NEJMLADŠÍ ÚČASTNÍK DONĚCKÉHO FESTIVALU VĚDECKOFANTASTICKÉ LITERATURY FAINA SAVENKOVA (10 LET):

Zpravodajka Komsomolské pravdy Julia Andrijenko se seznámila s mladou spisovatelkou, která je navíc také členkou luganského oddílu taekwondo.
V září 2019 se v Doněcké lidové republice ve městě Doněck konal historicky první festival vědeckofantastické literatury s poetickým názvem „Hvězdy nad Donbasem“. Sergej Lukjaněnko, Andrej Lazarčuk, Alexandr Pelevin, Vitalij Piščenko a řada dalších spisovatelů nejenom že přijeli do Doněcka, besedovali se svými čtenáři, pořádali autogramiády, ale také navštívili Saur -mohylu a viděli místa bojů této války. Mezi váženými mistry vědeckofantastické literatury moji pozornost zaujal nejmladší účastník festivalu -desetiletá Faina Savenkova, která na festival přijela z Luganské lidové republiky spolu se svojí maminkou Natálií.

Faina není jenom autorkou několika povídek a pohádkové divadelní hry „Ježek naděje“, ale také členem luganského oddílu taekwondo, kterému se věnuje od svých pěti let. Protože jsou v Doněcku poprvé, daly jsme si sraz u Donbas arény, jejíž talíř prostě musíte vidět. Faina mi běží s rozevřenou náručí a s úsměvem na rtech naproti, a to i přesto, že jsme spolu prozatím komunikovaly jenom přes internet. Její otevřenost a bezprostřednost si vás hned podmaní – tolik je v této dívce radosti ze života.

„I literaturu i sport si dcera vybrala sama. Nikdo ji nenutil. Samozřejmě že jsme jí pomáhali, ale to je vše,“ říká její maminka. „Do školy dcera chodí od pěti let, šest jí bylo na konci října. Ve škole se naučila číst a od té doby ji od knih nic neodtrhne. Kromě toho je dcera věrným čtenářem luganské knihovny. Dokonce vyhrála soutěž vypsanou v Lugansku na počest výročí dětského spisovatele Andreja Usačova s názvem ‘Země dětských čtenářů‘.“

A to je fakt fantazie. Většina vrstevníků Fainy totiž dává před čtením knih přednost elektronickým hračkám. A Faina? Dokonce i její milovaní kocouři mají jména hrdinů z knih-kocour Snárk se jmenuje po hrdinovi z knihy Lewise Carrolla „Lovení Snárka“ a kocour Snape po zlověstném profesorovi z „Harryho Pottera“.

Rozvrh dne má Faina nabitý jako dospěláci-škola, čtyřikrát týdně po dvou hodinách trénink taekwondo a pak příprava do školy. A to navíc nedávno začala navštěvovat divadelní studio herectví Akademie kultury a umění Matusovského v Lugansku. „Spát jdu někdy až po půlnoci, dokud nemám vše hotové,“ usmívá se Faina, která v Lugansku chodí do školy č.1 s rozšířenou výukou fyziky a matematiky. „Ale učím se dobře-mám jedničky nebo dvojky.“ Nyní Faina chodí do třídy 6.B.

Když začala válka, bylo Faině pouhých pět let. Její bratr Matvěj je trochu starší. Rodina na několik měsíců odjela, ale pak se do Luganska-jako ostatní-vrátila, protože pochopili, že válka jen tak brzo neskončí.

„Vzpomínám na jeden večer, kdy dunění střelby bylo obzvláště silné a děti už měly jít spát,“ vzpomíná Natálie. „A najednou Faina velmi vážně povídá: ‘Mami, proč se dospělí nemůžou domluvit, aniž by se zabíjeli? Nechci vidět smrt a sklep. Chci vidět život.‘ Když mně bylo pět let, měla jsem sny daleko naivnější. Vše to, co se kolem nás děje, má samozřejmě velký vliv na děti-dříve dospívají.“

Faino, ty jsi taková křehká dívka, a přesto ses dala na korejské bojové umění. Není to někdy těžké?

