V roce 1895 publikoval newyorský komisař zdravotnictví Cyrus Edson článek nazvaný Mikrob jako sociální rovnostář. Edson, oživující jazyk anglického komunisty 17. století Gerrarda Winstanleyho, napsal, že „mikrob způsobující nemoc nerespektuje postavení osobnosti“. Vysvětloval, že ačkoliv chudí lidé mají největší riziko onemocnění, ani bohatí si nebudou před infekcí nikdy tak docela jistí. Pro Edsona je „socialismus mikroba… řetězem nemoci, který poutá všechny lidi z komunisty vzájemně k sobě“.

V dobách kolektivní hrozby se jasně vykrystalizují možnosti politické volby. Buď se bohatí pokusí odstřihnout od chudých a zajistit svou vlastí bezpečnost, nebo uznají, že je třeba sledovat kolektivní zájem a pracovat pro dobro všech. Pointa Edsonova článku spočívala v tom, že pokud jde o infekční nemoc, tak je racionální pouze druhý z uvedených přístupů.

Globální pandemie

COVID-19 je potenciálně smrtelné, vysoce nakažlivé respirační onemocnění. Světová zdravotnická organizace formálně vyhlásila stav pandemie vzhledem k jeho rychlému šíření a destabilizujícím dopadům na každodenní život od uzavření veřejných akcí po nucenou karanténu. Koronavirová krize stále eskaluje, když se potvrzené infekce začínají objevovat i v jižní Africe.

Pandemie mají dlouhou historii. V globalizované ekonomice se ale šíří dříve nepředstavitelnou rychlostí. Jak jsme viděli už se SARS, ptačími a prasečími chřipkami, viry se pomocí obchodních a přepravních sítí mohou šířit značnou rychlostí. Tato skutečnost je obzvláště nebezpečná u koronaviru, kde vědci stále bojují s nalezením vhodné vakcíny.

Již měsíce ukazují světová média letecké snímky opuštěných měst uzavřených do karantény. Úzkost a panika eskalují, zatímco lékařské organizace vyzývají ke klidu a apelují na lidi, aby používali pragmatická opatření bránící šíření viru, jako pravidelné mytí rukou.

Obíhají ale i paranoidní anti-asijské konspirační teorie toho typu, že Čína již má na virus lék a nechce ho dát k dispozici. Tyto zhoubné zvěsti živí rasismus a xenofobii a zároveň lidem navozují falešný pocit spokojenosti ohledně přijetí opatření bránících šíření nemoci.

Bezohledné letecké společnosti nyní nabízejí levné lety do zemí s vysokou mírou infekce. Ultraprivilegovaní se snaží odstřihnout od epidemie – zprávy ukazují, jak nejbohatší hledají útočiště na svých jachtách a odlehlých letních sídlech. Virus rovněž odhalil nejcyničtější rysy pozdně kapitalistické kultury. Farmaceutické společnosti doufají, že z pandemie vytřískají maximální zisky *. Pravicoví političtí vůdci nejednají racionálně. Americký prezident Donald Trump mluví o pandemii v xenofobním pojetí a zároveň šíří velmi neodpovědná tvrzení, že „to přejde, jenom zůstaňte v klidu a ono to přejde.“ [tisková konference v budově Kongresu, 10. 3. 2020]

Veřejné zdraví je sdíleným statkem

Sociálně spravedlivá odpověď na infekci COVID-19 znamená upřednostnit lidské životy před vším ostatním, od zajištění přístupu k zdravotnickým zařízením a nemocniční péči po vládou garantovaný stav, kdy jakákoliv vakcína nebo antivirotikum zůstane levné a široce dostupné. Pokud se nové léky objeví ve formě soukromého vlastnictví a budou použity k tvorbě soukromého zisku, budou tím chudí lidé tvrdě zasaženi. V Číně stojí testování na virus okolo 6 dolarů, ve Spojených státech stojí 2600 dolarů. Nebezpeční zdravotnického systému postaveného na soukromém zisku je zjevné.

V Jihoafrické republice představuje vypuknutí pandemie vážnou výzvu pro již dnes nefunkční a systematicky podfinancovaný sektor veřejného zdravotnictví. Nedávný výzkum ukázal, že pouze 46 % obyvatel Jihoafrické republiky má ve svých domech přístup k tekoucí vodě. V mnoha čtvrtích z chatrčí musí stovky lidí sdílet jediný vodovodní kohoutek.

Selhání státu v zajištění naléhavých a základních potřeb Jihoafričanů po čtvrtstoletí demokratické vlády dnes představuje vážné riziko, přičemž v nejohroženějším postavení se nacházejí nejchudší lidé. V kombinaci s trvající zdravotní krizí, která vedla k oslabení imunitního systému milionů lidí, se tak virus může snadno rychle a masově rozšířit. Situace je opravdu naléhavá a připomíná nám, že navzdory nerovnostem, které poškozují naši společnost, jsou naše životy a budoucnost v posledku propojeny. Máme sdílený zájem zajistit, aby se každému dostalo přístupu k důstojným veřejným službám a zdravotní péči.

