V pondělí 14. září se v prostorách galerie DIVUS poblíž stanice metra Vltavská v Praze uskutečnil další seminář Pražské školy alternativ věnovaný nepodmíněnému základnímu příjmu (NZP). NZP se rozumí částka pokrývající základní životní potřeby, kterou by každý zletilý občan dostával bez nutnosti plnit nějaká kritéria, nebo si o ni žádat. O aktivitách celoevropské iniciativy za zavedení NZP ve sběru podpisů, informování veřejnosti a oslovování politiků hovořili z panelu socioložka z Akademie věd ČR, Zuzana Uhde, senátorský asistent a člen Alternativy zdola, Bohumír Molnár, a programátor a člen Pirátské strany Martin Shánil.

Na úvod semináře, kam zavítaly více než čtyři desítky lidí, připomněla Zuzana Uhde datum Celosvětového dne boje proti chudobě, který vyhlásilo Valné shromáždění OSN v roce 1992 a které připadá na 17. říjen. Ve světě dnes žije více než miliarda dvě stě milionů lidí v extrémní chudobě (pod 1,25 dolaru denně), zatímco v relativní chudobě definované jako život pod 60% mediánu příjmů žije ve Spojených státech 24 % a v EU 17 % obyvatel. V poslední době dochází k rozvoji nových forem chudoby (prekariát, feminizace chudoby v neúplných domácnostech, rozšiřování městských ghett a vyloučených lokalit), s nimiž se dosavadní strategie vypořádávají jen velmi obtížně. Zavedení NZP představuje jednu z cest, jak proti této chudobě bojovat.

Uhde připomněla, že NZP v určité základní verzi funguje již od roku 1976 na Aljašce (USA) a od roku 2005 se postupně zavádí v Brazílii, kde se jeho vyplácení dostalo i do ústavy státu. V rámci Evropy se o zavedení NZP v současnosti nejvíce hovoří na Kypru a pak také ve Švýcarsku, kde iniciativa za NZP sesbírala 126 tisíc podpisů potřebných pro vypsání referenda o NZP v celé zemi. Výsledky referenda jsou pro vládu závazné, takže v případě úspěchu iniciativy by se Švýcarsko stalo první zemí světa realizující v plné míře toto progresivní sociální právo.

Bohumír Molnár informoval, resp. připomněl nově příchozím, jaká kritéria musí celoevropské iniciativa splnit, aby její aktivitu musela Evropská komise přijmout. Po registraci iniciativy, jejíž záměr musí být v gesci Evropského parlamentu, je třeba sesbírat milion podpisů minimálně v sedmi zemích EU s tím, že v každé zemi potřebujeme splnit minimální kvótu podpisů, aby iniciativa byla platná. Pro Českou republiku činí tato kvóta 16 500 podpisů. Platnost podpisů bude následně Evropskou komisí namátkově ověřována. V současnosti, jak byli posluchači semináře informováni, se k dosažení svých kvót nejvíce blíží Slovinsko a Chorvatsko. Dobrá situace ve sběru podpisů panuje také ve Francii, Německu, Belgii, Nizozemí a Rakousku (iniciativa funguje ve více zemích než povinných sedmi).

Na české politické scéně se otázka zavedení NZP již za krátkou dobu fungování iniciativy dostala do programu několika politických stran, konkrétně KSČM, Strany zelených a Pirátské strany.

Z posledně jmenované strany vystoupil na semináři Martin Shánil, který poukázal na úbytek placených pracovních příležitostí a problémy se zajištěním obživy stále většího počtu lidí touto cestou. Velmi značná část společensky užitečné práce je dnes neplacená (různé formy péče, dobrovolnictví apod.). Podle Shánila stojí klíčová otázka, zda se najde nebo nenajde politická vůle NZP prosazovat. Peníze na jeho financování se opatřit dají např. zavedením Tobinovy daně na spekulativní finanční transakce. Ohledně zájmu politických stran o NZP zmínil také údajný zájem politického hnutí Změna a jeho lídra Jana Korytáře.

V diskusi vystoupil jako první Karel Procházka (KSČM), který seznámil přítomné s anketou o NZP provedenou mezi předními kandidáty politických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny. Z více než dvou set oslovených kandidátů zatím přišlo příliš málo odpovědí na to, aby bylo možné vyvodit silné závěry, nicméně podle všeho se levice i pravice zajímá o NZP zhruba ve stejné míře. Největší povědomí o NZP měli kandidáti Pirátské strany.

V následné debatě se známý odpůrce druhého pilíře důchodové reformy, profesor Vostatek z Vysoké školy finanční a správní vyjádřil k zavedení NZP skepticky resp. ho dával do pevné souvislosti s konkrétními parametry jeho výše.

Vostatkovu skepsi mírnil a zavedení NZP bránil propagátor NZP, filosof Marek Hrubec, který připomněl, že i zavedení jiných demokratických mechanismů se svého času zdálo být utopické nebo příliš nákladné. Na druhou stranu Vostatkův dotaz odhalil, že mezi zastánci NZP skutečně panují rozdílné představy, pokud jde o jeho výši a do jaké míry nahradí či nenahradí stávající sociální dávky. Každopádně úsilí celoevropské iniciativy za zavedení NZP směřuje k zavedení příjmu ve výši pokrývající dnešní definici relativní chudoby, tj. minimálně 60% mediánu příjmů. V ČR by to znamenalo měsíční příjem zhruba 9500 Kč.

Závěrem byla učiněna výzva, že zájemci mohou pomoci se sběrem podpisů každý čtvrtek od devíti do osmnácti hodin na petičním stánku na Jungmannově náměstí v Praze. Na webové stránce vseobecnyzakladniprijem.cz si lze také stáhnout petiční archy k šíření mezi známými, přáteli a kolegy, nebo petici přímo podepsat elektronicky. Sběr podpisů končí v polovině ledna 2014. Věřme, že iniciativa sběru podpisů dopadne úspěšně, což by debatu o NZP posunulo na novou, vyšší úroveň.