Začátkem prosince byl v Bruselu zatčen nově zvolený vůdce Mezinárodní odborové konfederace (ITUC) Luca Visentini v rámci rozsáhlé policejní operace zaměřené na členy Evropského parlamentu. Visentini byl po několika dnech podmínečně propuštěn a dočasně odešel ze své nové práce.

Skandál – rychle označený jako „Katargate“ – zahrnoval velké platby v hotovosti od katarské vlády vedoucím představitelům Evropského parlamentu, především ze středolevé frakce socialistů a demokratů (S&D). Nejvýznamnější zatčenou postavou byla Eva Kailiová, řecká politička, která jen málo skrývala svou podporu katarskému režimu. Po setkání s tamním ministrem práce veřejně označila Katar za „průkopníka v oblasti pracovních práv“.

Přestože Visentini z ITUC popřel jakékoli provinění a oznámil, že chce očistit své jméno, přiznal, že od nevládní organizace, která figuruje v jádru celého skandálu, obdržel desítky tisíc eur v hotovosti. Peníze, jak tvrdil, byly použity především na podporu jeho kampaně za zvolení lídra ITUC, včetně prostředků na zaplacení cestovních výdajů delegátům, kteří ho pravděpodobně podpořili na kongresu v Melbourne. To, že si Visentini myslel, že toto vysvětlení bude stačit, je šokující.

ITUC nebyl v masmédiích mluvících o zatýkání téměř zmiňován. Je to proto, že jeho mediální profil je tak nízký, že většina novinářů, kteří o tomto příběhu informují, se s touto organizací pravděpodobně nikdy předtím nesetkala. A přesto tato organizace zastupuje většinu světových národních odborových centrál, včetně britské TUC a americké AFL-CIO.

ITUC je v otázce práv migrujících pracovníků v Kataru relativně slabá, protože se po dlouhou dobu angažovala v „tiché diplomacii“ k tomuto režimu. Na rozdíl od Amnesty International, Human Rights Watch a skupin podporujících práva migrujících pracovníků, vedoucí orgán světového dělnického hnutí do značné míry o porušování lidských práv v Kataru mlčel, a zato však chválil „pokrok“, kterého se tam dosáhlo.

Existuje dokonce video, které poskytlo katarské ministerstvo práce, které ukazuje, jak předchozí vůdce ITUC Sharan Burrow chválí úsilí režimu – a vybízí pochybovače, aby se o tom přišli sami přesvědčit. To vše předchází Visentiniho zvolení.

ITUC se dostala pod palbu několika skandinávských odborů a dalších centrál i odborových předáků, včetně německého odboráře Franka Hoffera. Hoffer napsal bouřlivý útok na vedení organizace, který byl široce šířen. The Building and Wood Workers‘ International, jedna z celosvětových odborových organizací, které udělaly nejvíce na podporu migrantů na regionální úrovni, rychle zareagovala: „Vždy je to extrémně vážné, když jsou lidé s veřejnou odpovědností obviněni z korupce,“ napsala. „Je to ještě více pobuřující, když ti, kteří jsou údajně podplaceni, tvrdí, že stojí na straně [dělníků].“

Generální rada ITUC se rozhodla, že Visentiniho nepropustí ani nevyvolá nové volby na tuto pozici, a to i poté, co přiznal, že vzal peníze na financování své kampaně. Místo toho oznámila, že na tři měsíce pozastaví jeho členství a že se znovu sejde její generální rada. Prohlášení bylo zakončeno prohlášením, že „to v žádném případě neznamená presumpci viny“.

Řecká strana PASOK a Evropský parlament už mezitím podnikly mnohem dramatičtější kroky k vyloučení osob zatčených belgickou policií.

Na jedné úrovni je jádro problému v tom, že vedení ITUC, které si bylo dobře vědomo rozsáhlého a přetrvávajícího porušování lidských práv v Kataru, se rozhodlo nevést otevřenou kampaň ani nezmobilizovat miliony svých členů. Místo toho se v zákulisí setkávala s katarskými vládci a zajistila si nějaké ústupky na papíře.

Ale na jiné úrovni je problém ITUC strukturální. Je to konfederace národních odborových centrál. To znamená, že zatímco na papíře tvrdí, že zastupuje stovky milionů pracovníků, skutečnost je taková, že jen velmi málo z těchto pracovníků o této organizaci vůbec kdy slyšelo.

Její rozhodovací proces je neprůhledný. V porovnání s tím, jak se ITUC vypořádala s tímto skandálem, byl Evropský parlament otevřený a transparentní – slova, o kterých jsem si nikdy nemyslel, že napíšu.

Vedoucí představitelé národních odborových středisek přidružených k ITUC, včetně britské TUC, by měli požadovat úplné zúčtování nejen s ohledem na pytle s hotovostí, které Visentini přiznává, ale také za její dlouhodobou politiku angažovanosti v holportu s katarským režimem. Od ITUC bychom měli požadovat naprostou otevřenost a transparentnost, počínaje živým přenosem videa z příštího zasedání Generální rady.

Migrující dělníci v Kataru, z nichž mnozí zemřeli v letech před mistrovstvím světa ve fotbale, měli mít možnost počítat s plnou podporou světových odborů. Místo toho je zradili někteří, které jsme pověřili vedením našeho hnutí. Hanba jim!

Převzato ze stránek: https://www.workersliberty.org/