V pátek 22. března se v rámci přednáškového cyklu Čaj o páté, pořádaném občanskou iniciativou Alternativa zdola, konala debata na téma lokálních měn. Úvodního výkladu se zhostila ekonomka Ilona Švihlíková, která je členkou Alternativy zdola a rovněž mluvčí koordinační iniciativy Spojenectví práce a solidarity (SPaS), mezi jejíž členské organizace patří i Nová antikapitalistická levice.

Lokální měny představují u nás málo známý, ale ve světě stále se rozšiřující koncept rozvoje místní a regionální ekonomiky. Jde o platidla obvykle vydávaná buď z pověření a se záštitou místní samosprávy, nebo na základě reprezentativních rozhodnutí v rámci komunit (občanů města, studentů univerzity, členů odborů nebo různých sdružení).

Smyslem lokálních měn je především podpora místní ekonomiky – lidé si za místní měnu s omezeným rozsahem platnosti nakupují a prodávají zboží a služby mezi sebou, čímž udržují peníze v regionu, podporují spotřebu místních produktů a ve svém důsledku pozitivně působí na zaměstnanost a demografii regionu. Lidé například zůstávají v místech, která by jinak kvůli nedostatku pracovních příležitostí opustili.

Koncept lokálních měn dále většinou vychází z principu rychlé devalvace hodnoty platidla (k obnově její hodnoty je po uplynutí určité doby potřeba dokoupit si kolek), které tak musí plnit co nejvíce funkci oběživa. Pokud lokální měna rychle ztrácí hodnotu v čase (na základě dohody účastníků), nemá smysl ji používat k tvorbě pokladu, ale musí být co nejdříve utracena za zboží a služby. Lidé se snaží přednostně realizovat své obchody v místní měně a národní (či v případě eura nadnárodní) měnu využívají pouze na nákup za zboží a služby, které nejsou v dané lokalitě k dispozici.

Lokální měna je přitom plně směnitelná za měnu národní, nicméně výměna místních peněz na národní měnu bývá obvykle zatížena určitým poplatkem, který částečně kryje režii lokální měny, částečně v různé formě slouží potřebám komunity (veřejné projekty, obecní sociální péče, charita apod.) Na podporu lokálních měn je možné v nich vyplácet poukázky za veřejné práce, prémie zaměstnanců místní samosprávy apod.

Nižším druhem místní ekonomické kooperace jsou systémy LETS (Local Exchange Trading System), které fungují obvykle bezhotovostně na základě výměny služeb a produktů v uzavřených komunitách. Jde v podstatě o seznamy výrobků (např. vypěstované zeleniny a ovoce, nebo vyrobených šperků) a aktivit (uklízení, oprava aut, hlídání dětí, stavební práce), které dává účastník jiným účastníkům v určitou dobu k dispozici. V případě potřeby pak může z podobné databáze čerpat zase sám.

Lokální měny a LETS systémy vznikaly již v letech 30., za velké hospodářské krize, a i dnes k jejich rozšíření přispěly hluboké ekonomické problémy Západu, zejména pak EU, kde se k důvodům vzrůstající obliby lokálních měn řadí i nedůvěra k obchodování v eurech. Nejvíce lokálních měn a LETSů funguje mezi komunitami v anglosaském světě (USA, Austrálie, Spojené království, Kanada) a v Německu. Například v americkém státě Massachusetts lze platit Berkshares, londýnská multikulturní čtvrť Brixton má vlastní libru, ve francouzském městečku Pézenas funguje Occitan a ve španělském okrese Axarquía se používá Axarco. Také v krizí zmítaném Řecku ve městě Volos je možné na tržišti platit místními Temy.

Asi nejúspěšnější lokální měnu Chiemgauery nicméně mají ve městě Priem am Chiemsee v Bavorsku. Z původně středoškolského studentského projektu demonstrujícího fungování peněz z roku 2003 vznikla za deset let měna s obratem 6,5 milionů Euro (2011). V rámci tohoto systému je podporována nejen místní výroba a služby, ale také zaměstnávání studentů, kulturní aktivity, organická produkce potravin a obnovitelné zdroje energie. Směny v Chiemgauerech se účastní tisíce lidí. Naopak nezdarem skončilo zavedení místní měny v Berlíně.

V Česku se zatím koncept lokálních měn jako takových nerozšířil. Může za to nepochybně i nedůvěra lidí k takovému konceptu v zemi, která nedávno zažila pády vytunelovaných bank, fondů a kampeliček, rozsáhlé finanční podvody a bezprecedentní znehodnocení společenského bohatství v období kapitalistické transformace.

Druhou věcí pak ovšem je neprůbojnost a nedostatek iniciativy u mnohých představitelů místních samospráv a autorit. Přitom například dnešní existence silných levicových koalic v radách bezmála všech krajů a dominance levice v samosprávách mnoha menších měst a obcí by pro iniciaci a podporu lokálních měn mohla být ideální. Je pravděpodobné, že při dobrém vedení by z lokálních měn mohly profitovat dnes odstrčené, zchudlé a vylidňující se regiony jako je Osoblažsko nebo Podkrušnohoří. Bohužel, zatím se v tomto směru neučinilo nic.

Naopak systémy LETS, kde dochází k výměně produktů a služeb v rámci uzavřených komunit o desítkách a stovkách členů, jsou i v Česku dosti rozšířené. Fungovaly nebo fungují například v Praze, Českých Budějovicích, Brně, Ostravě a na Valašsku.

Lokální měny a LETS v mnoha případech prokázaly potenciál přispět k rozvoji určitých oblastí a obcí, nicméně lékem na krizi jako takovou nejsou. Jejich efekt spočívá v urychlení oběhu peněz v rámci místní ekonomicky aktivní populace. Nejvíce na jejich zavedení profitují místní podnikatelé. Lokální měny ale neřeší hlavní rozpory současného systému – nerovný přístup k výrobním prostředkům a s ním spojené nerovnoměrné rozdělování společenského bohatství ani krize vycházejíc z rozporů kapitalistické produkce a zhodnocování; z přesunu kapitálu ze sféry výroby do sféry finančních spekulací.

Místní měny tak nejsou schopné uspokojit potřeby širokých vrstev společnosti, zejména pracujících a stále rostoucí skupiny sociálně vyloučených. Jejich příspěvek k místnímu růstu může být významný, ale nelze jej srovnávat s úspěchy dosaženými na základě plánovaných a řízených projektů společenského přerozdělování za účelem vzestupu chudých oblastí. Lokální měny tak od neduhů kapitalistické ekonomiky poněkud ulevují, nemoc samotnou ale vyléčit neumí.