Hospodářské krize

Dopady koronaviru na celý svět se propojují se zakořeněnými ekonomickými krizemi. Mnoho ekonomů se na základě zmražení masivní čínské ekonomiky a omezení v mezinárodním obchodě domnívá, že dojde k světové hospodářské krizi.

Ta ostatně klepe na dveře již od zhroucení finančního systému koncem prvních let 21. století. Místo toho, aby došlo k přijetí strukturálních reforem vytvářejících inkluzivní hospodářský růst a stabilitu, se vlády rozhodly pro finanční injekce korporacím, daňové úlevy nejbohatším a programy škrtů a úspor. Tato politika vedla vedle jiných strašných sociálních dopadů také k rozkladu veřejných zdravotnických systémů. Svět patogenů nyní dopadá jako bomba na politickou ekonomii globálního kapitalismu.

COVID-19 není jen přírodním neštěstím. Hrozba, kterou představuje, je umocněna obrovskými nerovnostmi ve světě vytvořeném neoliberálním kapitalismem. Ničení přírodních biotopů, korporátní farmaření, rychlá urbanizace a oslabení sociálních záchranných sítí vytváří podmínky pro vypuknutí virové epidemie. Skutečnost pokračujícího globálního oteplování a hroucení ekosystémů představuje další Petriho misku pro rozvoj nemocí s reálnou hrozbou uvolnění starodávných bakterií z tajícího ledu.

Jak píše politický ekonom Grace Blakely, koronavirus odhalil probíhající stagnaci světového ekonomického systému. Akciové trhy dlouhou dobu na papíře rostly. Převládající neoliberální ortodoxie tvrdí, že když se daří trhům, daří se i zbytku společnosti. Ve skutečnosti ale došlo v mnoha případech k poklesu mezd a životní úrovně a život se pro normální lidi stal obtížnějším a prekérním. V tak bohaté zemi, jako jsou Spojené státy, došlo v posledních letech k zhoršení zdravotní situace a poklesu pravděpodobné délky dožití většiny populace.

Pandemie by mohla být pro vlády historickou příležitostí k přijetí reforem rozvíjejících hospodářství, řešících naléhavé environmentální hrozby a potvrzujících postavení zdravotnictví jako sdíleného statku a nikoliv další oblasti pro zuřivé ždímání soukromých zisků. Potřebujeme transparentní, demokratické využití vědy a otevřené jednání s veřejností.

Bohužel, s pravicovými demagogy u moci v mnoha zemích existuje reálná hrozba, že odpověď na pandemii bude formulována panikou a dostane autoritářskou podobu ústící do represe. Policejní a vojenská taktika a technologie používaná dnes k zajištění karantény může být docela dobře použita v blízké budoucnosti během protestů a stávek. Je dost pravděpodobné, že světově posílená krajní pravice použije tuto krizi k vzedmutí etnického nacionalismu a protipřistěhovaleckých nálad.

Zdraví jako veřejný statek

Virové nákazy nám bolestivě připomínají křehkost lidského života. V popkultuře jsou viry zobrazovány jako apokalyptické hrozby, které přemůžou a zničí společnost a zanechají za sebou jen pár zoufalých přeživších protloukajících se troskami starého světa.

Prozaičtější skutečností je, že nákazy se lokalizují do míst existujících sociálních nerovností. Zatímco chudí a upozadění trpí nejvíce, bohatí se uchýlí k soukromým klinikám a luxusním bunkrům. Obzvláště znepokojující je, že k nejnovější epidemii dochází během děsivého světového vývoje, kdy si naše současné systémy zjevně nedokážou poradit s naléhavými socioekonomickými a ekologickými krizemi. Vládnoucí elity jsou více zaměstnány kleptokratickým sebeobohacováním a doufají, že budou schopné ždímat zisky z hroucení společnosti, jak jen to bude možné.

Jsou-li nemoci a epidemie stálou součástí lidských životů, věda jde stále kupředu. V mnoha případech včetně současné pandemie již máme k dispozici lékařské a technické kapacity snižující poškození a hrozbu nakažených osob. Problém spočívá v politickém a hospodářském systému upřednostňujícím zisky před lidskými životy a blahem společnosti. Místo toho, aby nás ochraňovalo a zlepšovalo naše zdraví, je k zisku orientované zdravotnictví biologicky neudržitelné a zaměřené více na čerpaní renty než na nalezení rychlé a efektivní odpovědi na propuknutí epidemií.

Současný model drahého soukromého zdravotnictví a podfinancovaných státních nemocnic není adekvátní hrozbám virových epidemií a rizikům současného světa. V posledku ohrožuje úplně každého včetně těch, kteří spoléhají na soukromé zdravotnictví. Pandemie nám naléhavě připomněla, proč potřebujeme všeobecnou zdravotní péči a jistotu, že moc současných medicinských technologií bude využívána ku prospěchu všech. Naléhavou nutností tváří tvář „socialismu mikrobů“ je posílit komunity a společně pracovat pro dobro všech.  

Převzato z: https://www.newframe.com/

* – V České republice využil soukromý sektor nedostatku ochranných roušek ve zdravotnických zařízeních. Ústav pro péči o matku a dítě v Praze dostal nabídku na nákup roušek za padesátinásobek běžné tržní ceny v době před vypuknutím pandemie COVID-19.