Před pár dny prošla médii zpráva o tom, že ministr kultury Daniel Herman přišel se jmény svých náměstků na ministerstvu. Zpráva nevzbudila větší emoce, maximálně dala podnět k otázkám, kam se poděl dříve avizovaný umělec Vladimír Franz. Na něj ovšem v sestavě ministrových nejbližších podřízených a spolupracovníků místo nezbylo. Zato se na ministerstvu našel plac pro Reného Schreiera, který Hermanovi dělal ekonomického náměstka již během jeho působení v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Veřejnost by přitom měla při zaznění Schreierova jména zpozornět.

René Schreier se v ÚSTR pohyboval již v době ředitelování svého kamaráda Pavla Žáčka, za něhož došlo k celé řadě politicky motivovaných skandálů a badatelských přešlapů. Ačkoliv do té doby neměl jako absolvent Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany v Brně žádnou zkušenost s ekonomickým řízením a zastával funkce velitele čety a později velitele roty v armádě ČR, konkrétně u čestné stráže, byla mu v roce 2008 svěřena role ekonomického náměstka v instituci s ročním rozpočtem kolem 150 milionů korun.

Nutno říci, že Schreier v dané funkci prokázal svoji nekompetentnost. V únoru 2010 například pochybil při zadání zakázky na zpracování žádosti o finanční podporu z Integrovaného operačního programu využívajícího prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj. Schreier přípravu žádosti svěřil nesmyslně dvěma různým firmám, kterým ovšem nepřipravil včas podklady a odevzdání žádosti požadoval v šibeničním termínu několika dnů. Výsledkem zákonitě bylo, že žádost o finance na projekt vytvoření národní digitalizační jednotky musela být pro závažné nedostatky odmítnuta. Tímto svým amatérským postupem tak Schreier nejen připravil ČR o peníze ze strukturálních fondů EU, ale za přípravu žádostí vyhodil do luftu 360 tisíc korun z peněz daňových poplatníků.

Mnohem závažnější ekonomické prohřešky na státním majetku ovšem Schreier málem spáchal v souvislosti s připravovanou výměnou budov ÚSTR a Archivu bezpečnostních složek. Žáčkovo vedení ÚSTR plánovalo z logistických a úsporných důvodu sestěhovat svůj provoz z několika objektů do jedné budovy. Za tímto účelem mělo dojít k výměně tří lukrativních nemovitostí v centru Prahy – hlavního objektu ÚSTR v Siwiecově ulici na Žižkově, budovy v ulici Na struze č. 3 v Praze 1 a domu v Hybernské ulici č. 2 rovněž v Praze 1 (ten patřil ministerstvu financí, které jej mělo bezúplatně převést na Archiv bezpečnostních složek) za nové sídlo.

Na nalezení nového sídla měl být vypsán tendr, do něhož by se hlásili zájemci s nabídkami vhodných budov. Náměstek ÚSTR Schreier spolu s ředitelem Žáčkem nicméně při přípravě soutěže postupovali přinejmenším podivně. Ačkoliv budovy (a pozemky pod nimi) nabízené ke směně ze strany ÚSTR představovaly ve všech případech nemovitosti s vysokou tržní hodnotou, ve zpracovávaných materiálech byla vyčíslena pouze jejich hodnota účetní – podstatně nižší – která měla představovat protihodnotu k budově uvažovaného nového sídla. Směna by tedy za těchto podmínek výrazně poškodila státní pokladnu.

Ještě závažnější problém ovšem představoval fakt, že bez ohledu na veřejnou přípravu tendru dojednával Schreier a Žáček zákulisní směnu budov za konkrétní objekt, který v tomto případě představovala poloopuštěná budova bývalé Microny na okraji Prahy v Modřanech. Šlo o objekt, který by v případě směny musel projít zásadní rekonstrukcí, aby posloužil jako nové sídlo, a i tak by nevyhovoval všem nárokům, například pokud jde o zvýšenou nosnost podlah vyžadovanou pro umístění archivu. Budova Microny, jejíž účetní ani tržní hodnota nebyla vyčíslena, patřila v té době společnosti Properties Modřany, jejímž jednatelem byl významný pražský developer Serge Borenstein a jejíž vlastníci byli skryti za anonymními akciemi v Lucembursku, na Kypru a Britských Panenských ostrovech.

S této podivné směny ovšem sešlo, a to zejména proto, že před její realizací došlo na jaře 2010 k výměně ředitele ÚSTR a následně k odvolání náměstka Schreiera a zastavení celé akce novým ředitelem Jiřím Pernesem. Ten se krátce poté stal objektem pomlouvačné kampaně ze strany politiků Občanské demokratické strany a některých médií.

Schreier se na svou pozici ekonomického náměstka v ÚSTR vrátil ještě v témže roce v srpnu s dalším ředitelem, kterým byl Daniel Herman, přítel bývalého ředitele Pavla Žáčka. Žáček se stal pro změnu Hermanovým placeným poradcem, když bylo speciálně pro něj účelově vytvořeno vysoko placené místo. Nyní se zase Schreier podívá jako náměstek s Hermanem na ministerstvo kultury.

Nekompetentnost pro zastávání určité práce ani zjevné poškozování zájmů státu dnes bohužel nejsou překážkou ani při obsazování tak vysokých funkcí, jako je ministerský náměstek, o nižších úředních postech nemluvě. Stačí mít jednoduše za kumpána vlivného politika a kněze. Je však zřejmé, že pokud budeme všelijaké Šnajdry, Šmardy nebo Schreiery i nadále potkávat na ministerstvech místo toho, aby seděli v jiných státních institucích, půjde to s naší zemí i nadále od deseti k pěti.

Další informace o dění v ÚSTR za vedení pánů Žáčka a Schreiera najdete ZDE.