Yaak Pabst připravil 12. března rozhovor s Robem Wallacem, autorem Monthly Review Press, o koronavirové pandemii. Rob Wallace je evoluční biolog a zdravotnický fylogeograf v současnosti působící na hostování v Institutu globálních studií na Minnesotské univerzitě v USA. Je autorem a spoluautorem publikací Big Farms Make Big Flu; Neoliberal Ebola: Modeling Disease Emergence from Finance to Forest and Farm a dalších. Byl poradcem Organizace pro výživu a zemědělství OSN a Center pro kontrolu nemocí a prevenci.

Jak nebezpečný je nový koronavirus?

To záleží na tom, v jakém okamžiku se nacházíte v případě vypuknutí vaší místní nákazy Covid-19: v ranném období, na vrcholu epidemie, nebo na jejím konci? Jaká je demografie vaší oblasti? Jste staří nebo mladí? Jste imunologicky oslabení? Jaký je váš předchozí zdravotní stav? Když se budeme ptát na nediagnostikovatelné možnosti, je vaše imunogenetika, tedy genetika řídící vaší imunitní odpověď srovnaná s přítomností viru nebo ne?

Takže všechen ten zmatek a nervozita okolo viru má lidi jen vystrašit?

Ne, to určitě ne. Na úrovni populace se Covid-19 zařadil někam mezi 2 a 4 % smrtnosti (letality) na začátku vypuknutí nákazy ve Wu-chanu. Mimo Wu-chan se smrtnost podle všeho propadla spíše k 1 % a asi i méně, ale na druhou stranu se nemoc objevuje v nových ohniscích různě po světě včetně Itálie a Spojených států. Letalita je podle všeho nesrovnatelně nižší ve srovnání například se SARS (10 %), „španělskou“ chřipkou z roku 1918 (5-20 %), ptačí chřipkou H5N1 (60 %) nebo Ebolou (až 90 %). Ale v každém případě výrazně překonává běžnou, sezonní chřipku s letalitou 0,1 %. Nebezpečí ale nespočívá pouze v míře smrtnosti, ale důležité je brát v potaz také „penetranci“ neboli podíl globální populace, který je nemocí zasažen.

Můžete být v tomto konkrétnější?

Světová přepravní síť nabízí rekordní počet spojení. Bez vakcíny nebo specifických antivirotik účinkujících proti koronaviru, a v tuto chvíli i bez kolektivní imunity vůči viru, může i patogen s 1 % smrtností představovat významné nebezpečí. S inkubační dobou do dvou týdnů a vzrůstajícím množstvím důkazů o přenosu infekce před objevením prvních příznaků, tedy předtím, než lidé ví, že jsou infikováni, bude pravděpodobně jen málo míst, která budou uchráněna propuknutí nákazy. Pokud je například u Covid-19 zaznamenána 1 % letalita při nakažení 4 miliard lidí, pak na nemoc umře 40 milionů osob. I malé procento z obrovského čísla může být pořád obrovské číslo.

No to jsou strašlivá čísla pro zdánlivě méně virulentní patogen!

Ano, jsou, a to jsme nyní na začátku epidemie. Je důležité si uvědomit, že mnoho nových infekcí se mění v průběhu epidemie. V některých případech se infekčnost, virulence nebo obojí může oslabit. V jiných případech se nová ohniska nebo nápory choroby vyznačují zvýšenou virulencí. První vlna epidemie chřipky z jara 1918 představovala relativně mírnou infekci. Byla to druhá, resp. Třetí vlna ze zimy 1918 a z roku 1919, které zabily miliony lidí.

Ale pandemičtí skeptici argumentují, že koronavirus nakazil a zabil mnohem méně lidí než typická sezonní chřipka. Co si o tom myslíte?

Byl bych první, kdo by jásal, pokud by se současná nákaza ukázala být falešným poplachem. Nicméně snahy zlehčovat Covid-19 jako možné nebezpečí tím, že budu uvádět jiné smrtelné nemoci, zejména chřipku, představují rétorický nástroj, který má rozptýlit obavy o koronaviru tím, že o něm budu mluvit v nepřípadném kontextu.

Takže srovnání s běžnou chřipkou pokulhává?

Nedává moc smysl srovnávat dva patogeny v různých fázích jejich epidemiologické křivky. Ano, běžnou chřipkou se vzájemně nakazí na světě miliony lidí a podle WHO si tato nemoc vyžádá každý rok 650 tisíc životů. Covid-19 je ale pouze na začátku své epidemiologické cesty. A na rozdíl od chřipky proti této nemoci nemáme ani vakcínu ani kolektivní imunitu, která by zpomalila infekci a ochránila nejzranitelnější populaci.

