Maršál Koněv nesouhlasil s okupací Československa roku 1968. Proto pak odmítl převzít v Praze vysoké vyznamenání, říká historik. Dal maršál na rady prezidenta Svobody?

Zatímco lokální rusofob starosta Ondřej Kolář (TOP 09) spekuluje, jak odvézt sochu osvoboditele Prahy maršála Koněva co nejrychleji do sběru, aby na jejím místě postavil garáže, vyplouvají na povrch nová fakta o pozitivní roli maršála Koněva v dějinách Československa. Maršál Koněv (tehdy již v důchodu) nesouhlasil s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy roku 1968. Proto v roce 1970 nepřijel do Prahy převzít vysoké státní vyznamenání. Svou roli na jeho rozhodnutí zřejmě sehrály i protesty veřejnosti proti okupaci, které Koněv pozorně sledoval a vnímal. Maršál Koněv měl také skvělé vztahy s generálem Ludvíkem Svobodou (od března 1968 prezidentem Československa), bojovali spolu na Dukle, Koněv dokonce jmenoval Svobodu velitelem 1. československého armádního sboru. Kontakty udržovali i dlouho po válce. Pro některé sovětské vojevůdce z II. světové války byla okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 velkým rozčarováním. Správně viděli, že tak dochází k devalvaci jejich role při osvobozování Prahy a Československa v roce 1945 – vlastně poškození pověsti celé Velké vlastenecké války. Patřil mezi ně i maršál Koněv. Okupace vyvolala nesouhlas po celém světě (odsoudila ji mimo jiné i Čína a její vůdce Mao Cetung). Větší průšvih z toho zřejmě nebyl také proto, že USA byly zaměstnány válkou ve Vietnamu. Svou roli při rozhodnutí maršála Koněva nepřijet do Prahy pro vyznamenání mohla sehrát i případná soukromá konzultace s generálem Ludvíkem Svobodou. Koněvova přítomnost by vlastně znamenala souhlas s okupací 68. To byl zřejmě důvod, proč v roce 1970 maršál Koněv nepřijel do Prahy pro titul hrdiny ČSSR, který mu udělila Husákova normalizační vláda. Podle historika Jiřího Fidlera „šlo zřejmě o šok z okupace Československa. Rozčarování z intervence přiznávali i další penzionovaní maršálové a generálové.” Gustáv Husák byl tehdy ve funkci prvního tajemníka KSČ, když mu dal sovětský vůdce Brežněv přednost před ostatními. Nepřítomnost maršála Koněva při předávání vysokého státního vyznamenání nebyla dobrým signálem vůči snahám přičinlivého Husáka. Podrobnosti a oficiální vysvětlení Koněvovy nepřítomnosti nejsou známy.

Důchodce Koněv v Praze

Údajný podíl maršála Koněva na okupaci 68 patří mezi časté a opakované pomluvy, přestože není jediný důkaz, že by jeho role při invazi nebyla nulová či mizivá. Pravdou je, že maršál Koněv (tehdy mu bylo 71 let a byl v důchodu) navštívil Prahu v květnu 1968 v rámci oslav 23. výročí osvobození. Setkal se tehdy se svým kamarádem a spolubojovníkem z války Ludvíkem Svobodou, kterému blahopřál ke zvolení prezidentem Československa. S Alexandrem Dubčekem a jeho ženou Annou se zúčastnil oslav osvobození Československa Rudou armádou.

Dezinformační cedulky lokálního „Gauleitera”

V srpnu roku 2018 nechal umístit extremistický starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09) u sochy maršála Koněva lživou „vysvětlující” tabulku s nápisem: „V roce 1968 osobně zaštítil zpravodajský průzkum před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.” Také za tento krok si od ruského ministra kultury vysloužil Kolář označení „místní Gauleiter”, tedy regionální předseda nacistické NSDAP. Přístup městské části Praha 6 přerostl v mezinárodní konflikt. Ruská strana zvažuje sankce a omezení cestovního ruchu. To by znamenalo pro Českou republiku miliardové ztráty. Starosta městské části žádá o omluvu, prý není nacista a ohání se smlouvou americké lobistické firmy. Z extrémistického přístupu však lokálního starostu viní i prezident České republiky Miloš Zeman. Ze strany pana Koláře šlo o další z nenávistných útoků proti soše osvoboditele Prahy. Na konci této nedůstojné šaškárny jsou výše zmíněné garáže, či jiný developerský projekt.

Maršála vyznamenali i Američané, Britové…

Krátce po osvobození 1945 dostal maršál Koněv na Pražském hradě z rukou prezidenta Edvarda Beneše nejvyšší státní vyznamenání Řád Bílého lva a titul čestného občana Prahy. Je nositelem dlouhé řady vyznamenání, včetně amerického Řádu záslužné legie (vrchní komandér), britským Vojenským křížem, francouzským Řádem čestné legie (velkodůstojník) a dalšími.

Ivan Stěpanovič Koněv zemřel na rakovinu 21. května 1973. Je pohřben u kremelské zdi.