Minulý rok v říjnu začali Haiťané následovat dva twittrové hashtagy, které se šířily virální rychlostí – #PetrocaribeChallenge a #KotKobPetwoKaribea. Pokud nejste Haiťan a nesledujete pečlivě haitskou politiku, může vám být neznalost tohoto vývoje odpuštěna Stížnost na Twitteru a následně v ulicích byla jasná: co se stalo s miliardami amerických dolarů, které se nacházely ve Venezuelou financovaném programu Petrocaribe?

V roce 2005, kdy začaly ceny ropy stoupat vzhůru a kdy bolívarovští socialisté vedení Hugem Chávezem byli na svém vrcholu, se 14 zemí Karibiku sešlo ve venezuelském Puerto La Cruz, aby spolu založily schéma Petrocaribe. Myšlenka byla elegantní. Venezuela, stát s jedněmi z největších světových zásob ropy, bude prodávat ropu stagnujícím karibským ostrovům za velmi výhodných podmínek. Část ceny ropy bude zaplacena dopředu a zbytek splácen během několika let při směšně nízké úrokové sazbě (1 %).

Ostrovní národy Karibiku, které bojovaly s dluhem a vysokými cenami za dovoz energie, tak našly řešení své situace. Haity a Nikaragua, které nepatřily mezi 14 původních členů, se k Petrocaribe připojily v roce 2007. „Karibik už toto a další století nesmí tonout v problémech,“ sdělil nadšený Chávez.

Venezuela má dluh vůči Haiti.

Bolívarovský socialistický přístup ke Karibiku se vyznačoval solidární ekonomikou. Pokud budou skvétat země Karibiku, bude prosperovat i Venezuela. Testem této šlechetnosti se stal rok 2010, kdy se Venezuela nejen rouhodla odepsat haitský dluh poté, co Haiti zasáhlo zemětřesení, ale poskytla i peníze na rekonstrukci. „Není to Haiti, které má dluh vůči Venezuele,“ prohlásil tehdy Chávez, „ale je to Venezuela, která má dluh vůči Haiti.“ Od roku 2007 dodala Venzuela do programu Petrocaribe ropu v hodnotě 4 miliard dolarů.

Dluh Venezuely vůči Haiti, o kterém v dlouhodobých souvislostech hovořil Chávez, se týkal něčeho, co se odehrálo v roce 1815. První prezident Republiky Haiti, Alexandre Pétion, poskytl útročiště Simónu Bolivarovi a vyzbrojil jej, aby se mohl vrátit a osvobodit Velkou Kolumbii (rozsáhlé severní oblasti v Jižní Americe). Bolivar slíbil Pétionovi, že ve Velké Kolumbii osvobodí zotročené Afričany, a to také udělal. Kdyby nebylo Pétionova požadavku a Bolivarova vítězství, Chávez – jehož předci byli otroci, jak prohlásil na návštěvě Haiti v roce 2007 by „tu dnes nestál.“

Dluh Haiti vůči Západu

Žádná taková velkorysost nepřišla ze Západu. Skutečností je, že od prvních výstřelů haitské revoluce se západní mocnosti od Franice přes Spojené státy snažily Haitskou republiku zničit. V roce 1804 Francie donutila Haiti k souhlasu zaplatit 21 miliard dolarů za „krádež“ zotročených Afričanů a dalších lidí a Haiti skutečně až do roku 1947 splácela tento odporný, nechutný dluh. Francie se jí za to nikdy neomluvila. Stejně tak Citibank, která na těchto platbách vydělala miliardy. Ani Francie ani americká Citibank nikdy neuvažovaly o náhradu za toto nelidské plundrování.

Venezuelská štědrost se nikdy nesetkala s obdobným jednáním západních zemí a finančních institucí. Místo toho Západ hromadil vůči Haiti jednu pohledávku za druhou. Dokonce i „pomoc“ poskytnutá během zemětřesení v roce 2010 vydělala západním firmám peníze. „Tito lidé se chovají jak supi číhající na kořist nad tímto neštěstím,“ prohlásil bývalý haitský ministr obrany Patrick Elie. Suma peněz ukradená z pomoci obětem neštěstí a nárůst haitského dliuhu ještě nebyly vyčísleny. Vybrány byly miliony dolarů, například Americkým červeným křížem, ale na pomoc obyvatelům Haiti se z nich dostalo jen velmi málo.

