Začalo krásné předletní počasí, a proto se v neděli 27. května vydalo několik členů a sympatizantů NAL na májovou procházku do okolí Prahy. Naše cesta vedla nejprve vlakem do Radotína a následně pěšky údolím Radotínského potoka přes ves Třebotov až do Černošic zpátky na vlak. Účelem výletu bylo nejen se pokochat krásnou přírodou Českého krasu, ale také si připomenout krvavou událost četnické střelby do dětí, ke které v Radotíně došlo 20.dubna 1930. Při té příležitosti jsme se také blíže seznámili s dějinami radikálně levicového hnutí dětí a mladých.

Výlet začal tím, že jsme se po ránu sešli před smíchovským nádražím, odkud nás vlak během deseti minut dovezl do Radotína. Spojení po železnici má Radotín opravdu dobré, i o víkendu sem jezdí každou hodinu dva páry vlaků. Tato pražská část má dělnickou minulost, ve zdejších průmyslových závodech pracovalo mnoho lidí a dodnes zde fungují velké podniky jako Technometra nebo cementárna. Na svazích vrchů Lahovská a Klapice se na druhou stranu nachází také množství mnohdy i luxusních vil.

Vystoupili jsme tedy na radotínské nádraží, odkud jsme se vydali rovnou k místu bývalého pomníku obětem střelby do dětí. Ten se nacházel kousek za hlavní radotínskou zástavbou vedle učiliště zemědělských strojů v ulici K cementárně. Na místě jsme se dozvěděli něco více o průběhu události, která se k němu váže.

V roce 1930, v době začínající světové hospodářské krize, docházelo i v Československu k poklesu výroby, růstu nezaměstnanosti a snižování životní úrovně pracujících. Radikální levice, tehdy organizovaná zejména kolem Komunistické strany Československa (KSČ), se tomu snažila čelit pořádáním stávek, protestů a protikapitalistických demonstrací, což se pochopitelně vládnoucí třídě vůbec nelíbilo a účastníky těchto akcí ve stále intenzivnější míře perzekvovala.

V té době měla KSČ svoji mládežnickou organizaci, zvanou Komunistická mládež. Ta nebyla prvorepublikovými úřady příliš „oblíbená“, od konce dvacátých let směla fungovat pouze při místních skupinách KSČ v jednotlivých obcích, a i tak se vláda neustále snažila najít záminky pro její úplný zákaz.

20. dubna chtěli mladí komunisté společně s dětskou organizací Mladých průkopníků uspořádat v Radotíně oslavu Velikonoc. Akce v Radotíně byla ovšem úřady zakázána, a proto se organizátoři rozhodli přesunout ji do nedaleké obce Kosoř, kde slavnost proběhla spíše formou demonstrace proti hladu a nezaměstnanosti. Během návratu do Radotína, odkud chtěli účastníci odjet vlakem zpátky do Prahy, se právě v místě bývalého pomníku střetl průvod s kordonem četníků, který měl vstupu mladých lidí a dětí do Radotína za každou cenu zabránit.

Přes snahu organizátorů o smírné vyřešení situace došlo zřejmě nejprve ke slovní potyčce, která přerostla do četnického útoku. Četníci bez předcházejícího slovního varování nebo palby do vzduchu vystřelili do davu. Výsledkem bylo 5 zraněných dívek ve věku 12-24 let, z nichž jedna utrpěla průstřel břicha a další přišla o prsty na pravé ruce. Naštěstí nebyl četníky nikdo zabit, jak se bohužel v následujících letech stalo při střelbě v Duchcově, Košutech, Frývaldově (Jeseníku), Chustu, Turje Pasece, Horní Suché a na řadě jiných míst. I tak ovšem vzbudil zásah četníků a jeho neomalená obhajoba ze strany vlády rozhořčené reakce v řadách pracujících, umělců i akademických pracovníků.

V roce 1950 byl v místech střelby postaven pomník. Ten byl v roce 1992 odstraněn z moci úřední, byť ne tak úplně se souhlasem veřejnosti. Odstranění pomníku ale není s ohledem na onu dobu příliš překvapující. Počátkem 90. let bylo automaticky posíláno do pekel vše, co bylo spojeno nejen s komunisty ale i obecně s dělnickým hnutím, nebo třeba osvobozením Československa rudou armádou.

Od pomníku jsme pokračovali mírným tempem dále do kopce údolím potoka kolem již zmíněné radotínské cementárny, kterou jsme si se zájmem prohlédli. Viděli jsme také lomy, kde lze nalézt úžasné množství zkamenělin. Cestou jsme minuli stavení Cikánky, Maškův, Rutický a Kalinův mlýn, stejně jako dva bunkry. Ten větší ze 30. let postavený k obraně Prahy před postupem Wehrmacht stojí na skále u křižovatky silnic z Radotína na Lochkov a na Zadní Kopaninu (dnes je za cementárnou, která tu ve 30. letech ovšem ještě nestála) a druhý menší lze spatřit přímo u cesty údolím Radotínského potoka. O smutných poměrech v dnešní ČR vypovídá fakt, že bunkr je obývaný člověkem nebo lidmi, kteří přišli o svůj domov…

Po více než hodinové chůzi jsme dorazili do obce Třebotov, kde jsme provedli další zastavení spojené s občerstvením. U jídla se nám z úst průvodkyně a vynikající znalkyně historie, Milady Sigmundové dostalo také vydatné porce informací z dějin bojů dětí a mládeže za lepší život a svět.

Milada poutavě popsala otřesné poměry panující v 19. a první polovině 20. století v oblasti zaměstnávání dětí podnikateli, např. při dvanácti až patnáctihodinových šichtách při potisku látek, nebo výrobě zápalek, kde děti pracovali s jedovatým fosforem. Zmíněna byla účast dětí v bojích Pařížské komuny, vznik organizovaného socialistického dětského hnutí, způsob fungování organizací, jakými byli již zmínění Mladí průkopníci, nebo německý Svaz mladých spartakovců. Debata se dotkla i vlivu působení organizací typu Skaut, YMCA a dalších mezi dnešními dětmi a mládeží.

Po pozdním obědě a posezení jsme se vydali opět volným tempem směrem do Černošic, na vlak, přičemž jsme cestou lesem ještě minuli třebotovskou nemocnici, privatizovanou před několika lety hejtmanem Bendlem. Do Prahy jsme dorazili, když už byl téměř večer.

Z výletu jsme si všichni odnesli kromě množství fotografií především příjemný pocit hezky stráveného dne v prostředí nejbližšího okolí hlavního města. Vzhledem k úspěchu akce zcela jistě plánujeme uskutečnit obdobné výlety i na dalších místech republiky, ať již budou určené pouze pro členy a sympatizanty NAL, nebo s možnou účastí široké veřejnosti bažící po krásách přírody a zajímavostech historie. Takže, výletu zdar!

Přemysl Klamperna, Nikola Čech