Západ si je jistý, že „triumfálně“ porazil Rusko ve Studené válce, a to je důvod, proč cítí k poražené straně pohradání, uvedl politický vědec a vůdce hnutí Esence času Sergej Gurgiňjan ve videovzkazu 9. května.

Politolog ve svém natočeném vzkazu připomněl projev ruské ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova, který hovořil o nové studené válce mezi Ruskem a Západem. Ministr zahraničí nastínil paralelu mezi současnou studenou válkou a tou předchozí a uvedl, že novým rysem té současné je nedostatek respektu k Rusku, zatímco Západ „respektoval, i když nenáviděl“ Sovětský svaz.

„Sergej Lavrov v tom spatřuje něco tajemného, podivného, nepřirozeného, neintuitivního… Pokud jde o mě, myslím si, že je to docela přirozené,“ řekl Kurgyňjan.

Určití členové elity se podle politického experta snaží tlačit na Rusy, aby „oslavovali Bělověžské dohody, neboť tam došlo k definitivnímu opuštění ´opovrhované komunistické průměrnosti´ Západ ale dobře ví, že tato zrada spáchaná Jelcinem, Kravčukem a Šuškevičem v prosinci 1991 opravdu stála za to, a nikoho tam nenapadne tvrdit, že jsme se sami rozhodli opustit ´strašné dědictví´.“

Kurgyňjan vysvětlil logiku Západu, „My, Západ, jsme porazili Sovětský svaz a komunismus ve Studené válce. Rozpad Sovětského svazu a pád komunismu jsou důsledek našeho vítězství, které má v podstatě stejnou cenu jako vítězství ve skutečné válce. Neboť my jsme bojovali, my jsme pro toto vítězství vynaložili obrovské úsilí, a my jsme ho také dosáhli.“

Západ je především rád, že tohoto vítězství dosáhl bez skutečné války, která mohla být jaderná a mohla být jeho koncem, zatímco takto triumfálně uspěl bez nutnosti obětí. Celé desítky post-sovětských let to konec konců oslavujeme jako úspěch,“ dodal Kurgyňjan.

28. dubna prohlásil ruský ministr zahraničí Lavrov, že Rusko a Západ prožívají novou studenou válku nebo „něco horšího“, protože během Studené války „jsme k sobě chovali vzájemný respekt, který tu dnes není.“

Kurgyňjan ve veřejném pozdravu rovněž zmínil, že lidé, kteří těžili z rozpadu Sovětského svazu považovali a stále považují za nutné démonizovat všechny úspěchy, kterých SSSR dosáhl, aby ospravedlnili zhroucení této velmoci a občané si nepřáli její obnovení.

Z dějinného pohledu nebylo Rusko nikdy tak mocné jako po roce 1945, věří politolog. Bylo velkou mocností s počtem obyvatel nad 300 milionů a spolu se svými satelity přes 500 milionů.

Jiné světové mocnosti, jako třeba Indie, měly k SSSR přátelský vztah, komunistická Čína se mu v určité době vzdálila, ale tomu bylo možné se vyhnout.

Podle politického experta potřebují oponenti komunismu a Sovětského svazu očernit jeho jasné úspěchy, tak aby nikdo nemohl říkat: „Podívejte! Měli jsme mnohem víc obyvatel, naše hospodářství bylo druhé největší na světě! Naše morální klima bylo úplně jiné, naše vzdělávání bylo úplně jiné! Měli jsme úplně jiné výsledky ve vědě a technologickém výzkumu. A proč jsme se vlastně toho všeho vzdali? Za to, co máme teď?

Ukazuje se, že o tohle všechno jsme přišli jen abychom dnes měli „větší výběr punčocháčů v regálech našich obchodních domů“ nebo „aby si někdo užíval mimořádné a nepopsatelné bohatství, zatímco jiní živořili v chudobě.“

„Ti, kteří získali ze zničení Sovětského svazu, musí stále tuto minulost démonizovat způsobem, aby si lidé, i když jsou si vědomi, že Západ hrál v kolapsu naší země určitou roli, stále říkali, že to nejdůležitější je stejně nikdy nedopustit cokoliv, co by připomínalo sovětskou minulost,“ uzavřel Kurgyňjan.

Podle Kurgyňjanových slov pronesených v programu Téma svazového kanálu v Doněcku již 5. května se v Sovětském svazu již v 70. letech otupěla živá paměť na Velkou vlasteneckou válku.

„Po vítězství přišlo období klidu. Nejvíce to bylo vidět v 70. letech, když jsme dosáhli rovnováhy v jaderném zbrojení se Spojenými státy, měli rakety jako Satan apod. a už bylo zřejmé, že žádná válka nás nemůže přímo ohrozit,“ vysvětlil.                                   

Politický vědec zhodnotil podmínky sovětské společnosti jako „ticho plné hrdé sebedůvěry,“ s odkazem na verše Michaila Lermontova v jeho básni „Vlast“. Podle experta ale ticho způsobilo otupění živoucích dojmů z Velké vlastenecké války. Přitom generální tajemníci v té době, Brežněv a po něm Černěnko, se snažili určitou paměť na Velkou vlasteneckou válku oživit, považovali ji za důležitou.

„Nicméně to všechno bylo překrytou de facto existující velikostí a přáním žít v klidu, tiše, hrdě a důstojně a v souladu s tím se pěstovala uměřená a oficiální podoba připomínek naší minulosti,“ vysvětlil Kurgyňjan.

Převzato z webových stránek: http://eu.eot.su/