I když je srovnání zavádějící, obě nemoci patří mezi virová onemocnění, a dokonce do skupiny RNA virů. Jak Covid-19 tak sezonní chřipka mohou způsobit nemoc postihující horní cesty dýchací (a někdy i plíce) a jsou poměrně nakažlivé? Nemám pravdu?

To jsou povrchní podobnosti, které opomíjejí při srovnání obou patogenů kritická místa. O dynamice šíření chřipky víme mnoho, o šíření Covid-19 víme velmi málo. Nemoc je stále zahalena rouškou neznámého. Mnohé informace o Covid-19 ani není možné poznat, dokud nedojde k plnému rozvoji nákazy. Zároveň je důležité pochopit, že otázka nestojí jako Covid-19 NEBO chřipka. Stojí jako Covid-19 A chřipka. Možný vznik vícero infekcí schopných dosáhnout pandemických rozměrů a útočících spojeně proti lidské populaci by měl být na prvém místě a v popředí našich obav.

Již několik let zkoumáte epidemie a jejich příčiny. Ve své knize Big Farms Make Big Flu se pokoušíte načrtnout tato spojení mezi praktikami průmyslového zemědělství a virovou epidemiologií. Jaké jsou vaše postřehy?

Skutečným nebezpečím každé nové nákazy je neschopnost nebo – lépe řečeno – účelové odmítání pochopit, že nějaký nový Covid-19 prostě není izolovaným incidentem. Vzrůstající objevování virových nákaz je úzce spojeno se způsobem výroby potravin a se ziskovostí nadnárodních společností. Každý, kdo má snahu pochopit, proč se viry stávají nebezpečnějšími, musí zkoumat průmyslový model zemědělství, a ještě konkrétněji průmyslové chovy. V současnosti je na to připraveno pouze málo vlád a málo vědců. Opak je spíše pravdou.

Když vypuknou nové nákazy, vlády, média a dokonce většina lékařského establishmentu se zaměřuje na každou jednotlivou událost zvlášť, a tím zcela upozaďují strukturální příčiny, které z řady marginálních patogenů najednou vytváří světové celebrity – z jednoho po druhém.

Kdo je tím vinen?

Říkal jsem průmyslové zemědělství, ale má to ještě větší rozsah. Kapitál si klestí cestu do záboru půdy v posledních původních pralesích světa stejně jako do políček malých zemědělců. Tyto investice jsou motorem pro odlesňování a vývoj vedoucí k propuknutí infekčních nemocí. Funkční rozmanitost a složitost těchto obrovských kusů půdy je redukována způsobem, že dříve do systémů včleněné patogeny si hledají cestu do místních stád a lidských komunit. Kdybych to měl říct jednou větou, kapitálová centra jako Londýn, New York nebo Hong Kong by měly být považovány za primární rizikové oblasti infekčních nemocí.

Kterých nemocí se to týká?

V tuto chvíli nejsou žádné nekapitalistické patogeny. Zasažena jsou i ta nejodlehlejší místa, byť okrajově. Ebola, Zika, koronaviry, žlutá zimnice, řada ptačích chřipek, africký mor prasat jsou zástupci mnoha dalších patogenů, které se z těch nejodlehlejších koutů světa vydaly do příměstských oblastí, regionálních metropolí a konečně do světové přepravní sítě. Od kaloňů v Kongu po smrt návštěvníků pláží na Miami je to někdy jen pár týdnů.

Jakou roli v tom mají nadnárodní společnosti?

Planeta Země je v současnosti především planetou Farma, jak pokud jde o biomasu, tak o využívanou půdu. Agrobyznys usiluje zahnat trh s potravinami do úzkých. Téměř celý neoliberální projekt je organizován kolem podpory úsilí společností usazených ve vyspělejších industrializovaných zemích krást půdu a zdroje slabších zemí. Výsledkem je, že mnoho těchto nových patogenů dříve držených pod kontrolou léty se tvořícími ekologickými vazbami pralesů se nyní utrhne ze řetězu a ohrožuje celý svět.

Jaký dopad na to mají výrobní metody dnešního agrobyznysu?

Kapitálem poháněné zemědělství, které nahrazuje přirozenější ekologické vztahy, poskytuje právě ty prostředky, kterými se patogeny mohou vyvinout ve směru nejvirulentnějších a nejinfekčnějších fenotypů. Pro chov smrtících nemocí nedokážete vytvořit lepší systém.

Jak se to děje?

Rostoucí genetické monokultury domestikovaných zvířat odstraňují jakoukoliv imunitní obranu, která by byla k dispozici ke zpomalení přenosu. Stále větší početnost populací a jejich rostoucí hustota zvětšuje míru přenosu nákazy. Tato přecpanost potlačuje imunitní odpověď. Vysoký obrat zvířat, součást jakékoliv průmyslové produkce, zajišťuje stálý přísun zásob k infekci náchylných kusů, palivo pro evoluci virulence. Jinými slovy, agrobyznys je natolik zaměřený na zisk, že selekce virů schopných zabít i miliardu lidí je brána jako přijatelné riziko.

