Svérázným způsobem se k deeskalaci konfliktu na Ukrajině mezi kyjevskou vládou a povstalci v Donbasu postavila kyjevská radnice vedená od května jako starostou bývalým boxerem Vitalijem Kličkem ze strany UDAR. Místo snahy o nalezení konsenzu a potlačení nacionalistických a šovinistických vášní nehledě na potřebu zlepšit neutěšenou sociální situaci Kyjevanů se zaobírá záležitostmi, které mohou pouze jitřit otevřené rány. Tak například zvažuje přejmenovat jednu z městských tříd na Prospekt Stepana Bandery.

Údajně občanský podnět k pojmenování kyjevské ulice po Stepanu Banderovi se k zastupitelům dostal již začátkem července. Komunikací, která byla navržena na přejmenování, je Vozdukhoflotská třída procházející Ševčenkovým a Solomenským distriktem, na které se kromě jiného nachází také budova ruského velvyslanectví. S přejmenováním vyslovil souhlas předseda Komise kyjevské městské rady pro kulturu, aktivista Majdanu a novinář podnikatelského týdeníku Vlast deneg, Igor Lutsenko, ale objevily se i hlasy proti.

Ukrajinský nacionalista a pro-nacistický kolaborant Stepan Bandera rozhodně nepatří k osobnostem, kterou by obyvatelé Ukrajiny vnímali jednoznačně kladně nebo i jen převážně pozitivně. Podle průzkumu veřejného mínění na dvou tisících respondentech z května letošního roku vnímá Banderu negativně 48 % ukrajinských občanů, pozitivně 31 %, 17 % smíšeně a 4 % neví, o koho se jedná. Ve skutečnosti pouze v Haliči na západě Ukrajiny převažují hlasy, které vnímají Banderu pozitivně (76 %), zatímco například v centrální části Ukrajiny, kam patří i Kyjev, převažuje negativní vnímání Bandery (39 % proti 28 % kladných ohlasů) a v oblasti Donbasu se na Banderu dívá negativně celých 79 % občanů (pozitivně pouhá 2 procenta).

Naneštěstí se značná část ukrajinské politické reprezentace spojená s nacionalistickou inteligencí dlouhodobě a systematicky snaží Banderu a jím řízenou Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN) a její ozbrojené křídlo Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA) glorifikovat a umístit do centra historické paměti podpírající novodobou ukrajinskou státnost.

Zejména v období prezidenství Viktora Juščenka po tzv. oranžové revoluci byla s podporou Západu rehabilitována řada příslušníků OUN a UPA, docházelo k odhalování jejich pomníků, přejmenovávání ulic, vydávání poštovních známek, udělování čestných občanství apod. Přitom například proti přejmenování Suvorovovy ulice na Banderovu ulici ve volyňském Lutsku v roce 2008 místní obyvatelé veřejně demonstrovali a Banderovo jméno neuspělo ani v referendu o pojmenování lvovského letiště v roce 2011.

Politická reprezentace se zjevně snaží vybudit ve společnosti nacionalismus, aby odvedla pozornost od palčivých problémů současnosti. Sociální standardy a životní úroveň neprivilegovaných Kyjevanů i dalších obyvatel Ukrajiny se v posledních měsících prudce propadly. Do bytů přestala téct teplá voda, objevily se i výpadky dodávek elektrického proudu, prudce zdražila cena zemního plynu, snížily se důchody a sociální podpory, nedostává se místa ve školkách, ceny léků stouply o 60 %… Přitom již dnes dosahuje celkový dluh Kyjevanů 80 milionů dolarů.

Otázka přejmenování Vozdukhoflotské třídy byla nakonec v zastupitelstvu pozdržena. Místo okamžitého rozhodnutí zastupitelé zřídili komisi, která se má obecně zaměřit na průzkum stávajících názvů kyjevských ulic, náměstí a jiných veřejných prostor a vytvořit komplexní návrh na jejich případnou změnu. Zjistilo se například, že existuje šest ulic nějak spojených s Leninem, které je prý třeba všechny přejmenovat, stejně jako ulice pojmenované po rudých velitelích z dob občanské války apod.

Koncem srpna publikoval kyjevský týdeník Delovaya Stolitsa návrh budoucí de-rusifikace Ukrajiny. Vedle přejmenování názvů spojených se sovětským zřízením a ruskými historickými osobnostmi a odstraňování jejich pomníků navrhuje také omezit prostor ruských zpěváků a kapel v rádiu a na hudebních televizních kanálech, zavést povinnost všech tištěných a internetových médií publikovat ukrajinskou verzi svých textů a odstranit ruštinu ze vzdělávacího systému i obchodních jednání. Ruštinu přitom považuje za svůj mateřský jazyk asi 40 % ukrajinských občanů (včetně mnoha etnických Ukrajinců).

Zatímco tedy jde životní úroveň i hospodářství země ke dnu a lidem se lže o osudu jejich blízkých odvedených do „protiteroristické operace“, nemluvě o dodnes nevyšetřených krvavých událostech na Majdanu a v Oděse, politická reprezentace se vyžívá v pokračujícím štvaní proti rusky mluvícím obyvatelům a pěstování odkazu více než neslavných vzorů.