V sobotu 13. ledna se společná výprava Levé perspektivy a Komunistického svazu mládeže vydala i s dalšími soudruhy – členy KSČM – do německé metropole, abychom se zde o den později účastnili známé masové vzpomínkové demonstrace spojené se jmény revolučních bojovníků Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta.

Berlínská Luxemburg-Liebknecht demonstrace se koná vždy druhý lednový víkend jako připomínka zavraždění těchto německých revolucionářů Spartakova svazu ultrapravicovými bojůvkami v Berlíně roku 1919. Jejím tradičním scénářem je dopolední shromáždění radikálně levicových skupin u Franfurter Tor v bývalém Východním Berlíně a následný pochod po Frankfurter Allee směrem k ústřednímu hřbitovu ve Friedrichsfelde, kde se nachází i památník socialistů – vedle Luxemburgové a Liebknechta zde odpočívají i mnozí další předáci německého sociálně demokratického a komunistického hnutí, např. Franz Mehring, Greta Kuckhoffová, Walter Ulbricht, Hugo Haase nebo Heinrich Rau, a nachází se zde i památník stovek komunistů, kteří zemřeli v boji proti nacismu. Demonstrace ovšem není jen vzpomínkou, ale zároveň i manifestací internacionalismu, antiimperialismu, protiválečných a radikálně levicových pozic komunistů nejen z Německa, ale i z mnoha dalších evropských zemí. Nejinak tomu bylo i letošní rok.

Česká výprava organizovaná Marií Krejčovou z OV KSČM Benešov byla prvního dne ubytována v areálu Grünheide u jezera Störitzsee asi 40 kilometrů od centra Berlína. Zde se nám dostalo srdečného přijetí od soudruhů z Die LINKE a také vydatného občerstvení, kde zejména polévka soljanka byla opravdu výtečná. Večer jsme zde trávili v družné zábavě. Druhého dne ráno jsme se přesunuli do Berlína, kde od deseti hodin začala demonstrace. Přes laskavě vyhlížející modrou oblohu v neděli citelně přituhlo, ale mrazivé počasí neodradilo od silné účasti, která se obdobně jako v minulých letech pohybovala i letos kolem 10 tisíc osob.

Pro některé z nás šlo již o dobře známou podívanou, neboť jsme se Luxemburg-Liebknecht demonstrace účastnili již v minulosti. Pro jiné šlo ovšem o premiéru, takže si mohli skutečně užít velkou radikálně levicovou akci konanou v nesektářské atmosféře a zároveň v jasně vyhraněném duchu. Společně zde tedy pochodovali aktivisté Německé komunistické strany (DKP) a její mládežnické skupiny Socialistická dělnická mládež Německa (SDAJ), Komunistické strany Turecka marxisticko-leninské (TKP/ML), Maoistické komunistické strany Turecka a severního Kurdistánu (MKP), Mládežnického odporu, Svobodné německé mládeže (FDJ), Marxisticko-leninské komunistické strany (MLKP), Marxisticko-leninské strany Německa (MLPD) a její mládežnické skupiny Rebell, Komunistické dělnické strany Turecka (TKIP), Antifašistické akce, Revolučního mládežnického svazu, skupiny kolem novin RotFuchs, bordigisté z Mezinárodní komunistické strany (ICP) a mnozí další včetně jednotlivců z Die LINKE a odborů. Ze zahraničních skupin se vedle Čechů prezentovali i komunisté z Rakouska, Řecka, Itálie a jistě i dalších zemí.