Cože?!

Tyto společnosti mohou snadno přenést náklady svých epidemiologicky nebezpečných operací na kohokoliv jiného. Od zvířat samotných přes spotřebitele, farmáře, místní životní prostředí až po vlády. Škody jsou natolik rozsáhlé, že kdybychom tyto náklady vrátili do účetních knih zmíněných nadnárodních firem, byl by s agrobyznysem v nám známé podobě jednou provždy konec. Žádná firma není schopná splatit náklady za škody, které vytváří.

Mnohá média tvrdí, že počátečním bodem šíření koronaviru bylo tržiště s exotickými potravinami ve Wu-chanu. Je takový popis pravdivý?

Ano a ne. Jsou tu určitá prostorová vodítka, která takovou teorii podporují *. Sledování kontaktů spojilo případy nákazy s tržištěm mořských potravin ve Wu-chanu v provincii Chu-pej, kde jsou prodávána i divoká zvířata. Environmentální sběr vzorků podle všeho ukázal na západní konec tržiště, kde jsou držena právě divoká zvířata.

Ale kam až zpětně a jak moc široce máme vyšetřovat? Kdy skutečně došlo ke stavu ohrožení? Pozornost upřená na tržiště ztrácí ze zřetele původ divokých zvířat v odlehlých koutech země a jejich vzrůstající kapitalizaci. Světově i v Číně se potraviny z divokých zvířat stávají stále formalizovanějším sektorem ekonomiky. Ale jejich vztah k průmyslovému zemědělství je provázanější, než jen že by z nich těžili ti samí pracháči. S tím, jak se průmyslová výroba – prasata, drůbež a podobně – stále více tlačí do původních pralesů, vytváří tlak na producenty potravin z divokých zvířat, aby se za svými zdroji vydali ještě hlouběji než dřív, čímž se rozšiřuje styčná plocha s patogeny a možnost úniku nových patogenů jako je Covid-19.

Covid-19 není prvním virem, který se objevil v Číně a který se vláda snažila ututlat.

Je tomu tak, ale nejde o nějakou čínskou výjimku. Spojené státy a Evropa byly také místy zrodů nových chřipek, nedávno H5N2 a H5Nx, a jejich nadnárodní společnosti a neokoloniální satelity rozdmýchaly epidemie Eboly v západní Africe a Ziky v Brazílii. Američtí zdravotničtí úředníci chránili zájmy agrobyznysu při vypuknutí H1N1 (2009) a H5N2.

Světová zdravotnická organizace (WHO) nyní vyhlásila zdravotnickou pohotovost mezinárodního rozsahu. Je takový krok správný?

Ano. Nebezpečí takového patogenu je v tom, že zdravotnické organizace nemají v ruce statistické rozdělení pravděpodobnosti rizika. Nemáme žádnou představu, jak může patogen odpovědět. Od vypuknutí nemoci na tržišti k infekci zasahující celý svět uplynulo pár týdnů. Patogen se může jednoduše vyčerpat. To by bylo skvělé. Ale nevíme to. Lepší příprava zvýší šanci, že podvážeme rychlost šíření viru.

Deklarace WHO je také součástí toho, co nazývám pandemickým divadlem. Mezinárodní organizace vždy zanikaly tváří tvář nečinnosti. Vzpomeňme na Ligu národů. Skupina organizací OSN se vždy bála o svůj význam, sílu a financování. Ale tato hraná akčnost může konec konců pokrýt i skutečné přípravy a preventivní opatření, která svět potřebuje k přerušení sítě šíření Covid-19.

Neoliberální restrukturalizace zdravotnických systémů zhoršila jak výzkum, tak všeobecnou péči o pacienty, například v nemocnicích. Jak by lépe financovaný zdravotnický systém mohl bojovat s virem jinak než ten existující?

Je tu ošklivý ale vypovídající příběh o zaměstnanci společnosti na výrobu zdravotnického zařízení v Miami, který se po návratu z Číny vrátil se syndromy podobnými chřipce a správně v zájmu své rodiny a komunity požadoval v místní nemocnici otestování na Covid-19. Obával se, že jeho minimální Obamacare volba nepokryje cenu těchto testů. Měl pravdu. Ukázalo se, že neměl Covid-19, ale chřipku, ale najednou měl zářez 3270 dolarů. Požadavkem Američanů by měl být mimořádný výnos, že v době propuknutí pandemie budou všechny účty spojené s testováním na infekci a s léčbou pozitivně testovaných případů zaplaceny federální vládou. Chceme přece povzbudit lidi, aby vyhledali pomoc a neskrývali se někde stranou a neinfikovali přitom další lidi jen proto, že si nemohou dovolit léčbu. Jasným řešením, které se nabízí, je národní systém zdravotní péče – plně vybavený a personálně zajištěný tak, aby mohl řešit tyto komunitní infekce. Tak by se tak směšný problém odrazující od komunitní spolupráce vůbec nemohl objevit.

