Jednou z rutinních součástí „boje proti ruské propagandě“ se na Ukrajině stala indoktrinace dětí, zejména těch podle úřadů „špatně smýšlejících“. 5. února takto navštívila skupina dětí svezená autobusy až z dalekého Lysyčansku, který ukrajinská vojska znovuobsadila v červenci loňského roku, západoukrajinské město Ivano-Frankovsk. Účelem cesty bylo poznání Haliče a seznámení dětí z Donbasu s historií tohoto regionu. Součástí této vpravdě „vlastenecké“ exkurze se, jaké překvapení, stalo i zdejší Muzeum Stepana Bandery. O návštěvě dětí v muzeu vyšla tato zpráva:

5. února proběhla v ivano-frankivském oblastním muzeu osvobozeneckého boje Stepana Bandery návštěva dětí z města Lysyčansk a okolních vesnic. Pro děti z východní Ukrajiny přichystali zaměstnanci muzea prohlídku zaměřenou na dějiny bojů za ukrajinskou nezávislost od dob Kozáků po Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA). K prohlídce se přidala i reportérka ZIK-Stream, Viktoria Gordienková.

37 dětí, většinou ve věku 9 – 17 let, doprovázelo také několik dospělých, podle kterých byla taková cesta nesmírně důležitým podnikem potřebným pro vlasteneckou výchovu mládeže. Obyvatelka Lysyčansku Valentina Hodusová prohlásila, že jejím záměrem bylo, aby si „tyto děti změnily svůj názor o západní Ukrajině, sami se cítily ukrajinskými občany a znaly lépe historii své země“.

„Potřebujeme dětem ukázat, že osvobozenecký boj nevedli žádní nacisté ani američtí vojáci. Chceme jim ukázat, že šlo o přirozený postoj lidí, kteří byli odhodláni bojovat za svoji půdu. Děti pozorně poslouchaly, byl jsem potěšen“ – sdělil své dojmy výzkumný pracovník muzea Nazar Rozlucký.

Podle zprávy se návštěva dětem líbila, zejména je pak přitahovala výstava zbraní z různých historických období…

Indoktrinace dětí v ukrajinském občanském konfliktu není ničím novým. Již před rokem se například v Drohobyči ve Lvovské oblasti shromáždily v rámci místního Majdanu děti ze škol, aby na náměstí pod velkým portrétem Stepana Bandery skandovaly – Kdo neskáče, ten je Moskal a Jeden národ, jeden jazyk, jedna vlast – sláva Ukrajině (ZDE). Stejně tak neblaze proslula bývalá poslankyně fašistické strany Svoboda, Iryna Farionová, která obtěžovala a urážela dokonce i děti ve školce jen kvůli jejich rusky znějícím jménům (ZDE).

Pokud jsou dnes donbaské děti převychovávány k vlastenectví v institucích typu Muzea Stepana Bandery, jehož „osvobozenecký boj“ zahrnoval aktivní spolupráci s nacisty a jejich tajnými službami, likvidaci polské inteligence, účast na zabíjení lvovských Židů a zmasakrování desetitisíců polských i ukrajinských civilistů na Volyni a v Haliči, nelze na to pohlížet jinak než jako na pokračování, nacionalistické politiky barbarské vojenské okupace Donbasu kyjevskou juntou.