Co znamená výsledek voleb v Řecku? Na tuto otázku se ve čtvrtek 29. ledna rozhodla odpovědět skupina Socialistická solidarita (SocSol), která v prostorách Klubu techniků na Novotného lávce v Praze zorganizovala přednášku a diskusní večer (nejen) o vítězství radikálně levicové strany SYRIZA. Vedle Jana Májíčka z pořádající SocSol, jako řečníka v sále, se debaty, která přitáhla pozornost desítek zájemců, účastnila v přímém přenosu na dálku, přímo z Řecka i socioložka a publicistka Kateřina Kňapová (ProAlt). Debatu pak moderoval Vojta Roček (SocSol).

Kňapová zahájila diskusní večer stručným představením vítěze řeckých parlamentních voleb, kterým byla strana SYRIZA. Ta v podobě, jak ji dnes známe, vznikla sice až v roce 2004, ale fakticky jde o pokračovatelku tradice strany Synaspismos, která se jako eurokomunistický odštěpek od Komunistické strany Řecka (KKE) ustavila již začátkem 90. let. Bylo to však teprve v novém tisíciletí, kdy se SYRIZA v důsledku těžkých selhání sociální demokracie (PASOK) a sektářství KKE postupně ustavila jako vůdčí síla řecké levice. V roce 2006, kdy se v Athénách konalo Evropské sociální fórum, se mladý Alexis Cipras stává zastupitelem SYRIZY na městské radnici a o dva roky později se stává předsedou strany.

V reakci na katastrofální průběh ekonomické krize západního kapitalismu a ještě katastrofálnější „nápravná“ opatření řecké politické reprezentace v podobě politiky plošných škrtů, snižování mezd a sociálních dávek (austerity) v zájmu podnikatelů a evropské finanční oligarchie se SYRIZA stává vůdčí silou protestu proti tomuto kurzu, což se manifestuje i na jejích volebních výsledcích: zatímco v roce 2009 získává v parlamentních volbách pouze 4,6 % hlasů a 13 křesel (pro vstup do Sněmovny je v Řecku zapotřebí získat minimálně 3 %), v roce 2012 v květnu již získává 52 křesel a v opakovaných volbách v červnu 71 křesel. V roce 2014 se stává vítězem řeckých voleb do evropského parlamentu.

V témže roce koalice pravice s již zcela zdiskreditovaným PASOKEM nezvládá prezidentské volby, když nesežene potřebných 180 hlasů pro svého kandidáta, a v zemi se opět konají předčasné parlamentní volby. Ty SYRIZA drtivě vyhrává (36,3 % a 149 ze 300 křesel) a Cipras se stává premiérem. Na tomto místě Kňapová vysvětlila, proč krátce po volbách utvořila levicová SYRIZA koalici s pravicově populistickou stranou Nezávislí Řekové (ANEL). Zaprvé nutno připomenout, že přirozeně se nabízející levicovou koalici s KKE, která byla Ciprasem přímo oslovena, KKE v důsledku svého sektářství a osobních averzí vůči Ciprasovi odmítla. Koalice se středo-levicovou stranou Potami (Řeka) zase padla kvůli vazbě Potami na neoliberální stranu Drasi a spojení s vlivnými oligarchy ve stavebnictví. Pro SYRIZU tak nakonec zbyl jako koaliční partner ANEL, s nímž sdílí odpor k pokračování politiky austerity a živoření Řecka jako faktického protektorátu v dlužním otroctví Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu.

Odmítání dalších škrtů, privatizací a „splácení dluhů“ (fakticky dotování daleko bohatších států evropského centra a jejich nenasytné finanční aristokracie, která z celé krizi profituje) tvoří skutečně jádro programu nové vlády. Ta místo toho žádá, aby bylo Řecku umožněno přejít k politice nastartování hospodářského růstu a posílení sociálních práv pracujících, a to i v mezinárodním kontextu v podobě jakéhosi New Deal pro Evropu. Zdá se, že tato strategie má řadu zastánců – leckdy překvapivých – i v zahraničí a staví se proti ní vehementně hlavně Německo, které z řecké krize těží nejvíc.

