Kdo vyhrál bitvu o Hamburk?
V sobotu 8. července se v ulicích německého Hamburku sešlo na 100 tisíc lidí, aby protestovalo pod heslem „Solidarita nemá hranice“ proti konání summitu zemí G20. Šlo o vyvrcholení týdne protestů.
V noci na 8. července došlo v alternativně žijící čtvrti Schanzeviertel k několikahodinovým protestům. Mladí lidé v černém rozbíjeli okna a zplundrovali několik obchodů. Tyto nepokoje vyvolal předchozí zásah policie, která o páteční noci rozmístila ve čtvrti, kde oslavoval bezpočet mladých lidí, tisíce policistů v černém brnění a vodní děla. Vyčkávali na soumrak, až začnou létat lahve, a pokud by náhodou mladí lidé neměli chuť se střetnout, působilo v oblasti nespočet tajných agentů připravených dát záminku k násilnému zásahu. Státu šlo o jen o ospravedlnění represí.
Sobotní demonstrace byla naopak převážně poklidná. V čele šel velký kurdský blok, který protestoval proti politice tureckého prezidenta Erdogana. Následovali aktivisté proti destrukci klimatu, feministky, odboráři, autonomové a velké množství levicových organizací.
Snaha médií, úřadů a politiků tuto akci kriminalizovat skončila více méně neúspěchem: demonstraci se nepodařilo rozdělit na „poklidné“ a „násilnické“ demonstranty. Když policie napadla tureckou stalinistickou organizaci nacházející se uprostřed pochodu, všichni se zastavili, dokud policie nevypadla.
Již začátkem týdne použila policie pepřové spreje a obušky proti aktivistům, kteří se snažili zbudovat protestní tábory, ačkoliv jejich stavbu povolil dokonce Ústavní soud. Eskalace pokračovala ve čtvrtek, kdy police napadla deset tisíc účastníků demonstrace „Vítejte v pekle“. Toto řádně svolané shromáždění bylo najednou zakázáno dřív, než vůbec mohlo začít. Police pak začala lidem lámat kosti a házet s nimi proti zdem, kvůli čemuž skončily desítky lidí v nemocnici.
V tento moment to policie zjevně přepískla: reportéři z řady velkých státních a liberálních médií potvrdili, že za rozpoutáním násilí stála police. Důvod? Záminkou k těmto orgiím násilí mělo být údajné zakrývání tváří některými z demonstrantů. Co na tom, že všichni policisté nosí černé masky! Veřejné mínění se tehdy obrátilo proti státu. Utratilo se 300 milionů eur (pravděpodobně mnohem víc) a celé město bylo ochromeno. Hamburčané měli možnost vidět, že důvodem nebyli protestující. Odpovědnost padala na vládu a na její zločinecký summit.
Proto se v pátek stát pokusil získat zpět svoji legitimitu vyprovokováním nepokojů. Uvidíme, zda se mu tento manévr podařil. Ve městě samotném policie, která už tak neoplývá velkou úctou, lidi hodně naštvala. Ve venkovských oblastech nicméně mohla vláda získat větší podporu místních lidí za to, že proti „chuligánům“ zakročila pevnou rukou.
Scény ze čtvrti Schanzenviertel připomínaly válečnou zónu: ozbrojené jednotky s technicky špičkovou osobní ochranou a útočnými puškami se procházeli kolem ruin. Lidé ze vzdálených oblastí si museli myslet, že centrum Hamburku obsadili teroristé. Merkelová tak doufala v upevnění podpory reakčnějších částí obyvatel.
Německá vláda je některými lidmi v USA považována za oporu liberálního řádu. Zmíněný víkend jsme ale mohli vidět tento „liberalismus“ v praxi. Došlo k systémovému útoku na demokratická práva. Uvidíme, jak se v nejbližších dnech bude vyvíjet veřejné mínění. Nicméně pro německou vládu (tvořenou CDU a SPD) a zejména pro vládu Hamburku (SPD a Zelení) šlo o reaktivní porážku, zatímco hnutí proti G20 si připsalo relativní úspěch.
Abychom jej přetavili ve skutečné vítězství, musíme přetvořit nenávist vůči policii a celému režimu do politické síly a sjednotit dělníky, mládež, ženy a LGBT v revoluční stranu, která porazí tento systém.
Tento článek byl napsán v autobuse zadrženém policií pět hodin při návratu z Hamburku.
