) občanům městské části (MČ) Praha 5 debatu se zdejšími kandidáty politických stran a nezávislých do komunálních voleb. Jaké jsou naše postřehy z debaty?

Účast zástupců politických stran na debatě pořádané úterní podvečer v útulných prostorách smíchovského komunitního centra Prádelna byla hojná. Mezi zájemce o komunální politiku na Praze 5 dorazili: kandidát na starostu MČ Praha 5 a první na kandidátce Strany zelených, Lukáš Budín; lídr kandidátky ODS a její kandidát na starostu, Lukáš Herold; stávající místostarosta Prahy 5 a třetí v pořadí na kandidátce hnutí ANO, Petr Lachnit (dříve ČSSD); lídr kandidátky KSČM a zastupitel za tuto stranu Milan Macek; vedoucí na kandidátní listině za Pirátskou stranu, nestraník Josef Matoušek a předseda Sdružení nezávislých občanů Prahy 5 (SNOP5) a bývalý místostarosta MČ Prahy 5, Jiří Vejmelka (dříve Věci veřejné). S malým zpožděním daným pracovními důvody se účastníkem debaty stal také předseda ČSSD na Praze 5, bývalý místostarosta a druhý na letošní kandidátce strany pro komunální volby, Jan Smetana. Moderování debaty se pak zdatně ujal Václav Exner z Alternativy zdola.

O levici a pravici v komunální politice

V posledních letech dochází řada lidí k dojmu, že z politiky se ztrácí pravo-levé programové dělení. Se vzrůstající nechutí k politice jako takové se do módy dostávají uskupení, která tvrdí, že toto „schéma“ je již údajně překonané a důležité je být především morální a nezkorumpovaný, nebo – v poslední době podle nejnovějšího střihu – nekecat a makat. Pokud tato móda zasáhla politiku jako celek, v komunální sféře se stala prakticky územ. V mnoha a mnoha případech slyšíme i z úst komunálních politiků, že tady se pracuje pro obec a všichni jsme na jedné lodi.

Stejné vyjádření bylo slyšet i na debatě kandidátů do zastupitelstva MČ Prahy 5 v Prádelně. Na kandidátech bylo znát, že se – kromě nováčka Matouška od Pirátů – vzájemně dobře znají ze zastupitelstva a navzdory tomu, nebo právě proto, mezi nimi panovala během debaty vcelku přátelská atmosféra, kdy jeden z kandidátů (Vejmelka za nezávislé) doslova prohlásil, že program máme všichni velmi podobný, záleží ale na tom, kdo ho jak odpracuje.

Navzdory této až selankovité atmosféře a výrokům ale samotná debata pozorným posluchačům ukázala, že až tak snadné to s tou postradatelností pravo-levého vidění a programu na komunální úrovni nebude.

Sociální výdaje, zelené plochy, nebo vyrovnaný rozpočet?

Projevilo se to již v první otázce na téma priorit daných kandidátů a jejich stran pro komunální volby. Zatímco zástupce KSČM Macek prohlásil, že prioritou je zlepšovat životní podmínky většiny občanů Prahy 5 a zástupce ČSSD Smetana zmínil jako prioritu řešení existujících sociálních problémů mimo jiné zapojením streetworkerů a zohledněním sociálních aspektů veřejných zakázek (upřednostňování firem zaměstnávající zdravotně postižené, sociálně znevýhodněné občany apod.), Lukáš Herold postavil jako jednoznačnou prioritu ODS stabilizaci rozpočtu MČ Praha 5 a nutností změnit strukturu VÝDAJŮ. Přijde vám to odněkud povědomé? Řekl bych, že po tříletém Nečasově-Kalouskově katastrofálním vládním experimentu asi ano.

Heroldovi se následně podařilo strhnout debatu k otázce financí, které jsou v Praze 5 (a jistě i mnoha dalších městech, městských částech a obcích) podle samotného Herolda dlouhodobě zajištěny asi z jedné třetiny výnosy z privatizace majetku MČ. Kandidáti se přeli, zda v minulých letech docházelo k projídání peněz a zda byl z výnosů prodeje vytvořen dostatečný rezervní fond pro budoucí léta. Podle Smetany tomu tak není a situace je tristní, když v rezervě zbývá nějakých 200 milionů korun, Lachnit tato čísla zpochybňoval a uváděl podstatně vyšší rezervy až kolem 900 milionů Kč. Zástupci KSČM a Pirátů kritizovali velikost odměn úředníků radnice a také příliš vysoký počet (12) uvolněných tj. placených zastupitelů.

V otázce politických priorit tedy pravo-levé schéma, kdy strany hájí sociální zájmy svých kmenových voličů, zjevně zafungovalo. Zapadli do toho i Zelení s liberální programovou prioritou v oblasti ochrany životního prostředí a zvyšování transparentnosti radnice. Zelení se rovněž vyjádřili pro zavedení participativního rozpočtu.