Jestliže SYRIZA usiluje přejít k diametrálně odlišnému modelu řešení ekonomické krize než dosavadní řecké vlády, byť stále v rámci eurozóny, její vítězství rovněž výrazně zahýbalo kormidlem řecké vnitřní i zahraniční politiky. Po mnoha desetiletích byl rozbit politický monopol dua pravicové Nové demokracie a neoliberalizovaného PASOK na vládu v zemi, čímž zároveň utrpěl těžkou ránu korupčnicko-podnikatelský kartel v jeho pozadí. Letité, zdánlivě nerozbitné vazby, penězovody a stranické pašalíky se najednou otřásají v základech. SYRIZA rovněž snížila počet ministerstev na znamení toho, že myslí vážně svůj boj s byrokracií. A nejinak strana vyděsila vládnoucí řeckou i evropskou buržoasii, když se okamžitě po svém vítězství ozvala s jasným vzkazem do Bruselu, že s bezvýhradnou oddaností Řecka imperiálnímu, protiruskému kurzu nelze od nynějška počítat. Ostatně oboustranné sankce mezi Ruskem a Evropskou unií výrazně poškozují řecké zemědělství a u obyvatel mají obecně minimální podporu.

Jan Májíček připomněl, že všechny tyto progresivní politické kroky vycházejí z radikálních kořenů SYRIZY v dělnickém a lidovém protestním hnutí posledních let. Jen od roku 2008 se Řeckem prohnalo 32 generálních stávek, bezpočet dalších stávek a protestů proti snižování mezd, propouštění, privatizacím a škrtům, okupace univerzit a masové střety militantní mládeže s represivním aparátem.

SYRIZA ale i další, ještě radikálnější levicové strany (ovšem mimo KKE, která společně se sobě blízkými odbory zásadně koná vlastní oddělené akce) se do velké části těchto bojů aktivně zapojily, nedávno např. při protestech úklidového personálu, stávkách zaměstnanců metra, demonstracích studentů, ve vzniku neziskových radikálních médií, v obranných formacích chránících přistěhovalce před útoky policie a fašistů, nebo v hnutí proti vystěhovávání lidí, kteří kvůli krizi již nejsou schopni platit nájem. Právě fašisté spolu s brutální policií (ostatně udává se, že bezmála 45 % příslušníků aténské policie v roce 2012 volilo právě fašisty ze Zlatého úsvitu) představovali hlavního nepřítele v ulicích, kterého bude třeba i nyní nějakým způsobem eliminovat.

Další vývoj SYRIZY a její vlády může jít několika cestami – od postupné programové i akční degenerace a následování smutného osudu PASOK, přes kompromisní naplnění části programu účastí ve vládě až po zpětné zradikalizování politické situace v Řecku a posílení organického spojení s výše zmíněnými sociálními hnutími. Skutečností je, že současný politický úspěch SYRIZY jednak stál i na zmobilizování některých nelevicových voličů, kteří už prostě chtěli jakoukoliv změnu, a jednak tuto nesourodou skupinu „malých zoufalých lidí“ dále zradikalizoval. Jejich zklamání z nedostatečnosti nebo pomalého tempa změn může vést k posílení politické reakce.

SYRIZA a radikální levice nicméně může těžit z otřeseného postavení evropské vládnoucí třídy a politických rozporů, jak již naznačuje rozdílný přístup německé a francouzské exekutivy k její ekonomické strategii. Úspěšná cesta SYRIZY se konec konců již stala inspirací pro radikální levici v řadě dalších evropských států, což ukazuje, že při souhře vhodných objektivních podmínek a správné politiky se v době kapitalistické krize nemusí prosazovat pouze „řešení“ v podobě ultrapravicových stran, jako se tomu bohužel mnohde děje.

Ve Španělsku v tuto chvíli prakticky exponenciálně roste podpora pro radikálně levicovou stranu Podemos, která se SYRIZOU bezprostředně inspiruje, a nelze vůbec vyloučit, že tento subjekt zvítězí v letošních podzimních parlamentních volbách. Podobné síly pak existují i v dalších státech – Levicová fronta a Nová antikapitalistická levice ve Francii, Ruch Sprawiedliwości Społecznej v Polsku, Jiná Evropa s Ciprasem v Itálii a řada dalších.

Vítězství SYRIZY jednoznačně ukazuje, že je v eminentním zájmu české radikální levice věnovat se více fenoménu nových evropských levicových stran a zintenzivnit s nimi kontakty na všech úrovních, uzavřel povedený diskusní večer Májíček.