28. března tomu bude 425 let, co se narodil Jan Amos Komenský. Člověk, jehož myšlenky jsou natolik nadčasové, že k nám s naléhavostí promlouvají i dnes. Dotýkají se závažných problémů minulosti i současnosti, vztahů mezi lidmi a mezi národy, svobody člověka, jeho rozvojem a vzděláním. Komenského dílo, jež obsahuje na 250 spisů, je výzvou k přemýšlení nad naším konáním a zodpovědností, nad tím, co se děje kolem nás. Ne náhodou se Jan Amos Komenský v roce 1956 stal patronem Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Do dějin se zapsal jako „učitel národů“, který vytyčil požadavek systematického všeobecného vzdělání pro všechny. Jeho učení, metodické příručky, teoretická pojednání didaktická i výchovná, učebnice se staly základem školských reforem v řadě zemí.

Jeho jménem se často ohánějí i mnozí rádoby reformátoři u nás. Bohužel však jeho základní principy nejen nedodržují, ale přímo překrucují, a tak, namísto reformy, fungující systém školství deformují. Zrušení školních osnov, všemožné alternativní školské pokusy na dětech, kopírování cizích vzorů bez ohledu na naše tradice a zkušenosti, soukromé a církevní školství, individuální, tedy domácí vzdělávání, to je jen pár příkladů toho, jak se podepsali na poklesu kdysi vysoké úrovně našeho vzdělávání.

 Jedním z posledních výkřiků je pochybná, bezbřehá inkluze za každou cenu, před níž varovali odborníci. To, že varovali oprávněně, se ukazuje již dnes, půl roku po jejím zavedení. Integrované děti jsou často víc vyloučené, než kdyby se vzdělávali podle svých možností a potřeb ve třídě s nižším počtem žáků ve škole speciální, asistenti jsou nezřídka rušivým prvkem pro ostatní děti, které se těžko soustředí, problémy s financováním, nárůst administrativy, přetížení školských poradenských center, to je výsledek tzv. společného vzdělávání zavedeného na objednávku určitých lidskoprávních a neziskových organizací. Je záměrem zničit speciální školství, které nám kdysi experti z jiných zemí záviděli? Budeme po letech nuceni znovu všechno budovat za velké peníze od začátku?

 Po listopadu 89 se zrušily jesle, abychom dnes cpali dvouleté caparty do mateřských škol, rušily se mateřské školy, abychom nyní miliardy investovali do chybějících kapacit. Zrušily se školní dílny a cíleně se likvidovalo učňovské školství, přičemž po letech lamentujeme, že chybějí řemeslníci. Upustilo se od přijímacích zkoušek a státních maturit, aby se došlo k tomu, že je potřeba znovu je zavést. Zrušilo se plánování a soulad struktury vzdělávacích oborů a pracovního trhu, aby se za drahé peníze zavedla rekvalifikace pro nezaměstnané čerstvé absolventy škol. Co by tomu všemu asi řekl dnes Jan Amos Komenský? Jak by se tvářil na to, že v zemi, odkud pochází, a kde prosazoval princip vzdělání pro všechny, bez rozdílu sociálního postavení, se v 21. století konají sbírky na školní pomůcky a školní obědy pro chudé děti? Jak by se mu asi líbily výsledky průzkumu agentury IPSOS, z nichž vyplývá, že řada rodin má obavy, že kvůli nedostatečným příjmům nebudou schopny zajistit svému dítěti kvalitní vzdělání? Že za významnou bariéru považuje nedostatek peněz 57 % rodin? Že přibývá dětí, které, kvůli špatné ekonomické situaci rodiny, nejdou po ukončení základní školy na žádnou střední školu ani učiliště, ale nastupují rovnou do práce?

Jan Amos Komenský kladl velký důraz na lidskost a spravedlnost pro všechny, na skutečnou svobodu člověka. Ve školní divadelní hře, kterou napsal pod názvem „Diogénes Kynik znovu naživu“, uvádí: „Svoboda je stav, kdy je člověk svým pánem a nikomu neotročí.“ Tato myšlenka je jedním z velkých odkazů učitele národů.