Český přípravný výbor 19. Světového festivalu mládeže a studentstva a Komunistický svaz mládeže uspořádaly po skončení festivalu řadu besed, kde zájemce seznámily s průběhem festivalu, ale i s dějinami a posláním festivalového hnutí a Světové federace demokratické mládeže (SFDM, anglickou zkratkou WFDY), jíž je KSM součástí.

Jedna z besed se uskutečnila v neděli 21. ledna 2018 v Praze ve velkém sále budovy ÚV KSČM. Stojí za zmínku, že skupina organizátorů a řečníků zvládla uspořádat o den dříve hned dvě besedy, v Semilech a České Lípě, a předtím v pátek v Pardubicích.

Levá perspektiva se zapojila do Českého přípravného výboru 19. festivalu a její zástupce se festivalu a jeho prezentace zúčastnil. Na svých internetových stránkách jsme o tom již informovali.

Dějiny festivalů mládeže a studentstva jsou úzce spojeny s bývalým Československem. První z nich se totiž uskutečnil v r. 1947 v Praze, kde také v l. 1946 – 1991 sídlil Mezinárodní svaz studentstva. V jeho čele v té době stáli českoslovenští občané, což bylo výrazem mezinárodní solidarity našemu studentstvu, stiženému nacistickou perzekucí, jejímž symbolem se stal 17. listopad 1939 s následnou popravou studentských vůdců, uvězněním tisíců studentů a uzavřením čs. vysokých škol. Proto 17. listopad vstoupil do dějin jako Mezinárodní den studentstva, po r. 1989 byl však účelově přezván na „Den boje za svobodu a demokracii“ a bývá spojován především s antikomunismem.

Vraťme se však na prezentaci festivalového hnutí do Prahy. Do pádu světové socialistické soustavy se uskutečnilo 13 festivalů, poslední z nich v r. 1989 v korejském Pchjongjangu. V Praze v r. 1947 se 17 tisíci účastníky, s historicky nejvyšším počtem 34 tisíc v r. 1957 v Moskvě. V Pchjongjangu bylo účastníků 22 tisíc. Je velkou zásluhou pokrokového hnutí, že se po osmileté přestávce podařilo festivalovou tradici obnovit, a to s 12 tisíci účastníky v kubánské Havaně. 19. festivalu v Soči v říjnu 2017 se zúčastnilo přes 25 tisíc lidí.

Pražská přednáška a diskuse o festivalu byla zahájena českou verzí hymny Světové federace demokratické mládeže, Pochodem demokratické mládeže. Aleš Hubert z KSM v úvodním referátu seznámil přítomné s dějinami SFDM a KSM, účast na 19. festivalu v Soči poté představil Ctirad Musil a po něm další řečníci. Pořádání festivalu v Ruské federaci v minulém roce bylo zvoleno především s ohledem na 100. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a 60. výročí festivalu v Moskvě v r. 1957. Ruská federace se však ke své socialistické minulosti staví odmítavě, tudíž se snažila festival transformovat na všeobecně kulturní a dělat reklamu buržoazní Ruské federaci před svou mládeží, což bylo pro SFDM nepřijatelné. Příprava festivalu byla tedy „dvoukolejná“, s odlišnými instrukcemi od SFDM a od velvyslanectví Ruské federace. Instrukce od ruských orgánů se ještě v květnu měnily, vzhledem k tomu nebyly známé ani náklady. Nakonec Český národní přípravný výbor vypravil sedmnáctičlennou delegaci a další účastníci se přihlásili prostřednictvím ruských internetových stránek. Podařilo se však zabránit vzniku dvou přípravných výborů, jak se stalo v některých zemích, a zabránit účasti fašistů. Ruská federace usilovala o maximální účast, SFDM však odmítala zapojení fašistů a náboženských fundamentalistů. Řada zahraničních účastníků měla problémy s vízy a někteří se na festival nedostali vůbec. Stejnou potíž měli však i ruští odpůrci Putinova režimu, např. z Revolučního komunistického svazu mládeže (bolševiků) byla na místo konání vpuštěna jen asi polovina zájemců. Mezi vlajkami účastnických zemí nebyla nejprve zastoupena Palestina, aby to neuráželo sionisty, až později se podařilo její vyvěšení prosadit.

Na festivalu se projevovala zřetelná snaha o antikomunistickou perzekuci. Při vstupu do areálu se zabavovaly nejen nebezpečné předměty, ale i tiskoviny. Policie obcházela stánky a zabavovala některé materiály. Ruská federace uspořádala velký apolitický festival a jeho pokroková část byla skryta uvnitř něj, značná část ruské mládeže se však setkala s komunisty a seznámila se s jejich činností a myšlenkami. Přesto byla zřejmá snaha o izolaci ruské mládeže od zahraniční a dobrý dojem nevytvářela ani přítomnost policistů se samopaly a psy.

Ruský oligarchický režim (vzor mnoha českých fašistů a pseudokomunistů) pozval všechny své podporovatele včetně ultrapravicových nacionalistů (německé AfD, rakouských Svobodných, izraelských sionistů). Naštěstí nedošlo ke krvavému konfliktu, ale byl např. zatčen Švéd, který chtěl spálit sionistickou vlajku. Vzniklou situací byli však komunisté a ostatní pokrokoví lidé vystaveni sledování reakcionářů ze svých zemí, s dopady na své bezpečí a svobodu po návratu domů.

Desetitisícová antiimperialistická demonstrace se bohužel konala v prázdném olympijském areálu, bez dopadu na okolí. Čeští komunisté se zúčastnili řady přednášek a bilaterálních jednání. Představili svůj stánek s materiály, např. s časopisem Mladá pravda, tričky a samolepkami. Zapojili se také do setkání 36 komsomolů.

České revoluční mládeži poděkovala za její aktivity předsedkyně KV KSČM Praha Marta Semelová. Vzpomínky na svou účast na festivalech připojil František Kovanda z pražské KSČM, člen komunistické strany od r. 1946. Byl přítomen už na prvním festivalu v r. 1947 v Praze, odkud odjížděl na svazáckou brigádu do Jugoslávie. V nedávné době zpracoval dějiny české komunistické mládeže a knihu o ní, v rozsahu několika set stránek, předal IX. sjezdu KSČM. Její vedení však práci ani nepublikovalo, ani se z dějin mládeže nepoučilo. Nelze se tedy divit, že podpora mládeže této straně (a dokonce i ze strany komunistické mládeže) je na bodu mrazu.

V další diskusi přítomní obsáhle zhodnotili současné komunistické hnutí v Rusku, charakterizované značnou nejednotou a z části i podporou domácí oligarchii. Povšimli si rovněž uvědomělosti a rozsáhlých znalostí mnoha přítomných zahraničních mládežníků, kontrastující s naprostou neznalostí a ignorancí i řady českých tzv. komunistů. Řečníci poukázali na to, že mnohé postoje KSČM jsou naprosto protichůdné světovému revolučnímu hnutí, např. její vztah k migrační krizi, Evropské unii či komunistické symbolice. Došlo i na diskusi o politice dalších zúčastněných zemí a přítomnosti mládeže ze socialistických států.

Byly promítnuty fotografie a krátké video z 19. festivalu. Průběh celé prezentace svědčil o živém zájmu české mládeže o světové revoluční hnutí a o skutečnosti, že myšlenky socialismu nejsou v našich zemích ani přes dočasné vítězství kontrarevoluce zapomenuty.