Sjednocená komunistická strana, Moskevská městská organizace

Navalný byl uvězněn, další masové protesty se neočekávají před začátkem jara a je tedy čas  bilancovat a říci si něco o výhledech levicového hnutí.

Úřady vsadily na represi

Úřady zjevně vsadily na násilnou konfrontaci s protesty. Toto není „Medvěděvovo tání“ – dnes již nedochází k povolování protestních pochodů. Došlo k maximálnímu utahování šroubů, vláda nejeví známky zájmu o vyjednávání ani s těmi nejumírněnějšími opozičními složkami. Tisíce zadržených, mimořádná úroveň policejního násilí, kontrolní stanoviště v ulicích, uzávěrky celých čtvrtí, pokračující zatýkání účastníků na základě kamerových záznamů… Taková je nová realita, ve které se nacházíme a v níž musíme pracovat.  

Hrozny hněvu přezrály

Nedávná shromáždění ukázala, že potenciál pro protesty je nyní mimořádně vysoký. Navzdory prohlášením vládních propagandistů byl průměrný věk účastníků protestů kolem 30 let. A není divu. Táhnoucí se pokles životní úrovně, rostoucí nerovnost, důchodová reforma, konstituční reforma a společenská krize během pandemie zpolitizovala a zradikalizovala mnoho lidí, kteří se předtím v politice neangažovali. Někteří mají kartáčky ze zlata, zatímco jiní jedí nesolený křen. Právě tato skutečnost, a ne osoba Navalného byla spouštěčem, třebaže si naši ideologičtí oponenti z liberálního tábora pospíšili tvrdit opak. Je příliš brzo na to mluvit o revoluční situaci, ale trend tady určitě je.

Hlavní chybou liberálů je personalizace protestů

Jak bylo řečeno, většina protestujících vyšla do ulic nikoliv z velké lásky k Navalnému, ale jednoduše proto, že už jim došla trpělivost. Ale liberálové, kteří si monopolizují protesty, mluví pouze o shromážděních „na podporu Navalného“, stejně jako o nich takto mluví vládní úřady. Prakticky okamžitě začalo být jasné, že toto umělé zúžení agendy protestů negativně poznamenalo účast. Shromáždění 31. ledna již byla mnohem mírnější než ta konaná o týden dříve 23. ledna. Jak počet, tak geografické rozšíření akcí jasně pokleslo a pouze pořádkové síly OMON se pokusily protesty oživit ještě brutálnějším násilí a ještě větším počtem zadržených.

Je třeba sociálních požadavků

Pouze vyhlášení sociálních požadavků může přilákat síly, které by rozšířily společenskou základnu protestů a přilákaly nové segmenty. Liberálové to zjevně nedokážou, a proto se rozhodli podvolit se, obětovat tužby lidí, kteří jim dosud věřili, jen aby si zachovali svůj vlastní monopol. Jediný, kdo dokáže protesty rozšířit, je levice. Ale aby to byla schopná udělat, musí se sama zmobilizovat a promyslet svoji taktiku.

´Pokud bude zítra válka´

Pochody ukázaly nepřipravenost levicových a komunistických organizací rychle se přeorientovat a pracovat v rychle se proměňujícím prostředí. Netýká se to všech, ale mnohých. Ukazuje se, že když je naše vlastní schopnost mobilizovat protesty upřímně řečeno menší než liberálů, je hříchem nevyužít situace k propagování našich požadavků v masách. Mnozí aktivisté jsou navíc do práce nadšení, ačkoliv jim stále chybí více zkušeností z práce v ulicích. Ale bohužel. Objektivně na sobě ještě musíme hodně pracovat. Mnozí lidé na levici, pokud už četli Lenina, tak jen zběžně, tj. bez toho, aby z něj něco pochopili. Část levice přijala pozici bezpečnostních sil. Ano, můžeme spolu debatovat o složitostech taktiky. Ano, rozhodně není třeba idealizovat si lidi, kteří šli do ulic a je nutné mluvit i o pochybných názorech a předsudcích lidí na náměstích. Ale obecně platí: rezignovat na jakoukoliv cestu k využití situace pro naše účely a místo toho zůstat zalezlí v našich útulných kroužcích a trávit čas klábosením o „správné cestě k provedení revoluce,“ je pouze cestou na hřbitov dějin. Všichni totiž přesně víme, kdo to bude, když „ne my“.

Pracujeme ´dlouhodobě´

Jiným extrémem je přání předběhnout lokomotivu: vyjít na barikády, a to je vše. Nežijme v iluzích. Zaprvé, v tuto chvíli máme jen málo sil a zdrojů, abychom se mohli střetnout s liberály otevřeně o vedení hnutí. V tuto chvíli to tak je. Ale určitě nezesílíme, pokud nás všechny zatknou před skutečným začátkem událostí.

Krize a protesty budou protahované. Hlavním úkolem je dnes zachovat a vybudovat vlastní síly, šířit propagandu, vést kampaň na získání nových lidí, připravit kádry, zapracovat na jasném vyznění akcí, a to nejdůležitější – předat masám jasná konkrétní hesla sociálních požadavků.

Máme čas na přípravu

Liberálům rychle došel dech, a po velkolepém startu si musí vzít pauzu, když se jim nedaří rozšířit sociální základnu protestů. Sázka na „zákopovou válku“ – na vyčerpání bezpečnostních sil a zmobilizování stále většího množství mas koordinovaná prostřednictvím internetu – nevyšla. Ať už šlo opravdu jen o zkoušku, nebo plán selhal kvůli zatčení mnoha koordinátorů, liberálové se rozhodli posunout hlavní ofenzívu na přelom jara a léta, načasovat ji k volební kampani a jejím očekávaným narušením. Nicméně jak sami liberálové píší, parlamentní opoziční strany nyní budou schopné získat z celé věci hlavní prospěch na základě protestních hlasů při volbách do Státní Dumy na podzim tohoto roku. V každém případě máme čas na přípravu a překonání svých chyb. Jestli se nám to podaří, ukáže čas.