Mezinárodní měnový fond proti Venezuele

Loňského února oznámil Mezinárodní měnový fond, že poskytne Haiti 96 milionů dolarů v nízkoúročených půjčkách a grantech. Požadoval za to ale, že haitská vláda oseká své významné subnvence na ceny pohonných hmot. Tato subvence byla součástí programu Petrocaribe. V celém Haiti vypukly protesty, které vedly k červencové rezignaci předsedy vlády Guye Lafontanta.

Požadavek MMF na osekání subvencí na paliva přišel po odhalení, že haitská elita si přikrádala z fondů Patrocaribe. V roce 2017 zveřejnila Lafontantova vláda 600-stránkovou senátní zprávu o činnosti Petrocaribe v uplynulém desetiletí. Vyšetřování zjistilo, že haitská vládnocuí třída z těchto klíčoívých fondů ukradla nemalé sumy peněz. Nikdo nebyl volán k zodpovědnosti – nikdo z těch, kteří kradli peníze, ani banky, které jim to umožnily. Hlasy volají po tom, aby se na výsledky zprávy zaměřil Nejvyšší účetní dvůr a správní soudy, vyzněly do ztracena.

Uprostřed skandálu se politika MMF projevila jako neupřímná. MMF prohlásil, že haitští chudí, kteří z Petrocaribe neukradli žádné peníze, teď musí platit vyšší ceny pohonných hmot, aby pomohli dát haitské finance do pořádku. Žádné reparace z Francie a Citibank, žádná odpovědnost za krádež Petrocaribe fondů – nic takového. Místo toho musí Haiťané – z nichž 60 % žije pod hranicí chudoby – platit vyšší ceny benzínu, aby tak splatili mizerné půjčky MMF.

Konec solidarity

Před týdnem se na Haiti rozpoutaly nové protesty. To, co motivovalo lidi vyjít rozhořčeně do ulic, byl nárůst cen pohonných hmot a pozice, kterou zaujalo Haiti proti vládě venezuelského prezidenta Nicoláse Madura.

Uprostřed ekonomické války, kerá se proti ní vede, už Venezuela nebyla schopná dodávat Haiti subvencovanou ropu. Haiti nyní musí jít za merickými společniostmi a platit za ropu americké ceny. To vytvořilo úzké hrdlo pro dodávky paliv a také frustraci z rostoucích cen. Americká společnost Novum Energy nechává své lodě odpočívat v přístavu Port-au-Prince a čeká, až oškubaná haitská vláda dopředu zaplatí za vyložení 164 tisíců barelů benzínu a 205 tisíců barelů leteckého petroleje. Ceny nejsou solidární (ve skutečnosti musí Haiti platit 20 tisíc dolarů jako pokutu za každý den, kdy loď kotví v přístavu). Tyto firmy chtějí hotovost a požadují plnou cenu.

Aby přidala k těmto škodám urážku, rozhodla se haitská vláda přidat ke Spojeným státům při hlasování v Organizaci amerických států (OAS) proti Venezuele. Ještě v roce 2017 hlasoval zástupce Haiti v OAS Harvel Jean-Baptiste proti podobné protimadurovské rezoluci. Tentokrát ale haitský zástupce Léon Charles hlasoval spolu s USA. Bylo to právě toto hlasování, které vyprovokovalo vztek na ulicích Haiti. Právě země, která Haiti pomohla – Venezuela – zde byla zrazena. Taková panuje nálada.

Anachronistická Monroova doktrína

Naopak ostatní karibské státy zůstávají pevné. Skupina Caricom (Karibská komunita) 15 států od Antiguy a Barbudy po Trinidad a Tobago vypracovala silné prohlášení na obranu venezuelské suverenity. Pracují na vytvoření atmosféry dialogu, který vyústil v setkání v Montevideu 7. února zaštítěném společně Uruguayí a Mexikem.

Tyto malé ostrovní státy ví, jak velkým zlem by bylo plně oživit anachronistickou Monroovu soktrínu z roku 1823. Myšlenka, že americká polokoule je „zadním dvorkem“ Spojených států, není jen ponižují, ale jde také proti duchu i liteře Charty OSN.

Je to právě ponížení, které motivuje obyvatele Haiti vyjít do ulic. Jejich vzkaz je jasný: pokud nás nenecháte dýchat, nenecháme my dáchat vás, a pokud zadusíte Venezuelu, zadusíte nás.

Tento článek byl vytvořen Globotrotterem, projektem Nezávislého mediálního institutu.

https://www.commondreams.org