Privatizovat nebo neprivatizovat

A nemuseli jsme čekat dlouho, aby kandidáti ukázali opodstatněnost rozlišování levice a pravice na komunální úrovni také v další otázce, která navázala na debatu o financích. Týkala se privatizace bytů, kde se opět zjevně odhalila ideologická profilace kandidátů.

Herold z ODS privatizaci bytů výslovně pochválil s tím, že soukromý vlastník se prý o svou nemovitost stará lépe než stát, domy prokoukly a nastartoval se trh s bydlením. Za chybu označil spíše to, že se privatizace tak vleče a s prodejem bytů se neskončilo už v 90. letech. Na vině jsou prý kalkulace MČ, že peníze budou téct ze správcovství.

Oproti tomu Smetana privatizaci bytů označil za chybné řešení, kdy si zvýhodněná skupina lidí ve státních bytech pořídila např. za 200 až 300 tisíc byt 3+1, který pak obratem prodali za tři miliony. Šlo v podstatě o rozdávání státního resp. obecního majetku. Vyslovil se proti další privatizaci a za ponechání bytů např. na Janáčkově nábřeží v majetku MČ. Na to padly na jeho hlavu výtky, že ČSSD, v době kdy tvořila součást radniční koalice, nikdy proti privatizacím nevystoupila.

Macek a Budín prohlásili, že jejich stranické kluby se v otázce privatizace zdržely hlasování. Podle Macka by MČ měla zůstat držitelem mnoha bytů z důvodu, aby mohla tvořit výši nájemného v oblasti a udržovat ji na nižší úrovni a také aby zajistila sociální bydlení. Zástupce Zelených se vyslovil proti privatizaci volných bytů a odsoudil dlouhodobou neexistenci bytové koncepce na MČ, kdy poslední materiál prý vznikl v roce 2001. Na to mu oponoval Vejmelka, že nová koncepce byla zpracována a projednána v letech 2012-13.

Kytičky z komunální zahrádky Prahy 5:

V druhé části večerní debaty se diskutovaly další otázky týkající se konkrétních problémů na Praze 5.

Betonové květníky alias smíchovská koryta

Kandidáti se vyřádili zejména na neblaze proslulých květnících – velkých betonových truhlících se stromy, jejichž pořízení bylo projednáno již v roce 2010 a odsouhlaseno radou a zastupiteli po minulých komunálních volbách.

Lachnit a Vejmela uznali, že jejich první umístění bylo nešťastné, ale že šlo o projekt se silnou dotací z peněz EU a byla tu snaha ozelenit prostory Prahy 5. Herold květníky tvrdě napadl, označil je za hnus k ničemu s tím, že to už všichni vědí a jediná debata se vede o to, jak nepřijít o dotaci, která byla na jejich pořízení vázaná. Navzdory finanční ztrátě navrhuje jejich vyhození. Macek v zásadě v tomto bodě Herolda podpořil.

Podle Matouška jsou květníky smíchovská koryta a příkladem toho, jak nedělat „zelenou politiku“. Dal je do protikladu k ochranářství, kterému se z pozice zakladatele Společnosti pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí dlouhodobě věnuje. V této souvislosti si rýpl do předsedy ANO Andreje Babiše, že se se kvůli volbám nechává fotit v Prokopském údolí, kde ho nikdo nikdy neviděl. Květníky by umístil do země jako živé oplocení kolem hřišť a sportovišť. Budín navrhl shromáždit květníky na jedno místo a udělat z nich zajímavý park.

Drogy v ulicích města

Velká debata se vedla také o problematice narkomanů a užívání drog na Praze 5. Lachnit z ANO chválil opatření učiněná v minulých letech, kdy měl tuto agendu v radě MČ na starosti. Zatímco prý ještě v roce 2011 patřila Praha 5 k největším drogovým scénám ve střední Evropě, dnes se situace výrazně zlepšila, a to i díky práci pracovní skupiny za účasti občanů. Problémem jsou lékaři, kteří masově předepisují náhražky tvrdých opiátových drog (dříve Subutex dnes jeho generikum Ravata) a lákají tak drogovou klientelu. Vadí mu hlavně jejich vysoká koncentrace v nevhodných částech území Prahy 5.

Smetana z ČSSD, která na komunální úrovni v poslední době často útočí na narkomany a bezdomovce, překvapil, když prohlásil, že narkomani jsou především nemocní lidé a musí se jim pomoci jako jakýmkoliv jiným nemocným. Brát kontrolovaně náhražku je určitě lepší než si píchat heroin. Uznal, že je potřeba odsunout místa distribuce náhražky od škol a parků, nevidí však řešení v přehazování problému z jedné MČ na druhou. Výdej náhražek by soustředil k poliklinice v Kartouzské, kde skoro nikdy nebydlí. Jeho názory odmítl Macek, podle něhož sice narkomani jsou nemocní, ale za svoji nemoc si zároveň mohou sami. Místa výdeje náhražek by měla být spíše na periferii, nikoliv v rozšířeném centru, kam spadá Praha 5 resp. Smíchov.