„Můj trenér Sergej Michajlovič Gončarov mi ve všem pomáhá. Ale hlavně -taekwondo učí v první řadě disciplíně a umění dosahovat určených cílů. Také vám dodává sebevědomí a možnost překonávat strach-to je asi to nejdůležitější. A vůbec já mám prostě ráda to, co dělám, a to bez ohledu na medaile. Mimochodem já už jsem v Doněcku byla-na závodech. Ale to jsem město viděla jenom z okna autobusu. Teď, díky tomuto festivalu, se s ním můžu seznámit lépe. A město se mi moc líbí.“

„Pro Fainu je složité najít soupeře v její váhové kategorii, protože dcera je velice hubená,“ doplňuje maminka. „Doslova po měsíci tréninku za mnou přišel její trenér a ptal se: ,To vy jste chtěla, aby se Faina věnovala taekwondo navíc po tréninku? ‘ A já stojím a nevím, co na to říct, tak jsem byla zmatená. Tuto cílevědomost má dcera už od dětství. A výsledek je, že má již červený pásek.“

Tvá povídka-hra „Ježek naděje“ mě udivila. Ježek hledá mámu po povodni. Kvůli tomu se musí dokonce naučit létat. Jak vznikal motiv?

„Mám velice ráda ježky. Dokonce jsme jednoho zachránili a tak jsem se rozhodla tu historku uvést-trochu pozměněnou-do života ve své povídce. Můj Ježek se v povídce skamarádil s Užovkou, přestože ve skutečnosti se ježci někdy užovkami živí. Hrozně moc jsem chtěla, aby v povídce nebyli nepřátelé. Ať si má každý svůj charakter se svými plusy i mínusy, ale ať se učí spolu vycházet. A teprve později se z povídky stala divadelní hra. Vymýšlet příběhy jsem začala už v dětství, když mi maminka vyprávěla pohádky a já jí pomáhala je domýšlet.“

Svoji povídku Faina poslala na svaz spisovatelů LLR a tam (ó, jaký zázrak!) ji neodbyli, ale naopak povídku si přečetli a navrhli jí setkání. Dívky si všiml významný spisovatel Gleb Bobrov, autor známých knih jako Epocha mrtvě narozených, Ukrajina v ohni, Směr Lugansk. Byl to právě on, kdo navrhl udělat z povídky divadelní hru a stal se pro Fainu redaktorem a hlavním poradcem.

Faino, jak se tobě chovají mistři vědeckofantastické literatury? Když jsem se dívala na fotku ze zahájení festivalu, tak vidím, jak tam sedí malá dívka, mezi všemi těmi vousatými strýci.

Z festivalu jsem nadšená a jsem moc vděčná organizátorům, že mě na festival pozvali. Program je velice bohatý. Během dne máme několik akcí. A k tomu jsem se ještě seznámila s tolika lidmi, o kterých jsem dříve jenom četla: spisovatelé, básníci, písničkáři. Berou mě jako sobě rovnou, ale učí mě, radí mi a za to jsem jim vděčná. Už jsem zaplnila celý zápisník názvy knih, které mi radí přečíst. A zítra jedeme na legendární Saur mohylu.

S Fainou můžete hovořit jako rovný s rovným. Ostýchavost zcela mizí, když začneme hovořit o literatuře. Faina o překot vypraví o tom, jaké knihy se jí líbí, o démonech, kteří jako část duše cestují v jiných světech, o tom, že i hračky mají duši a svůj život, který ale my lidé nevidíme a o spoustě dalších a dalších tématech.

Zde tedy máte důkaz, že žádný sebelepší mobil nebo tablet vám neposkytnou tolik příležitostí pro rozlet představivosti jako kniha.

„A chci se naučit několik jazyků, abych se mohla dívat na oblíbené kreslené filmy bez překladu. Také sním o účasti na dětském světovém šampionátu taekwondo a o tom, že napíšu dobrou knihu,“ přiznává Faina. „No a to nejdůležitější přání samozřejmě mám, aby již brzy skončila válka.“