Jakmile se virus objeví v jedné zemi, vlády všude reagují s autoritativními a trestnými opatřeními jako jsou povinné karantény celých oblastí a měst. Jsou tato drastická opatření ospravedlnitelná?

Využívat propuknutí nemocí k testování nejnovějších autokratických způsobů kontroly v post-epidemickém světě je projev vykolejení „kapitalismu katastrof“ (Disaster capitalism – koncept vytvořený světoznámou kritičkou neoliberálního kapitalismu, Naomi Kleinovou). V oblasti zdravotnictví bych se rád mýlil na straně důvěry a soucitu, které jsou důležitými epidemiologickými proměnnými. Bez nich ztratí jurisdikce podporu svých obyvatel. Pocit solidarity a vzájemný respekt je kritickou součástí zajištění spolupráce, kterou potřebujeme, abychom společně takové hrozby přežili. Osobní karanténa zajištěná dostatečnou podporou – ověřování stavu vyškolenými pracovníky z okolí, zajištění zásobování dodávkami dům od domu, uvolnění ze zaměstnání a pojištění v nezaměstnanosti – mohou zajistit takovou spolupráci s pocitem, že jsme přece všichni na jedné lodi.

Jak možná víte, v Německu máme stranu AfD, fakticky nacistickou stranu s 94 křesly v parlamentu. Tvrdá nacistická pravice a jiné skupiny ve spojení s politiky AfD využívají koronavirové krize ke své agitaci. Šíří (falešné) zprávy o viru a požadují tvrdší opatření ze strany vlády omezující lety a žádající uzavřené hranice a nucené karantény.

 Zákazy cestování a uzavírky hranic jsou požadavky, kterými chce radikální pravice dát novým světovým nemocem rasový rozměr. To je samozřejmě nesmysl. V tuto chvíli je vzhledem k tomu, že se virus již rozšířil všude, smysluplné pracovat na vzniku pružného zdravotního systému, kterému bude jedno, kdo se přijde léčit s infekcí, když budeme mít možnost jej léčit a vyléčit. Samozřejmě, že ukončení krádeže půdy v cizině a pohánění exodu lidí je věc, kterou je třeba mít na prvním místě, a tak zabráníme i kontinuálnímu šíření patogenů.

Jaké změny budou udržitelné?

Abychom snížili množství nových propuknutí virových nákaz musí dojít k radikálním změnám ve výrobě potravin. Farmářská autonomie a silný veřejný sektor může dostat pod kontrolu environmentální zkázu a utíkající infekce. Zavedení rozmanitých plemen a odrůd – a strategické zdivočení – jak na farmě tak na místní úrovni je také důležité. Umožněme zvířatům chovaným na jídlo, aby se množila v místě chovu a prošla imunitním testem. Spojme správnou produkci se správným oběhem. Dotujme ceny a podporujme spotřebitelské programy podporující ekologické zemědělství. Braňme tyto pokusy před příkazy, které dává jednotlivcům i komunitám neoliberální kapitalismus, i před hrozbami represí ze strany kapitalistického státu.

Co mohou při rostoucí dynamice vzniku epidemií dělat socialisté?

Agrobyznys jako způsob společenské reprodukce musí nadobro skončit, kdyby jen s ohledem na veřejné zdraví. Vysoce kapitalizovaná produkce potravin závisí na praxi, která ohrožuje celé lidstvo, například zde tím, že pomáhá rozvoji nových smrtících pandemií. Měli bychom požadovat zespolečenštění výroby potravin tak, aby se nebezpečné patogeny už neobjevovaly. To vyžaduje v prvé řadě znovu zapojit výrobu potravin do potřeb samotného venkova. Budeme potřebovat agroekologickou praxi chránící jak životní prostředí, tak farmáře připravující naši potravu. Ve větším měřítku musíme překlenout metabolickou trhlinu, která odděluje lidskou ekologii od naší ekonomiky. Musíme jednoduše získat planetu.

Moc Vám děkuji za rozhovor.

Převzato z: https://mronline.org/2020/03/12/capitalism-is-a-disease-hotspot/

* – Podle současných poznatků se první případy nákazy Covid-19 objevily již v listopadu 2019 a s trhem ve Wu-chanu neměly žádnou zřejmou spojitost.