Buďánka, Lihovar, Cibulka a jiné ruiny

Zástupce Levé perspektivy položil kandidátům otázku, proč se na území Prahy 5 nachází řada památkově chráněných budov v zuboženém stavu. Vedle „evergreenu“ dělnické kolonie Buďánka, která se za 25 let „správy“ magistrátu a MČ Praha 5 již prakticky celá zřítila, vypíchl např. osud industriální památky budovy zlíchovského Lihovaru ze začátku 20. století, která se také změnila v ruinu a po částech odpadává.

Zde panovala mezi kandidáty shoda, že je to skutečně ostuda, ale velká většina těchto ruin (Lihovar, Cibulka, Skalka, Turbová ad.) patří soukromému vlastníkovi (srovnej: „soukromý vlastník se o svou nemovitost stará lépe než stát“ – Herold z ODS) a samospráva má malou možnost s jejich stavem něco udělat. Pokuty památkářů jsou nízké, postup s převzetím památek MČ nebo vyvlastněním ze strany státu, které teoreticky existují, naráží na praktický nezájem o jejich aplikování ze strany úředníků státní správy.

Ohledně kolonie Buďánka reagoval Vejmelka za nezávislé kandidáty, že zde se věci změnily k lepšímu (což bylo ironizováno slovy, že už tam nic nestojí) a po 25 letech prý už jisto jistě vznikl plán záchrany a renovace šesti zbývajících domečků, o čemž se prý můžeme přesvědčit v blízkém infocentru – bývalé mlékárně.

Politici jmenovali i další památky, které na tom nejsou dobře včetně Bertramky, kterou po vyhraném soudním sporu získala od MČ Mozartovská společnost a neumí se o ní postarat, málo známého, ale unikátního kláštera sv. Gabriela, kaple panny Marie Sedmibolestné pod Barrandovskou skálou a Portheimky, na jejímž zbědovaném stavu se – jak sebekriticky všichni uznali – hanebně podepsala MČ. Je tedy co napravovat…

Jediná celková shoda: magistrát je zlo!

Pokud v nějaké otázce panovala mezi kandidáty naprostá shoda, pak v tom, že problémem MČ Praha 5 je Magistrát hlavního města Prahy. Magistrátu se pochopitelně vytýká především to, že škrtí MČ o peníze a málo přispívá do rozpočtu a také to, že špatně komunikuje. Smetana zmínil, že magistrát nerespektuje rozhodnutí MČ a prosazuje nepřijatelné změny územního plánu, např. povolení pro zástavbu části parku Klamovka devítiposchoďovými věžáky. Matoušek k tomu přidal vydávání bezpočtů výjimek ze strany ekologického odporu pro stavby v chráněném území (např. Nová ves v Prokopském údolí). Magistrát je prostě pro MČ zlo.

Kdo je kdo a kdo už ne

Na kandidáty přišla z publika ještě jedna zajímavá otázka, a sice aby uvedli, kolik přeběhlíků nebo odpadlíků se vyskytlo v jejich zastupitelských klubech. Nuže, na Praze 5 se bez přeběhlíků obešli ve straně zelených a v KSČM. Klub ODS přišel o dva své členy, klub ČSSD o šest z devíti a klub VV se úplně rozpadl. Piráti v zastupitelstvu doposud nebyli.

Koho tedy volit?

Počin uspořádat debatu kandidátů politických stran pro komunální volby na Praze 5 byl jistě velmi záslužný a podobné debaty za účasti občanů by se měly stát nejen pro komunální volby pravidlem.

Problémy, které existují v MČ Praha 5 a trápí její obyvatele, se jistě vyskytují i v jiných městech a obcích. Stav komunální politiky, radnic a zastupitelstev se různí místo od místa a určit jedinou správnou politickou volbu by bylo dost dogmatické. Navzdory tomu si myslím, že z debaty lze v zásadě obecně odvodit, jak a koho v komunálních volbách volit. Volič by měl podle mě brát v potaz tři základní principy:

Zaprvé, že navzdory všem módním trendům a povídačkám pravo-levé schéma z politiky nemizí a v řadě zásadních otázek se promítá i do komunální politiky, např. v otázce politických priorit a způsobu jejich financování, privatizace bytů a správy nemovitostí, sociální politiky apod.

Zadruhé, že je dobré identifikovat další zásadní problémy života v MČ a dívat se, jakým způsobem přistupují strany k jejich řešení často za přispění občanského aktivismu a podpory participace veřejnosti cestou otevřených setkání, pracovních komisí, anket, referend či participativního rozpočtu.

A zatřetí, že je potřeba zkoumat osobní integritu jednotlivých kandidátů, ať již z hlediska jejich vazeb a kamarádšoftů, korupčních kauz nebo politického turismu.