Na mnohých transparentech a piketech byly k vidění portréty Luxemburgové a Liebkechta, často též společně s Leninem (vzhledem k blízkému datu výročí Leninova úmrtí se někdy Leninovo jméno přidává i do názvu demonstrace) a výjimkou rozhodně nebyly obrázky Stalina, Maa, Che Guevary, Ibrahima Kaypakkay a dalších komunistických předáků. V průvodu bylo samozřejmě také mnoho dalších vlajek, praporů a piketů: vlajky Palestiny, Venezuely, Sovětského svazu, socialistického Katalánska, druhé Španělské republiky (1931-1939), prapory kurdských YPG a YPJ. Mnoho transparentů a piketů odkazovalo na případy politických vězňů kapitalismu, policejních perzekucí levicového hnutí, boj proti fašismu a rasismu, odmítání protiuprchlického štvaní, protiválečné a antimilitaristické postoje a mezinárodní solidaritu. Nejinak tomu bylo, i pokud jde o společné skandování. Frankfurter Allee se rozléhaly hesla a popěvky: „A-Anti-Antikapitalista!; One solution – Revolution!, Hoch die Internationale Solidarität! (Ať žije mezinárodní solidarita!); Solidarität heisst Widerstand, Kampf dem Faschismus in jedem Land (Solidaritou je odpor, bojujme proti fašismu v každé zemi); Marx – Engels – Lenin – Stalin – Mao – viva, viva, viva!; Hinter dem Faschismus steht das Kapital (Za fašismem stojí kapitál)“ a mnoho, mnoho dalších. Z několika aut pojíždějících v průvodu se také linula tradiční i moderní hudba s komunistickou a antifašistickou tématikou, nechyběla ani Internacionála.

Naše skupina Levé perspektivy (a KSM) vzbudila poměrně zájem, dost možná už kvůli netradiční kombinaci barev na vlajkách. Řada dalších účastníků se ptala na naši organizaci, co jsme zač, jaká je naše ideologie a zda se o nás mohou dozvědět něco bližšího. Nutno zdůraznit, že ani v jednom případě jsme z těchto otázek necítili byť jen stín nepřátelství nebo podezíravosti, naopak, němečtí aktivisté nás přátelsky zdravili a dávali nám letáky, pozvánky na akce, případně nabízeli ke koupi své časopisy. V Česku bohužel člověk na „radikálně levicových“ akcích mnohdy narazí spíše na kádrováky podléhající dominující antikomunistické ideologii než na skutečné antikapitalisty.

Lze si snadno představit, že v tomto řízném, revolučním a soudružském prostředí nám pochod dobře ubíhal. Leč přece nebylo dopřáno dojít k místu odpočinku revolucionářů bez problémů: v ohbí Frankfurter Alee a Gudrunstraße totiž „najednou“ došlo k opakovanému útoku policie na průvod a k zadržení několika aktivistů. Podle informací, které se k nám dostaly, posloužily jako záminka materiály podporující politického vězně Abdullaha Ocallana v rukou kurdských soudruhů. Svoboda (nepohodlného) projevu opět dostala na frak! Policie pak ještě chvíli provokovala úmyslným vpochodováváním svých skupin skrze průvod – po beztrestném rozpoutání masového násilí proti radikální levici při protestech proti G20 loni v Hamburku ji zřejmě narostl hřebínek.

Nehledě na tyto incidenty proběhl pak již závěr celé akce v klidu. Spolu s tisíci dalších účastníků jsme k památníku socialistů položili červené karafiáty, což je další z dobrých tradic spojujících celé široké spektrum německé radikální levice. Následný čas do odjezdu výpravy, kterého bohužel nebylo už mnoho, jsme strávili u dlouhé fronty stánků nabízejících levicovou literaturu, odznaky, placky, nášivky, levicové suvenýry všeho druhu, ale také currywursty a horké nápoje.

Levá perspektiva se do Berlína podívala na LL-demonstraci po šestileté odmlce (tehdy ještě jako Nová antikapitalistická levice), nicméně dříve se jí účastnila pravidelně po mnoho let a jsem pevně přesvědčen, že na tuto dobrou tradici – přerušenou kvůli tehdejšímu nesprávnému rozpuštění v módním „protivládním hnutí“ dominovaném všelijakými ProAlty – opět naváže. Všem se nám v Berlíně moc líbilo a pouze litujeme, že nezbylo daleko víc času na prohlídku města a jeho historických, uměleckých a pochopitelně i politických zajímavostí. Tedy příště!